V roce 2032 soupeří o vliv nad Spojenými státy muslimové, Japonci a hispánci. Izrael už neexistuje. Atentáty a vraždy jsou na denním pořádku. Typičtí Američané – bílí i černí – sní o úžasné minulosti pod vlivem psychotropní drogy, která jim umožňuje znovu prožívat v reálném čase konkrétní vzpomínky. Jedinou baštou demokracie na kontinentu zůstává izolovaný stát Texas. Myslí to Simmons vůbec vážně?

Po několika takřka mainstreamových exkurzech do minulosti (Terror, Drood, Black Hills) se Dan Simmons ve svém novém románu Flashback rozhodl zamířit opačným směrem a ukázat čtenářům, jak by podle něj mohl vypadat svět zhruba za dvacet let – a výsledkem je detektivní dystopie, z níž běhá mráz po zádech. Nebo tryskají slzy smíchu. Obojí interpretace je možná. Po celou dobu čtení se totiž na mysl vkrádá otázka, nakolik to autor myslel vážně, a nakolik jen ironicky zhmotnil do podoby takřka pětisetstránkového románu noční můru typického amerického (a nejen amerického) konzervativního voliče. No schválně, kontrolní otázka: Jak asi v této vizi dopadla Evropská unie? Odpověď: Zanikla a v Evropě se všichni povinně modlí k Alláhovi.

Základní zápletka knihy je detektivní – a to, že kriminální žánry Simmons umí a má je rád, je jasné už z jeho trilogie o Joe Kurtzovi (Krutá hra, Kruté mrazy, Krutý osud). Hlavní hrdina Flashbacku, bývalý policista Nick Bottom, je pak v současnosti už tolikrát provařeným, ale přesto stále zhusta používaným odrazem klasického detektiva hard-boiled school – osamělý narkoman, kterému zemřela žena, a tak se sebelítostivě utápí ve své samotě a smutku.
Z úplného dna jej má dostat lukrativní zakázka – najímá si jej bohatý japonský magnát a politik Nakamura, jemuž v Americe (konkrétně v Denveru) před šesti lety mimořádně brutálním způsobem zavraždili syna – a vrah dodnes nebyl vypátrán. Nick jako součást tehdejšího policejního týmu má v paměti spoustu detailů, z nichž lze pomocí LSD kousek po kousku celé vyšetřování zrekonstruovat až do vcelku souvislé podoby. A to by ve spojení s neomezenou mocí, jíž Nakamura disponuje a díky které se Nick může dostat prakticky kamkoli a hovořit s kýmkoli, mohlo vést k vyřešení případu – zvlášť když Bottom brzy získává zcela novou motivaci: po letech zjistí, že na místě vraždy byla přítomna i jeho mrtvá žena, o níž si doposud myslel, že tři měsíce po smrti Nakamurova syna zahynula při obyčejné autonehodě. Jenže bylo tomu opravdu tak, nebo se stala obětí plánované vraždy, související s tou, kterou Nick vyšetřuje? A o co jde v tomto případu ve skutečnosti Nakamurovi, když stopy vedou i k některým jeho zaměstnancům?

Další recenze na knihy Dana Simmonse z Fantasye:

• Hyperion (Jiří Popiolek)
• Dost světů a čas (Miroslav Žamboch)
• Ílion (Andrej Takáč)
• Olymp (Martin Bedeč)
• Olymp (Luboš Vachl)
• Terror (Martin Bedeč)
• Drood (Jiří Popiolek)

Děj románu se odehrává v několika paralelních liniích, které se rozcházejí jak v prostoru, tak v čase. Současně se samotným pátráním tak Simmons sleduje osudy Nickova syna, kterého detektiv po manželčině smrti poslal na výchovu ke svému tchánovi, emeritnímu profesorovi Foxovi do Los Angeles. Díky tomuto značnému „rozptylu“ je kniha v druhém plánu také jakousi geopolitickou a politologickou studií toho, jaké zájmové skupiny a proč budou mít v které části Spojených států převahu – poté co rozhazovačná politika prezidenta Obamy dovedla zemi k bankrotu a totálnímu rozvratu.
K poměrně pestré názorové diferenciaci pak přispívá i skutečnost, že všichni tři hrdinové (děda, otec, syn), do jejichž myslí Simmons proniká, jsou od sebe velice vzdáleni jak věkově, tak svou rolí ve společnosti – a proto je i jejich interpretace katastrofy, již zemi postihla, značně rozdílná. Právě v tom spočívá největší síla Flashbacku – nekáže, jen předestírá různé možnosti a interpretace. A teď, kde je vlastně pravda?

A samozřejmě, jak už bývá u Simmonse pravidlem, i ve Flashbacku se za prostým textem skrývá veliká spousta odkazů, narážek a na první pohled skrytých souvislostí. Klíčovým slovem románu, okolo kterého se všechno točí – včetně vraždy samotné – je pojem sen (a konkrétním odkazem pak je postava Bottoma – Klubka ze hry Sen noci svatojánské, která ve snu, jenž však snem vůbec nemusel být, zažije poměrně nehezkou příhodu s královnou elfů Titánií a oslí hlavou). Knihou se tak táhne jako červená nit základní otázka, která v mnoha směrech znejišťuje i její celkové vyznění: Co je tady vlastně sen, a co realita?

O tom, že je Dan Simmons jeden z takzvaných velkých vypravěčů, nemá smysl polemizovat. Ve Flashbacku ale jako kdyby chvílemi selhala redakční práce a také sám autor ztratil nad textem kontrolu – ne, že by kniha někdy začala nudit, to rozhodně ne, ale ve výsledku působí dojmem určité kompoziční rozháranosti, kdy jednotlivé (jakkoli na první pohled jen těžko slučitelné) významové roviny o sebe drhnou a ne vždy jsou v potřebné rovnováze. Ano, samozřejmě je nutné vzít v potaz to, že se jedná o román o snu, a sen přece nemusí mít logiku. Jenže tady tato nevyrovnanost vede k postupnému upozaďování detektivní zápletky (a následnému sice logickému, ale z vyšetřovacího hlediska velice uspěchanému a náhodnému vyřešení celého případu), a to čtenářský zážitek přeci jen poněkud umenšuje. U Simmonse, který detektivky umí, je to dvojnásobná škoda.

Flashback tak v žádném případě není nejlepší autorovou knihou. Určitě však je jeho knihou nejznepokojivější. Protože ony i ty noční můry mají v něčem reálný základ a občas se stává, že se vyplní.

• Dan Simmons: Flashback
• vydala: Plejáda publishing, Praha 2011
• překlad: Zdeňka Vaníčková
• obálka: Martin Zhouf
• 496 stran, 349 Kč

Hodnocení: 70%

Dan Simmons v pěti bodech:

1. Američan, narodil se roku 1948 v Peorii, stát Illinois.
2. Vystudoval anglický jazyk a pedagogiku, dlouhá léta učil na základní škole – láska k jazyku a literatuře obecně je z jeho knih jasně patrná, prakticky každý román v sobě skrývá odkazy na rozličná klasická díla; v oblibě má zejména Williama Shakespeara.
3. Hned jeho první román, horor Píseň Kálí, se dočkal významného ocenění – World Fantasy Award v roce 1986.
4. V České republice stále nejvíce boduje svou slavnou dvoudílnou space operou Kantos Hyperionu.
5. V poslední době píše romány na pomezí mainstreamu a fantastiky, v nichž po svém zpracovává známé historické události (Terror – ztracená Franklinova námořní výprava) nebo osudy slavných osobností (Drood – Charles Dickens).