Dvě hordy Vikingů. Jeden poklad. A jeden vlk samotář, jehož zbraně mohou do celého střetu zásadně promluvit. K tomu stačí pouhé dvě věci: vybrat si stranu a nenechat se zabít. Tak to je Hladová smečka, nový hit české fantastické scény.

Hladová smečka představuje hned dvojitou fantasy premiérou. Nakladatelství Mystery Press mělo donedávna na svém kontě z fantastiky pouze sci-fi Jiřího Mazurka, takže tato fantasy je pro nakladatelství zaměřené primárně na detektivky a thrillery „ta první“. Jenže Tomáš Němec nemá ve svém životopisu nadarmo pozici šéfredaktora Pevnosti nebo třeba autorství knihy ze série JFK, a navíc i čich na příběhy, které by mohly mít komerční úspěch. Pro Martina Sládka, autora knihy, je zase Hladová smečka jeho prvním fantasy románem. Na svém kontě má sice jeden postapo román a povídkovou knihu navázanou k osudům hlavního hrdiny Smečky…

Vikingové proti klasikům

Hladová smečka zvedla slušnou vlnu čtenářského zájmu. Přiznávám, z mého pohledu je to trochu s podivem, protože doposud fantasy s vikingskou tematikou v našich končinách příliš nefrčely, což ve své podstatě znamená, že se téměř nepsaly. Snad jedinou výjimkou, o které by se dalo hovořit, byly romány Jaroslava Mosteckého.

Na druhou stranu je pravda, že prostředí Vikingů tvoří zkrátka jen použitou kulisa, a podobný příběh by se dal napsat i z mnoha jiných prostředí; určující totiž je, o čem tenhle příběh vlastně pojednává a jak ho autor pojal, nikoliv kde se děj odehrává. A právě zde se dostáváme k podstatě toho, proč měla kniha od samého počátku potenciál zarýt se čtenářům do srdce. Český čtenář totiž má rád silné hrdiny – a tím bezesporu Harald, jak se hlavní postava jmenuje, je! Nabručený chlapík s jizvami po celém těle, ale především na duši. Muž bojující za peníze s kýmkoliv; bojovník, který v životě prohrál pouze jediný boj – boj s alkoholem, ve kterém se snaží utopit svoji mizernou minulost. Harald navíc patří k těm vyvoleným, kteří vládnou magickou silou (což je jinak většinou výsadou žen), takže si dokáže ve svízelných situacích sem tam vypomoci nějakým tím kouzlem.

Martin Sládek v pěti bodech:

1. Od dětství ho fascinovaly příběhy a vikingské prostředí patřilo k jeho oblíbeným, podobně jako postapo světy.
2. Svoji spisovatelskou dráhu startoval prostřednictvím povídek. V roce 2009 vyhrál soutěž O nejlepší fantasy, v roce přispěl do sborníku 2010 Kadeti fantasie a v roce 2013 do Žoldnéřů fantasie.
3. V roce 2013 mu také vyšla sbírka postapo sci-fi povídek s názvem Nabídka, která se neodmítá. Tato kniha byla splněním Sládkova dětského snu.
4. Další dvě knihy – Hodina vlků (2013) a Hladová smečka (2018) mají pro změnu vikingskou tématiku a společného hlavního hrdinu.
5. V současné době autor při čtení starších textů propadá alkoholu a sebevražedným náladám díky jejich nedokonalosti, a v momentech střízlivosti píše další knihu, tentokrát sci-fi.

Na základě toho bývá Sládek srovnáván s klasiky žánru jako je Sapkowský, Howard nebo Gemmel. Samozřejmě, jistá podobnost by tu byla, ale čtenáři rychle zjistí, že do bot mistrů řemesla autor ještě zdaleka nedorostl. To samozřejmě neznamená, že by Hladová smečka byla špatná, jen není TAK dobrá.

Sládkovou výhodou je, že kniha není jeho úplnou prvotinou. Dokáže slušně kočírovat tempo příběhu, popisy detailů stačí přesně na vylíčení nehostinné krajiny bez přehnané míry podrobností, postav tu figuruje také rozumné množství – většinu z nich si budete pamatovat, aniž byste museli pracně dohledávat, kdo to vlastně je. Děj je také jednoduchý a poměrně přímočarý – autor nevnadí na nějaké parádičky a dějové veletoče; jeho cílem je dát čtenáři svižný dobrodružný příběh, ze kterého bude mít po přečtení dobrý pocit, a to se mu daří.

Muž bez minulosti

Ještě na dva skoky zpět k Haraldovi. Tenhle chlapík má totiž jednu zajímavou vlastnost: v rámci příběhu téměř postrádá jakoukoli minulost. Je tam pár náznaků, a nic víc. Bohužel, předchozí povídkovou knihu Hodina vlků, ve které se Harald také představil, jsem nečetl, takže netuším, nakolik je popsána v ní. Naštěstí pro Hladovou smečku není minulost hlavního hrdiny klíčová. Samotář, který se ocitá ve zcela cizím prostředí, zkrátka nemá chuť vykládat o svých nočních můrách každému na potkání.

Druhý skok zpět je ke srovnání s klasiky žánru. Sládek dal svému hrdinovi do vínku něco, co se jen tak nevidí. Asi vás to překvapí, ale Harald má pud sebezáchovy! Nevrhá se do nebezpečí hlavou napřed a nestartuje bez rozmyslu při každém dívčím křiku, nýbrž se chová oproti svým „vyzyvatelům“ podstatně racionálněji. Netvrdím, že občas neumí provést s prominutím pěknou blbost a i ženy mu dokážou pořádně zamotat hlavu…

Problémem při čtení jsou některé nevytyčené hranice. Obecně se autor do vysvětlování zkrátka moc nehrne, ale například u magie, kde není vysvětleno, jak vlastně funguje a co s její pomocí Harald dokáže, je to vyloženě na škodu. Vyprávění je svižné a podobné momenty díky tomu přelétnete strženi proudem děje, ale sem tam některý kouká jako pověstný kámen nad hladinou, který celou loďku příběhu povážlivě rozkolébá.

A když už je řeč o té magii… Většina příběhu se bez ní obejde, ale občas funguje jako berlička, o kterou se autor opře ve zdánlivě neřešitelných situacích. Můžeme láteřit, že to dělají jiní a že to patří ke koloritu fantasy, ale tuhle drobnou „výpomoc“ prostě neomluvíme.

Hladová smečka je velmi milým překvapením. Knihu doslova zhltnete díky Sládkovu umnému vypravěčskému stylu, ale v chutném pokrmu se nachází pár nelogičností a nedotažeností, které mohou náročnějšímu čtenáři uvíznout v krku. Nezbývá než doufat, že se s Haraldem ještě setkáme!

• Martin Sládek: Hladová smečka
• Mystery Press, 2018
• Obálka: Michal Suchánek
• 288 stran, 279 korun (v e-shopu Fantasye již za 251 Kč)