Henry Kuttner představuje boj telepatů za lepší budoucnost lidstva i jednu šílenou rodinku, Henry Kuttner: Více než lidé
 |
Lidský rod téměř vyhladil blíže neupřesněný Výbuch, způsobený patrně atomovou zbraní. Přeživší se poučili a někteří získali dar, který ne každého těší. Určité procento populace vinou zbytkové radioaktivity zmutovalo a na Zemi se objevili první Lysáci – lidé bez ochlupení s telepatickými schopnostmi. S nimi se však ve většinové společnosti, mezi Nelysáky, začaly šířit plíživé obavy. Ano, lidé se poučili, ale strach z neznáma možná bude silnější než rozum.
Nejnovějším svazkem edice Mistrovská díla SF v nakladatelství Laser-books je sbírka povídek Více než lidé a sluší se poznamenat, že dílo Henryho Kuttnera mezi špičkovou literární fantastiku bezesporu patří. Jak lze dovodit již z anotace autorovy pozoruhodné knihy, jde o svazek spadající do tak zvaného Zlatého věku science fiction a díky jeho slávě přetrvávající i po půlstoletí je jen přirozené, že i v tomto případě jde o dílo značné kvality.
Hlavní část knihy, jež by se snad dala nazvat povídkovým románem, líčí stále epičtější a těžší souboj Lysáků s vlastní přirozeností i s odporem běžných vlasatých lidí. Ti v holohlavých telepatech instinktivně spatřují ohrožení své vývojové linie a zastávají názor, že jediné šlápnutí vedle by mohlo způsobit globální pogrom. Nikdo však netuší, že mezi telepaty v parukách se začíná objevovat i mnohem větší nebezpečí – paranoidní Lysáci ohrožující těžce vytvořenou rovnováhu.
Konec lidské rasy může způsobit kdokoli, bez ohledu na vlasový porost
Trosečník ve vysokohorské ledové pustině čeká v troskách letadla na vysvobození. Překvapivě nejvíce strádá nenadálou absencí telepatického kontaktu. Trýznivou odloučenost se snaží překonat alespoň vzpomínkami na své předchůdce, kteří se v průběhu několika generací snažili zlomit ostří nechuti radioaktivitou nezměněných lidí ke zmutovaným holohlavým telepatům, kteří se začali rodit po Výbuchu. V pěti kapitolách vzpomíná na některé přelomové osobnosti a události, jež vedly k neodvratnému zúčtování obou ras.
Poslední asi třetina knihy naopak opouští vážnou notu a představí rodinu Hogbenů (mutantů s neuvěřitelnými schopnostmi), kteří se musejí utkat s příliš důkladným vzdělancem, který je zkoumá (Profesor se pakuje), popasovat se s technologií, která by v jejich době neměla existovat (Potíže s elektřinou), nebo si to vyřídit s obtížnými sousedy a jejich požadavky, které je nutí ke klonování či cestování časem (Uvidíme se pozdějc, Studená válka).
Fascinující vhled do pozměněné i zcela lidské duše
V Kuttnerově světě zpočátku každý pár tvoří dva zástupci stejného druhu, což se mění a ukazuje se, že telepatie je dominantní. Přesto Lysáci tvoří menšinu. Obě rasy společně pracují na obnově ztraceného, ale rozdíly stojí v cestě porozumění i důvěře.
Telepaté příliš nevyužívají svou schopnost a přes sílící obavy z potenciálního vyhlazení se snaží prostě žít. Každé město se specializuje na tvorbu jiného produktu (od technologických součástek, přes psychoknihy až k vědeckým teoriím), vlastní zbraně ke zničení „nepřítele“ a obývá je určité procento telepatů. Všude je však situace stejná – vlasatci se děsí možností telepatů, bezvlasí touží po přežití svého druhu a snad i po místu, kde by mohli žít mezi sobě rovnými. A Výbuch všem ukázal ničivost moderních zbraní, ale i precedens.
Henry Kuttner v pěti bodech
- Narodil se v dubnu 1915 v Los Angeles, kde začal i studovat, ale skončil vinou krize (dokončil v padesátých letech) a začal místo toho pracovat v literární agentuře i přispívat do časopisu Weird Tales, zemřel předčasně v únoru 1958 na zástavu srdce.
- Debutoval působivou hororovou povídkou Hřbitovní krysy, kde se jasně projevuje vliv H. P. Lo-vecrafta, který jej seznámil s manželkou, C. L. Mooreovou (Víla z temnot, Zakázané ovoce), kterou si roku 1940 bere.
