Holomráz, Štěpán Kopřiva
 |
Kopřiva přišel s novým stylem Zabíjení – nepohřbí nás v Asfaltu, nenasype do nás ani tunu Olova, ani nám nezatíží Nitro Glycerínem. Tentokrát to bude úplně o něčem jiném, protože přichází Holomráz.
Přesně tak, Kopřiva nám krapet vybočil z žánru, s kterým bývá obvykle spojován. Holomráz je totiž fantasy thriller. Ale fanoušci předchozích děl se rozhodně nemusí bát. Autorův styl se nezměnil a pokud ano, tak ho jenom vypiloval. Pořád je stejně hutný, strhující, nesmlouvavý k postavám, plný vypilovaných dialogů, cynismu toho nejtvrdšího kalibru a černého humoru. Nechybí ani popkulturní odkazy, i když je jich mnohem méně. Jenom je to celé oblečené do pláště zdobeného kouzelnými runami.
Wolrich, je totiž iluzionista ve světě, kde rozdíl mezi iluzionistou Copperfieldem a čarodějem Gandalfem je jen ve spektakulárnosti. A v té iluzionisti odjakživa vedli. Kromě toho je to Kopřivův typický antihrdina (jinými slovy hajzl) a tak, není divu, že se Wolrich stal postupem času nejznámějším mágem široko daleko. Wolrich rozhodně ale není nejmocnějším mágem. Což je vzhledem k tomu, že neumí vůbec kouzlit, celkem logické. Za to je to nepřekonatelný podvodník, zloděj a lhář par excellance.
„Když ji používáš tak dlouho jako já, přejde ti do krve, vroste
do tebe. Stane se součástí tebe samého. Začne ti poskytovat jistotu a klid,
je to něco o co se můžeš opřít, co tě přesahuje a naplňuje, zatmelí
díry a zahladí nerovnosti tvé osobnosti.“ Postřehnu jak se Blaigheyrovy
oči zaostří: nějak vycítí, že jen tak neplácám, ale mluvím pravdu.
I když samozřejmě neví, že nemám na mysli magii.
Protože ve skutečnosti mluvím o lhaní.
Koneckonců je to taky magie. Svým způsobem.
V knize máme ve třech příbězích možnost sledovat Wolrichovu životní pouť od jeho raného, „nezkaženého“ dětství v Idolu, přes období kdy je na vrcholu svých sil a řeší problémy s Bednou, až po pokročilé staří v novele Holomráz, která předchozí příběhy završuje. No završuje hlavně povídku první, návaznost na Bednu je minimální, příběh by se bez ní obešel. Ale čtenář těžko, protože by byl ochuzen o strhující souboj s časem, kde Wolrich bojuje za záchranu asi jediného člověka na kterém mu záleží. Jeden z mála momentů, kdy se Wolrich nechová jako hajzl, ale jako hrdina. Hlavně je to nejlepší kus sbírky. S koncem vyloženě podle Kopřivy.
„Všechno dopadne vždycky špatně,“ rozhodím rukama. „Každej
příběh. Protože každej život nakonec končí špatně. Nakonec stejně
všichni umřeme.“
„Každej příběh nekončí špatně,“ namítne.
„Protože ho nikdo nevypráví až do úplnýho konce.“
Kopřiva má prostě opratě příběhu pevně v rukou a vůbec s ničím
se nemazlí. Ačkoli je Holomráz jiný žánr, zas až tak velké
změny se nedočkáme. Nechybí hromady sprostých slov ani explicitně
zobrazeného násilí (na to je magie moc fajn, chvilku neřešit fyziku a
nechat lidi po stovkách válcovat nejrůznějšími kouzly).
Občas budete nejspíš pochybovat o tom, co za žánr vůbec čtete, protože
kniha je v první řadě Kopřiva a teprve v druhém sledu nějaká fantasy.
Někomu samozřejmě může vadit, styl jakým postavy mluví, některé
hlášky jak vystřižené z dnešní doby a podobně. Autor na nějaké
žánry z vysoka sere – to vás nemůže překvapit, pokud to není vaše
první „Kopřivka“ (ano kopřivka podle mě vystihuje pocit, který
někteří čtenáři při čtení Kopřivových děl mohou mít).
Jedním z mála problémů knihy by mohlo být, že Kopřiva má pevně
v rukou nejen příběh, ale i čtenářovy koule. A to není zrovna
příjemná pozice.
V Holomrázu nás totiž na konci čekají hned dvě překvapení, ale jenom
díky tomu, že autor se tak prostě rozhodl. V průběhu vyprávění
jednoduše přeskočil ty scény, které by čtenáři mohly něco napovědět .
Je to trochu nefér, ale bez tohoto špinavého triku by byl závěr
poloviční. A tak nezbývá než držet hubu a krok. Přece jenom Kopřiva
nás má „v hrsti“.
Nejenom podvody živ je člověk, proto sbírku doplňuje několik bonusů – minipovídka o nevinné dětské duši a OSN a dva články na pomezí beletrie a esejistiky. Celou knihu pak završuje doslov Jiřího Pavlovského, který si přečtěte pokud vás ani tato recenze nepřesvědčila, že Holomráz stojí za to si přečíst. Asfalt Kopřiva sice nepřekonal, ale pořád platí, že u nás jen těžko najdeme něco podobného. Kvalitou, příběhem i stylem psaní.
- Štěpán Kopřiva: Holomráz
- Nakladatel: Crew, Praha 2010
- Autor obálky: David Hanzl
- 288 stran /219 Kč