Havrani. Putují v Poledním stínu od slávy k zapomnění?, James Barclay: Polední stín (Kroniky Havranů 2)
 |
Mohou Havrani slavit vítězství? Seslali zkázonosné kouzlo a vypudili prastaré zlo. Na Balaie však stále zuří válka a kontinentu hrozí další nebezpečí. Kouzlo vytvořilo na nebi trhlinu, spojení s dračí dimenzí. Havrani, legendární skupina žoldnéřů, musejí ve válkou zmítané zemi čelit hordám Wesů, kteří se po porážce Černokněžných pánů ani náhodou nevzdali, a zradě těch, které kdysi považovali za přátele. Pokud selžou, padne Balaia pod křídly bezpočtu draků.
S politováním je třeba oznámit, že druhý díl Kronik Havranů ani zdaleka nedosahuje plynulosti děje, jakou se mohl chlubit díl první. Nudné pasáže střídá poměrně nezáživný popis myšlenek Ša-Kaana, jakési karikatury k čínským drakům, k tomu se přidávají zdlouhavé popisy cestování. Čtenář se občas neubrání tendencím přeskočit řádek, odstavec a ve občas dokonce celou stranu, aby se posunul v napínavém – a bohužel až příliš napínaném – ději. Rozvláčnost vyprávění autor zavinil – ať už naschvál, či nevědomky – užitím dlouhých souvětí, přehršlí přídavných jmen a protáhlými monology. V žádném případě to nemohl zavinit překladatel, protože obě dvě knihy má na svědomí Jan Kovář.
Zkušenější čtenář si v ději rovněž všimne zvláštní věci – totiž vysvětlování pojmů a neznámých věcí v dialozích. Barclay se sveřepě odklání od role vševědoucího vypravěče a namísto toho udělá jednu ze svých postav jakýmsi „svodidlem“ pro neznámé pojmy. Většinou to probíhá následovně: dvě postavy se spolu baví o něčem neznámém, co čtenář v životě neslyšel. Nejlépe slangově, aby tu byl prostor pro třetí postavu – nechápavého – která se nevrle vmísí do konverzace, aby se začala se dožadovat vysvětlení. Mluvící dvojice přeruší rozhovor a začíná řečené vysvětlování, které mnohdy, namísto několika odstavců vševědoucího vypravěče, zabere dvě a více stran.
Postavy v druhém díle nabraly Kroniky Havranů i několik dalších negativ, avšak už zdaleka ne tak závažných. Historikovi by vstávaly vlasy na hlavě při popisování středověkého prostředí, ale Polední stín je koneckonců fantasy. Oživení několika postav z předchozího dílu Barclayovi kladný bod také nepřidalo, ovšem podobné události ke knihám, jako je tato, patří. Čtenář proto musí tyto šťastné náhody zkrátka přežít. V tomto ohledu zápory převýšily klady.
James Barclay v pěti bodech
- Narodil se roku 1965 v Anglii, ve Velké Britanii.
- Odmalička miloval čtení a svoje první dílko napsal už v 11 letech.
- K fantastice a sci-fi ho přivedl jeho bratr.
- Román Zloděj úsvitu je jeho první knihou, vydal ji roku 1999 ve Velké Britanii.
- Soustřeďuje se výhradně na žánr fantasy a sci-fi.
V žádném případě však nelze říci, že by celá kniha byla veskrze otřesná. Pozitivní světlo na ni vrhá již napínavá zápletka, se kterou si Barclay doopravdy vyhrál. Co se ve Zloději úsvitu zdálo být spásou, ukázalo se v Poledním stínu jako zkáza. Jak Havrani napraví to, co se stalo? Jak se zachová Styliann, pán Xetesku?
Co se Xetesku týče, vystupují tu ze spisovatelského hlediska vynikající postavy – Protektoři. Každý čtenář, milující fantasy, si tyto bojovníky okamžitě oblíbí. Obzvláště právě v Poledním stínu. James Barclay je zvládl na jedničku: v příběhu se vyskytují vzácně a čtenář se pokaždé těší, až zase někoho rozsekají na kusy.
Naštěstí kvalita dialogů, psychologie i autorské řeči se od prvního dílu nezměnila. Autor stále zachovává onu úžasnou různorodost i hloubku každé hlavní postavy.
Polední stín z celkového hodnocení vychází půl na půl. Kniha má své zápory a klady je nedokázaly přehlušit. Hlavní negativa představují dlouhé popisy a vleklý děj, za nejdůležitější klady lze rozhodně označit napínavý základ příběhu a propracovanost charakterů. Na druhou stranu se sluší poznamenat, že čtenář, kterému nevadí se do knihy jaksepatří začíst a který nechce, aby román rychle skončil, bude nadmíru spokojen.
- Barclay, James: Polední stín (Kroniky Havranů 2)
- Fantom Print, Ostrava 2012
- překlad: Jan Kovář
- obálka: Raymond Swanland
- 416 stran, 299 Kč (v e-shopu Fantasye již za 269 Kč)
