Hawksmoor navazuje atmosféru staré Anglie jako žádná jiná kniha, Peter Ackroyd: Hawksmoor
 |
Hawksmoor od Petera Ackroyda není úplně žhavou novinkou. Vlastně poprvé vyšel v roce 1985 a už jen prostý fakt, že ho po tolika letech nakladatelství Paseka vydává znovu, svědčí o tom, že se jedná o skutečně výjimečné dílo. A kdyby čtenáře náhodou ani to nepřesvědčilo, třeba pomůže zmínka, že dílo vyhrálo dvě prestižní britská ocenění, Guardian Fiction Prize a Whitbread Novel Award.
Kniha se rozvíjí současně ve dvou paralelních rovinách. První sleduje příběh Nicholase Dyera (inspirovaného skutečnou historickou postavu Nicholase Hawksmoora), odehrávající se na počátku osmnáctého století. Nicholas pracuje jakožto architekt na výstavě sedmi kostelů po velikém požáru Londýna a nezpovídá se nikomu jinému, než samotnému Christopheru Wrenovi. Nikdo ale netuší, že krom stavitelství se zabývá i okultismem a základy každého jím postaveného kostela vyžadují lidskou obětinu.
Paralelně (v sudých kapitolách knihy) se odvíjí příběh na stejném místě, jen o dvě století později, jehož hlavním protagonistou je policejní vyšetřovatel Nicholas Hawksmoor. Ten dostane na starost případ záhadných vražd, které se odehrály právě v blízkosti kostelů, jenž vlastně tvoří centrální pilíře celého děje. Jak ale vražd pomalu přibývá, začíná se mu vše pomalu, ale jistě vymykat z rukou.
Peter Ackroyd v pěti bodech
- V devíti letech napsal divadelní hru, jejímž hlavním protagonistou byl Guy Fawkes.
- V roce 1984 se stal členem Royal Society.
- V současnosti působí jako hlavní literární kritik Times.
- Krom beletrie napsal spoustu odborných knih, například biografií, či historické publikace.
- Středobodem jeho děl je často Londýn.
Propojení příběhů je silnou stránkou knihy, přičemž místa a jména postav nejsou zdaleka jedinými spojitostmi. Události obou dějových linek rozhodně nejsou stejné, ale sem tam si čtenář uvědomí, že se obě postavy vydaly stejnou ulicí, na rohu se srazily se ženou a posléze ze dvora zaslechly partu dětí recitujících říkanku, i když je vlastně dělí dvě století. V takových chvílích kniha vyvolává filosofické otázky ohledně toho, zda se vlastně historie dokola neopakuje.
Nejsilnější vlastností Hawksmooru je jazyk, který autor používá pří úsecích děje ze staré Anglie. Vše totiž popisuje nebývale květnatým způsobem se spoustou vznosných koncovek, učených termínů a převrácených slovosledů, čímž dokonale navozuje atmosféru starého Londýna. Rozhodně není pochyb, že Peter Ackroyd musel strávit nad mluvou svého díla nejednu noc. Na druhou stranu díky této skutečnosti se kniha místy čte obtížně a pomalu a nenáročný čtenář by se mohl cítit ublíženě, že se těšil na odpočinek u knihy a je donucen přemýšlet.
Obě ústřední postavy jsou umně vyvedené a pozorovat přeměnu jejich psychiky je radost. Zatímco Nicholas v 18. století začíná být čím dál tím víc paranoidní a bojí se odhalení svých zločinů, ten druhý pomalu ztrácí pevný dotyk s realitou. Celkově se jedná o nanejvýš zajímavé počtení, u kterého zamrzí snad jen konec, který není příliš určitý. Atmosféru špinavé Anglie umí ale na papíře málokdo podat tak, jako se to povedlo Ackroydovi.
- Peter Ackroyd: Hawksmoor
- Paseka, 2016
- překlad: Johana Labanczova
- obálka: Luboš Drtina
- 294 stran, 299 Kč (v e-shopu Fantasye již za 269 Kč)
