Česká historická fantasy nabírá poslední dobou druhý dech. Tentokrát je to díky spojení jedné z nejzkušenějších matadorek naší fantastiky, Františky Vrbenské, a relativně čerstvé krve Lucie Lukačovičové. Jak dopadl jejich společný výlet do arabského Španělska?

V české fantastice není úplně běžným zvykem spolupráce dvou autorů/autorek na jednom díle, ale spolupráce Lukačovičové a Vrbenské je zcela nasnadě, protože obě mají s týmovou práci bohaté zkušenosti. Františka Vrbenská má za sebou spolupráci s Leonardem Medkem na Stínu modrého býka, historické fantasy, která dosáhla i na cenu Akademie SFFH. Lucie Lukačovičová oproti tomu několikrát spojila síly se svou sestrou Petrou. Navíc obě autorky mají mnoho společného, co se týče jejich stylu psaní, od bohatého poetického jazyka po pečlivé studium reálií.

Kulisy si pro svůj příběh snad ani nemohly vybrat lépe. Španělsko na počátku druhého tisíciletí skýtá nejednu příležitost a nebývá zas až tak často využito (v češtině vyšla snad jen fantasy od Guy Gavriela Kaye). Skoro celý Pyrenejský poloostrov je pod muslimskou nadvládou, jenom na severu se pod mocnými Pyrenejemi krčí několik malých křesťanských státečků. Jenomže doby slávy Cordobského chálifatu jsou pryč.

Ještě donedávna mocný a neohrožený stát se rozpadl na desítky drobných království – taifas. A to dává křesťanům nečekanou šanci urvat si kus území pro sebe, nehledě na to, s kým se budou muset spojit a jakou krev budou muset pro získání moci a území prolít. Politika nebere příliš ohledy na náboženství a na obou stranách konfliktu nalezneme jak muslimy, tak židy i křesťany. Momentálně nejdravější je navarský král Sancho, ale situace se může každým okamžikem změnit. Někdy za to může náhoda, jindy je to výsledkem pečlivě připravených intrik mocného čaroděje Spina de Mula. Prostě situace komplikovanější než v nejdivočejších částech Hry o trůny.

A v tomto chaosu autorky po čtenáři chtějí, aby sledoval osudy několika víceméně obyčejným lidem s celkem běžnými slastmi a strastmi. Hlavní pozornost je věnována lučištníkovi navarského vojska Iranzuovi a dceři zchudlého šlechtice Brisce a jejich komplikované cestě za láskou a štěstím. Hlavní zápletka je sice až neuvěřitelně prostá, komplikovanější děj lze najít v kdejaké pohádce, ale nenechte se zmást. Dějově místy může Hořící Kůň připomínat pohádku plnou hodných tetiček a strýčků či zlých a lakomých vojáků, pohádkově také častokrát působí i popisy krajiny. Ale historické prostředí a snaha o autenticitu nikdy nedovolí autorkám povolit a nutí před hrdiny klást jednu překážku za druhou.

Rozhodně si s ničím neberou servítky. K pohádkovému konci kniha snad ani o moc víc dál mít nemůže a osudy postav jsou všechny víceméně tragické, podobně jako osud celého al-Andalúsu. Popisy bitev, obléhání a rabování jsou až do morku kosti surové a skvěle kontrastují s pohádkovou krajinou i babskými povídačkami, kterými je příběh doslova prošpikován. Se zápalem pro kulturní antropologii je to možná až přehnané a popisy všemožných zvyků, pověstí a příběhu zbrzďují tempo příběhu více, než je zdrávo. Ale to je nevyhnutelná daň za budování atmosféry.

Postav je v knize přehršel, avšak většina z nich příběhem jenom tak proletí, některé pouze proto, aby jejich neradostný osud dodal příběhu na síle. Jiné se v průběhu děje ještě několikrát vrátí, ale nedopadnou o nic lépe. Těžko si k nim potom vytvořit nějaký pevnější vztah. U vedlejších figur to nevadí, horší je to s lehce nevýraznou dvojicí ústředních hrdinů.

Chemie mezi nimi nefunguje, jejich vztah je velmi naivní a prakticky bez vývoje. Iranzu s Briscou jsou spíš smýkaní od jednoho problému k druhému, než aby chopili otěže děje pevně do vlastních rukou. Zcela je zastiňuje jejich pronásledovatel Spin de Mul – prokleté stvoření, jehož přirozenou podobou je zdechlina mezka, která napůl podlehla rozkladu. Podobně dopadla i jeho fyzická schránka, která je plná stoletími naplněnými nenávistí a zuřivou snahou pomstít se světu. Přesto někde hluboko pod tím je pořád ještě ukrytý člověk, s nímž si osud ukrutně zahrál. A tím se přibližuje nejenom hlavním hrdinům, ale i čtenáři, který se během postupného rozkrývání minulosti Spin de Mula jen těžko ubrání jeho charismatu. Rozhodně lze hovořit o jednom z nejpropraco­vanějších a nejoriginálnějších záporáků, dokonce mu odpustíte i jeho přestřelené schopnosti.

Hořící kůň ztělesňuje něco více než pouhý příběh, je to velkolepá mozaika a labutí píseň, která nám připomíná nejenom křehkost lidských osudů, ale i celých civilizací. Ani ty nejsou ochráněny před nemilosrdným soudem historie a kola času je dokáží rozdrtit na prach stejně lehce jako mlýnské kolo drtí obilí. Po bíle zářících věžích a knihovnách plných vědění nám potom zůstanou jenom příběhy. Hořící kůň patří k těm nejsilnějším z nich, a i když nefunguje ve všech ohledech na sto procent, stejně po sobě zanechá zážitek, na který se jen tak nezapomíná. Odpoutání se od českých luhů a hájů v podání Vrbenské a Lukačovičové posunulo českou historickou fantasy na zcela novou úroveň.

• Františka Vrbenská, Lucie Lukačovičová: Hořící kůň
• Epocha, 2017
• Obálka: Žaneta Kortusová
• 434 stran, 359 Kč (v e-shopu Fantasye již za 323 Kč)