Henry Lion Oldie vás přesvědčí, že Cesta meče může nabývat mnoha podob, Henry Lion Oldie: Cesta meče
 |
Napadlo vás někdy, že mají zbraně vlastní hlavu? Že to nemusíte být právě vy, kdo při souboji vede ruku? V Kabírském emirátu je tohle všechno na denním pořádku, ačkoli si toho lidé nejsou vědomi. Zbraně si žijí svůj poklidný život a stejně jako jejich Nosiči nemají ani ponětí o tom, že by ti druzí mohli být inteligentní. Nastává ovšem doba, kdy jeden meč a jeden člověk zjistí skutečnou pravdu o tom druhém.
Jméno Henry Lion Oldie je pro běžného českého čtenáře naprostou neznámou. Jedná se o pseudonym, pod nímž publikují dva autoři Dmitry Jevgeněvič Gromov a Oleg Semjonovič Ladyzhensky. Toto duo na sebe upozornilo hned svým prvním rozsáhlejším dílem Cesta meče. A českému čtenářstvu téměř po dvaceti letech od původního vydání konečně naskýtá možnost ponořit se do světa, v němž i zbraně mají vlastní mysl a v němž tedy není vůbec jasné, jestli je nástrojem člověk či zbraň.
Zářní a Lidé
Kabírský emirát je opravdu zvláštním místem. Tuto zemi obývají dva národy, které ale o sobě navzájem nepředpokládaly, že by mohly být inteligentní. Jedni z nich jsou lidé, kteří se od nás nijak neliší. Druzí jsou Zářní, zbraně s vlastní myslí. Člověka nazývají Nosičem a nepředpokládají, že by měl mít i jiné využití než jako nástroj, který jim pomáhá v boji a v pohybu.
Zářní i lidé tráví své dny souboji, které nazývají Besedami. Ačkoli by se mohlo zdát, že Kabírský emirát je velmi drsnou a nebezpečnou zemí, opak je pravdou. Jednotlivé Besedy se obejdou bez jakéhokoli zranění. Lidé ani Zářní si nedokáží představit, že by někoho zranili, natož zabili. Jakmile totiž Zářný nebo člověk někoho zabije, dojde u něj k nevratné proměně. Všechno se má ale brzy změnit.
Henry Lion Oldie v pěti bodech
- Pseudonym pro duo spisovatelů Dmitryho Jevgeněviče Gromova a Olega Semjonoviče Ladyzhenského.
- D. J. Gromov byl původně chemik a O. S. Layzhensky byl divadelní režisér.
- Jejich první publikovanou tvorbou byla série fantasy novel souhrnně nazvaná Propast hladových očí.
- Věhlas jim dodala kniha Cesta meče vydaná v roce 1994.
- Román Cesta meče se dočkal dvou pokračování.
Ve velkých městech někdo začíná zabíjet lidi i Zářné. Při jednom takovém útoku kdosi připraví Čena Ankora o ruku. Společně se svým mečem Tuan-ťienem je pověřen, aby celé věci přišel na kloub. Postupně zjišťují, že zabijáci pochází z drsné Šulmy, a tak hrdinům nezbývá nic jiného, než se do ní vydat a zabránit tak šulmským barbarům, aby vtrhli do země a pozabíjeli bezbranné lidi i Zářné.
Kouzlo orientu
Evropany okouzlovala tajemná Asie už odpradávna, a tak není divu, že Gromov s Ladyzhenskym stvořili svět právě na základech toho arabského. Tomuto faktu se podvolil jak styl vyprávění, jež se velmi podobá starým arabským pohádkám či legendám, tak i uvažování jednotlivých postav.
Velkou devízou knihy je i propojení Zářných s lidmi. Jednotlivé zbraně si jsou se svými lidskými protějšky dosti podobné a často nosí nějakou společnou vlastnost. Díky tomu se pak čtenář snáze orientuje v přeskakování mezi jednotlivými úhly pohledu. Tímto propojením autoři ukazují, o co jim jde především. Nejedná se o akci, které je zde i tak požehnaně, ale o jakousi filozofickou pouť Zářných a jejich Nosičů. O tom, jakou cestou meče se rozhodnou jít.
Propojenost mezi Zářným a člověkem dovedou spisovatelé až do takové míry, že i rozhovory, které mezi sebou jednotliví aktéři a jejich zbraně (nebo Nosiči) vedou, jsou takřka totožné. Ve výsledku pak čtenář vidí dva podobné pohledy na svět, jak ze strany Zářného, tak ze strany člověka.
Na Cestě meče je vidět, jakou si s ní oba autoři dali práci. Rodokmeny jednotlivých mečů jsou velmi úzce propojeny i s těmi lidskými. Zároveň se zbraně od sebe odlišují i podle původu a hierarchie, která se ztotožňuje s tou lidskou.
Nezapomenutelný zážitek
Cesta meče nepatří ke knihám, které čtenáře vodí za ručičku. Naopak hned ze začátku na něj navalí spoustu názvů nejrůznějších sečných a bodných zbraní. K zorientování se v nich slouží přiložený seznam i s jejich obrázky.
Románu navíc přidávají na půvabu kresby Volodymyra Bondara, jimiž je protkaná; jedna z nich posloužila i jako obálka knihy. Za další klad lze považovat i již zmiňovaný seznam zbraní včetně jejich nákresů, které jsou v průběhu čtení velmi nápomocné.
V neposlední řadě na Oldieho románu může čtenář rozpoznat lásku autorů k poezii. Nejedná se jen o krásný lyrický jazyk, ale i o úryvky z básní a písní z našeho světa, kterých je v knize spousty. Navíc překlad Konstantina Šindeláře zážitek z knihy jen umocňuje.
Cesta meče možná není mainstreamovým trhákem, ale těm, co mají rádi dobré příběhy a zajímavé světy, udělá jistě radost.
- Henry Lion Oldie: Cesta meče
- Triton, 2014
- překlad: Konstantin Šindelář
- obálka: Volodymyr Bondar
- 552 stran, 389 Kč (v e-shopu Fantasye již za 350 Kč)
