Origin story patří mezi časté způsoby, jak se vracet k oblíbeným hrdinům. Některé jenom variují na klasická témata, ale občas se najde dílo, které to prostě chce říct celé znovu a jinak. A to je případ i nové Harlekýnky.

Autorka Mariko Tamakiová se rozhodla vzít celý příběh Harley Quinn pěkně od začátku, od střední školy, což nevyhnutelně vyplývá z ladění komiksu směrem k young adult. Asi nikoho nepřekvapí, že podle Harley je střední plná prudičů, mezi které moc nezapadá… A už tím se samozřejmě snaží přiblížit mladšímu publiku.

To, že Harley nepochází z jednoduchých rodinných poměrů se rozumí tak nějak samo sebou, přece jenom málokdo s charakterovým profilem Harley měl štěstí na dětství à la american dream. Hodně netypická je její „náhradní“ rodina v podobě skupinky drag queens, ale poměrně logicky se tak vysvětluje Harleyina posedlost makeupem a kostýmy. Což hezky zapadá do hlavního konceptu komiksu, který se hodně točí okolo girl power a menšin. Takže ani Harley není definovaná jako odvozenina a sidekick Jokera, ale její původ a kostým mají svůj vlastní význam a příběh. A aby to došlo i těm méně chápavým, tak je v závěru komiksu skvělá scéna, která tento přístup skvěle vystihuje – když Harley dostane kostým roztleskávačky s minisukní, ohne nad ním nos a vydá se do šatníku své adoptivní rodiny.

Možná trochu překvapivě ale největší proměnou oproti tradičnímu kánonu tady neprochází ani tak Harley, jako Joker. Není to žádný šílený zločinecký mastermind, ale znuděný teenager, který vyvolá chaos a anarchii prostě proto, že se nudí. I když k odhalení jeho identity dochází až na konci příběhu a má jít snad o jakýsi dějový zlom (ani přinejlepším se nedá mluvit o překvapení), tak kýženého efektu se takto nedosáhne.

Další velkou změnou je praktická ignorace jakéhokoliv (pseudo)vysvětlení původu schopností. Vlastně se v podstatě dá říct, že tady se na žádné superschopnosti nehraje. Když teda pomineme fakt, že teenagerka bez problémů nakope prdel bandě svalovců. Jinak jde vlastně o příběh dost civilní a realistický, a to od motivace postav přes hlavní dějový oblouk až po zmíněnou absenci super elementů. Na konci sice nějaký ten záblesk na čtenáře pomrkává, ale na šílenosti a bláznění, na které je čtenář jiných příběhů s Harley zvyklý, se komiks drží opravdu hodně při zemi.

Na to, že autorka evidentně hodně usiluje o to přepsat tradiční přístup k Harley, mnoho z těch změn trochu paradoxně směřuje ke klišé. Máme tady nenasytné korporace, dobrácké a utlačované lidi na okraji společnosti a zapálenou zelenou aktivistku Ivy. Problémy s bydlením, feminismem, komunitní zelení i queer kulturou. Jasně, spoustu lidí tato témata nepotěší a budou proklínat diktaturu politické korektnosti, ale objektivně vzato, většina těchto témat k Harley pasuje. Kdo jiný se navleče do podivného harlekýnského kostýmu než středoškolačka vychovávaná homosexuálem Mamá v kabaretě plném transvestitů? Kdo jiný má brojit proti nenasytnému kapitalismu než holka bez domova?

Co u Harley zůstává, je překračování striktních hranic komiksového vyprávění, takže čtenáře celkem běžně oslovuje a odkazuje přitom na různé metatextové prvky. Ovšem nelze se ubránit dojmu, že tady je to spíše manýra než integrální součást komiksu. Že mi Harley vypráví pohádku nijak zvlášť neprohlubuje ani její charakter, ani čtenářův zážitek.

Netradiční je grafické pojetí Stevea Pugha, které jede v monotónních barevných odstínech a tak trochu balancuje na hranici mezi černobílým a kolorovaným komiksem. Skvělé je, že to není „jen“ umělecká manýra, ale využívá se toho i ve vyprávění – například flashbacky do minulosti se odehrávají v odstínech jiných barev. Komiks se také rozsvítí barvami, když si Harely obleče kostým a promění se na superpostavu (protože není tady úplně lehké mluvit o hrdinech a padouších). Krásně tak barevně kontrastuje šeď Harleyina všedního života na škole plné prudičů a barevné momenty plné nespoutanosti, když se Harley utrhne ze řetězu a popustí uzdu své přirozené povaze. Podtrhuje to tak jeden z nejlepších motivů komiksu – Harley prostě má v sobě rebelství, nekontrolovatelný chaos, který chce ven. Otázka je, jak to dopadne s jejími v podstatě čistými úmysly, když se svému vnitřní chaosu oddá.

Tamakiová přináší rozhodně v mnoha ohledech jinou Harley Quinn, a i když přináší řadu originálních nápadů, přesto až příliš často vše skončí v otřepaných frázích. Ne všechny změny tak nutně dopadnou na úrodnou půdu – někoho popudí naivnost young adult stylu vyprávění, jiného politická korektnost nebo fakt, že to prostě není ta pravá Harley. Ale pokud s ničím z toho nemáte problém a ke komiksu budete přistupovat s otevřenou myslí, rozhodně si ho užijete.

• Mariko Tamakiová: Harley Quinn – Utržená ze řetězů
• Crew, 2021
• překlad: Filip Škába
• 204 stran, 399 Kč (v e-shopu Fantasye již za 359 Kč)