Antologií české fantastiky je v poslední době poskrovnu. A to navzdory tomu, že ještě před nedávnem editoři takřka chrlili jeden tematický soubor za druhým. Série antologií nakladatelství Fortna se vydala trochu jiným směrem. Celý koncept není postavený kolem jednoho tématu, žánru či typu. Cyklus Žena se sovou má přesto výrazného společného jmenovatele – jejich autorem musí být žena. Přitom zde najdete autorky zkušené i spíše začínající, kované fantazačky i ty, které mají fantastiku jako víceméně okrajovou část svého portfolia.

Příliš překvapivé není, že většina povídek se točí kolem hlavní hrdinky. Ale ženský motiv jde častokrát mnohem dál a některé autorky koncipovaly celé povídky okolo navýsost ženských témat, prim přitom mezi nimi hraje mateřství a vztahy mezi matkou a dětmi. Mateřská láska hraje hlavní roli v povídce Dieťa stepi, kde se matka musí rozhodovat mezi láskou k dítěti a zkázou své země. Ornáda Jitky Ládrové zase dokazuje, že mateřská láska je motiv, který pohání i nesmrtelnou čarodějku, a láska k dítěti dokáže překonat i legendy mrazivého ostrova Sver a sjednotit dávno oddělené národy víl. Ledově mrazivý a silně mytologický příběh představí Miroslava Kvášová ve Sněžné paní, bohužel veškerá síla epické bitvy bohů se zde míjí účinkem a nedokáže čtenáře patřičně vtáhnout do děje.

Františka Vrbenská představí povídku jako vystřiženou ze scénáře záhadologického pořadu Věřte Nevěřte. V podobném duchu navazuje i další zkušená matadorka sbírky Jana Rečková se svou teenagerskou duchařinou Kamarádky navždycky. Slučka slovenské autorky Kataríny Soyka potom zcela nekompromisně zamíří do hájemství hororu. I když jde o povídku doslova prolezlou hororovými klišé (opuštěná chata v lese, sebevražda majitele, hrdinka s přeludy), je tak řemeslně dobře zvládnutá, že si čtenář dvakrát rozmyslí, než pojede na dovolenou na opuštěnou chatu v horách.

Vaňková v První rychlosti trochu odlehčí povětšinou překvapivě temně zádumčivou atmosféru antologie a její dílo dokoná Věra Mertlíková, která s vtipem a elegancí zakomponuje devět rad, jak mít spokojený vztah z časopisů typu Žena a život s lidovými pověstmi do opravdu geniální hříčky o svérázné babce kořenářce z dědiny v Lektvaru správných žen. Vtipnou alegorii představuje povídka U Gutenberga o tiskařských šotcích, která ale svou aktuálností způsobí spíš mrazení v zádech než polechtání bránice. Jak vidno fantastickým ženám nechybí ani smysl pro humor.

Hvězdář se dívá nahoru je poetická detektivka o krušném osudu ztroskotaných mimozemšťanů ve světě s vyloženě středověkým vztahem k vědění, které uznává jenom dvě pozice – spálit nebo schovat. Ale co když se někteří ze strážců zapovězeného vědění rozhodnou vzdorovat zakořeněným pravidlům a jakou spojitost s tím má vražda knihovníka?

Doslov první dámy slovenské fantastiky Alexandry Pavelkové potom ve zkratce proletí historii ženské fantastiky na Slovensku. A i když se nedá než s autorkou doslovu souhlasit o přínosu žen pro československou fantastickou scénu, nemůžu se ubránit pocitu, že místy zvolila až zbytečně útočný tón. Nebo si ještě dnes někdo opravdu pořád myslí, že ženy do fantastiky nepatří? Osobně nikoho takového sice neznám, ale dokážu si představit, že v dobách, kdy Pavelková bojovala o své místo na výsluní, se takoví lidé dali najít. Každopádně po přečtení Ženy se sovou budou muset své stanovisko přehodnotit. I když antologie nepřináší žádná převratná díla, řemeslná kvalita povídek a jejich široký žánrový záběr dokazují, že ženy se neztratí v jakémkoli fantastickém žánru. A navíc mohou fantastiku obohatit svým specifickým přístupem ke světu i ke psaní.

• Zuzana Hloušková a Františka Vrbenská (eds.): Žena se sovou
• Fortna, 2017
• Obálka: Jana Šouflová
• 352 stran, 349 Kč (v e-shopu Fantasye již za 314 Kč)