Gauntlgrym: Bájné město, které mělo zůstat neobjeveno, R. A. Salvatore: Gauntlgrym (Neverwinter 1)
 |
Zkazky, pověsti a legendy. Každý národ má své vlastní – více či méně pravdivé. Jednou z nejznámějších a nejlákavějších legend trpasličího národa je bájný Gauntlgrym, trpasličí království z úsvitu věků, které bylo prapůvodní vlastí všech současných trpaslíků. A trpaslik Bruenor Válečné kladivo spolu se svým drowským přítelem Drizztem se rozhodli, že vnesou do temných ulic tohoto města trochu světla.
Pokud jste pravidelnými čtenáři Drizztových dobrodružství, pak máte na základě prvního odstavce o složení party „těch hodných“ jasno. Ale nenechte se mýlit – v samém počátku knihy je Bruenor během bujaré oslavy otráven, a tak se na cestu vydává pouze sám Drizzt (věřím, že laskavý čtenář mi tento spoiler odpustí, protože k této politováníhodné události dojde hned na prvních stranách knihy). Brzy během své cesty však najde jiného, zcela nečekaného společníka z řad trpaslíků.
Dále jsou tu ti zlí – přisluhovači mocného nemrtvého kostěje, kteří chtějí magii dávných trpaslíků využít k vlastním nečistým účelům. Prim hrají dvě krásné bytosti – elfí bojovnice a lidská kouzelnice, ale za jeden provaz s nimi táhne i upír či další velmi mocná čarodějka.
A nakonec je tu dvojice, která stojí na své vlastní straně – staří známí Jarlaxl, drowský žoldák, a Atrogat, trpasličí mlátička. Ti rozehrají velkou hru: dostanou se do Gauntlgrymu jako najatý doprovod, a způsobí tam pěkných pár nepříjemností, které bude těžké vyžehlit.
Pojďme si o tom promluvit
Gauntlgrym je tentokrát oproti jiným dílům R. A. Salvatoreho trochu upovídanější. Padá to zejména na vrub snahy připravit půdu pro některé nové postavy v rámci celé série a budování vztahy mezi postavami (přičemž mnoho z figur již čtenář může znát z předchozích Salvatoreho knih). Zejména počátek je mírně rozvláčný, ale rozhodně se nejedná o nic, co by čtenáře mělo od čtení odradit.
Autorův styl je typický detailním prokreslením postav, a ani tentokrát neponechává nic náhodě. Bohužel, oproti jiným dílům série v této knize nefungují vztahy mezi postavami tak, jak autor zamýšlel. Boj na život a na smrt mezi sličnými přisluhovačkami kostěje místy připomíná spíše pranici dvou koťat, a ostré slovní výhružky nemají tu správnou břitkost. Dokonce ani Jarlaxl tentokrát nesleduje jen a čistě své vlastní plány, do kterých bez skrupulí motá všechny kolem, ale podřizuje se ostatním. Prostě a jednoduše – chybí tomu špetka jiskření a nevypočitatelnosti.
R. A. Salvatore v pěti bodech
- Robert Anthony Salvatore se narodil 20. ledna 1959 ve městě Leominster ve státě Massachusetts (USA). Na vysoké škole studoval anglistiku.
- První rukopis s názvem Ozvěny čtvrté magie publikoval v roce 1982.
- Později se proslavil díky knihám ze série Forgotten Realms (Ztracená království) a především díky dílům s hlavním hrdinou Drizztem Do´Urdenem, temným elfem, který stojí na rozdíl od svých soukmenovců na straně dobra. Příběhy z tohoto cyklu dosáhly počtu třiceti knih. Jeho knihy se dostaly až na seznam bestsellerů New York Times.
- Kromě toho si odskočil ve dvou knihách také do světa Star Wars (mimo jiné sepsal román Klony útočí podle filmové předlohy) a zpracoval klasický motiv Tarzana (Tarzan: The Epic Adventures). Je podepsán i pod mnoha dalšími knihami.
- Salvatore je také tvůrce příběhu počítačové hry Forgotten Realms: Demon Stone, která byla vydána roku 2004 na platformy PS2, XBOX a PC.
Kapitolou samou pro sebe je v tomto příběhu Drizzt. I prostřednictvím jeho deníku se dozvídáme, že si uvědomuje běh času kolem sebe, to věčné prokletí dlouhověkosti. Autor se ho snaží postavit do role bezcitného zabijáka, pro kterého se boj posunuje z roviny prostředku nutného k přežití v cíl života a potěšení. I přesto však ve svých činech zůstává drowí hrdina tak kladný, že tuto stylizaci Salvatoremu prostě nebudete věřit – tedy, možná ji budete spíše podvědomě odmítat na základě dlouhodobě utvořeného názoru.
A když už jsem zmínil onen Drizztův deník… Obvykle jeho zbytečnost odsuzuji, ale v Gauntlgrymu naopak dodává ději trochu odstupu a potřebnou dávku sentimentu bez výraznější snahy čtenáře poučovat nebo vést za ručičku ve věci filozofie. V této knize jsou snad deníkové zápisky poprvé zcela oprávněně a vhodně doplňují hlavní děj.
Pranice bořící hranice
Drizzt však není filozof, ale především bojovník. A tak se autor i tentokrát nezdržel kopy bojových scén, které jsou druhým charakteristickým rysem jeho série. Zde je všechno v nejlepším pořádku – Salvatore opět ukazuje, že popisy bojů zvládá s lehkostí a nechybí jim švih. Sečné zbraně sviští, nechybí potřebná magická příměs ani tradiční „udělátka“ Jarlaxla a jeho společníka. Oživením na bitevním poli se stala jedna z přisluhovaček zla, která ovládá velmi netradiční zbraň (něco málo napoví kresba Todda Lockwooda na obálce), se kterou je možné dělat skutečně psí kusy. Zmlsaní čtenáři by sice mohli namítat, že popis bojů nedosahuje kvality a detailnosti jiných autorů (namátkou vyberu třeba M. Žambocha nebo A. Sapkowského) – ano, mají rozhodně pravdu, ale to nic neubírá na zábavnosti a invenci.
V celkovém kontextu je Gauntlgrym, první kniha série Neverwinter, možná o něco slabší a upovídanější. Na druhou stranu – přináší nové postavy se zajímavým potenciálem, a odhaluje další střípky propojené s minulými díly. K tomu nabízí objevení největšího tajemství, po němž trpaslíci pátrali dlouhá staletí, a spoustu akce. A pokud promícháme klady i zápory, vyjde z toho v konečném účtování v rámci celé série lehce nadprůměrná kniha s mnoha přísliby do dalších dílů.
- R. A. Salvatore: Gauntlgrym (Neverwinter 1)
- Fantom Print, 2016
- obálka: Todd Lockwood
- překlad: Kateřina Niklová
- 288 stran, 289 Kč (v e-shopu Fantasye již za 202 Kč)