- Zprvu psal dobrodružnou sci-fi (série Hollywood on the Moon, cyklus o Peterovi Manxovi), ale vrcho-lem mu byla čtyřicátá léta – se ženou napsal více než 40 povídek (pod pseudonymem Lawrence O'Donnell a Lewis Padgett) – série o Gallowayi Gallegherovi, o Hogbenech, povídka Twonka.
- Mezi desítku nejlepších sci-fi povídek vůbec patří Chrudošiví jsou borolové či Ideální jaro.
- Česky nás vyšly sbírky Čarovný svět Henry Kuttnera, Past v čase, Roboti nemají ocas či Elak z Atlantidy.
Navíc ani sami telepaté zpočátku netuší, že mezi sebou skrývají zlo – paranoiky, kteří nenávidí Nelysáky i všechny soudruhy, kteří by jim v pogromu a světovládě bránili. Situace nutí konzervativní mutanty k jejich tajnému zabíjení a zdokonalování ochrany myšlenek i strategie boje s nimi, protože lidé nemají daleko k nenávisti a Lysáků je málo. Mimo civilizaci se navíc potulují skupinky Ježovců žijících z darů přírody, kteří občas kvůli jídlu útočí na města a mezi sebou jen zřídka mají telepaty.
Zlaté dědictví Zlatého věku si stále zaslouží zlato
Kniha Více než lidé sice vznikla již v šedesátých letech minulého století, avšak na jejím textu to vůbec není znát, ba právě naopak. Na rozdíl od velké části současné literární produkce, jež se většinou obejde bez hlubších filozofických úvah či vhledů do duší jednotlivců i společností, a klade se v ní důraz zejména na akčnost, zábavnost nebo dramatičnost, Kuttnerův svazek v tomto ohledu nabízí od všeho vrchovatě a v luxusním provedení.
Přesto je v tomto souboru každá z povídek dostatečně akční, aby uspokojila i současného čtenáře. Stejně jako všechny nabízejí skvělou pointu a ještě spolu tvoří napínavou, místy až děsivě mrazivou mozaiku, jež představuje komplexní obraz neveselého světa plného strachu, netolerance až rasismu, i když relativně pochopitelného. Autorův literární styl je poutavý a nadčasový, plný propracovaných detailů, jež během krátké doby pomohou čtenáři nejen pochopit daný svět, ale i vžít se do hlavních postav.
Kvůli chronologii a autorově záměru má každá povídka jiného hlavního hrdinu, což ale vůbec neruší. Vyprávět složitý příběh soužití lidstva, rozděleného do dvou tak stejných a tak rozdílných skupin, skrze několik klíčových událostí, by se mohlo zdát jako nemožné, přesto se autor úkolu zhostil dokonale. Podobně skvěle si pohrál s psychologií jednotlivých postav i celých společenství, netelepatů i čtenářů myšlenek a s motivy všech. Ať již jsou jakkoli hrozné či smutné, jsou až bolestně uvěřitelné.
Skvostně Kuttner pojal i samu hlavní myšlenku telepatie, kterou propracoval do nejmenších detailů a probral snad všechny psychosociální dopady, se kterými by se potenciální telepat musel vyrovnat. Leckomu by některé pohledy na ústřední myšlenku mohly připadat známé (povinná registrace mutantů), avšak je třeba si připomenout dobu vzniku knihy. Je pravdou, že čas od času si čtenář právě kvůli zmíněnému může povšimnout lehkého doteku tehdejších časů, který se občas zrcadlí v textu. Možná je to ale jen pocit.
Třešničkou na dortu, která čtenáři zklidní tep po dramatickém finále hlavní části je pak seznámení s rodinkou prapodivných bezvěkých mutantů, kteří se vzpírají přírodním zákonům a boří všechny hranice možného. Také zde může čtenář ocenit většinou humorně a vždy skvěle vypointované příběhy, ale právě zde je snad nejpatrnější doba vzniku (hlavně kvůli vidlácké mluvě tamních postav, ale možná se tak leckde na americkém venkově mluví dodnes).
Každopádně v záplavě současných románových sérií pro náctileté či nadpřirozených romancí s nejrůznějšími paranormály v hlavní roli je velmi osvěžující setkat se s dílem v té nejskvělejší tradici světové vědecké fantastiky, navíc v takové kvalitě.
- Henry Kuttner: Více než lidé
- Laser-books, 2016
- překlad: Milan Žáček
- obálka: Bruce Jensen
- 368 stran, 289 Kč (v e-shopu Fantasye již za 167 Kč)
