Happy end konce světa na dosah?, Robert Kirman: Válečné bubny zní (Živí mrtví 19)
 |
Skupina přeživších sbírá kuráž a síly postavit se zatím nejpříčetnějšímu a nejoplzlejšímu nepříteli, jakého postapokalypsa zažila.
Děj televizního seriálu běží s pokračováním českého vydání komiksu maraton. Zatímco televizní Živí mrtví prožili historicky nejhorší start nové série (průměrná sledovanost sedmé řady klesla o tři až čtyři miliony na deset milionů a něco) a uložili se k zimní hybernaci, devatenáctá kniha Válečné bubny zní je dějem opět předstihla. Zároveň ukázala, že se obě dějové linie podstatně rozchází a televizní řada je spíš volnou adaptací než filmovým přepisem.
Filmový kritik britského Guardianu se v nedávném článku dušoval, že se seriálem končí. Sedmou řadu navzdory tragicko-epickému začátku vidí jako nejnudnější, postrádá mrtvolný děs dřívějších epizod. Ano, skupina Ricka Grimmese ušla dlouhou a podivnou cestu. Obyvatelé Terminusu je vlákali do záchytného centra, kde byla většina příchozích poražena (ve smyslu zpracování dobytka, nikoli ve smyslu boje) a snězena. Alexadrie čelila útoku nájezdníků, kteří si do čela vyřezávali písmeno W a uctívali konec světa v chaosu. Děly se šílené a děsivé věci.
Negan se oproti tomu všemu může zdát jako čajíček, přestože černý. Je to rozšafný antihrdina, který má nejvíc práce s vymýšleným přísných hlášek a nadávek. Velmi rád se naparuje a mezi vyprávěním sprostých vtipů občas někomu rošmelcuje hlavu basebalovou pálkou omotanou ostnatým drátem.
Takové antihrdiny komiksoví fanoušci přeci milují, vzpomeňme na Loba nebo Punishera. Jenže Negan není blázen jako ti, kteří museli partě Ricka Grimmese z cesty. Negan nepodřezává lidi jako dobytek, aby si z nich mohl udělat tatarák. Nemá ve skříni mrtvou dceru, aby jí mohl po večerech rozčesávat vlasy na hnijící hlavě. Nevede šílenou církev. Negan z velké části přehrává, a tudíž je velmi příčetný. Nebezpečně příčetný.
Je vládcem čtenářům dosud známé oblasti, všichni a všechno mu patří. Negan dokázal hlavní hrdiny komiksu zlomit, dostat je do kolen a ještě si za to nechal poděkovat. To se nepodařilo nikomu, ani nekonečným zástupům chodících mrtvol, které v posledních dílech hrají spíše komparz případně nevábnou rekvizitu. Kdy naposledy někdo zemřel kousnutím?
Válečné bubny zní si udržují standard a dočkáme se tu několika důležitých scén nebo myšlenkových posunů. Ten nejdůležitější je asi ten, že Rick Grimmes opět hodlá osedlat koně a vyrazit na zteč proti těm, kteří berou lidem svobodu. Velmi pomalu se vrací se do role silného vůdce a dvacátá kniha bude velmi pravděpodobně patřit k těm pro děj zásadnějším.
- Robert Kirman: Válečné bubny zní (Živí mrtví 19)
- kresba: Charlie Adlard, Cliff Rathburn
- Crew, 2016
- překlad: Martin D. Antonín
- 136 stran, 299 Kč (v e-shopu Fantasye již za 269 Kč)
