Na první pohled ta kniha vypadá jako ideální zbraň poslední záchrany. Kterou lze navíc ve chvílích bezpečí i pročítat. Jenom si musí člověk dát pozor, aby nezjistil, co všechno se mu může v povídkách Jany Rečkové stát. To by byl totiž každý pohled za roh samostatným dobrodružstvím.

Popsat literární styl této skvělé spisovatelky a překladatelky není vůbec jednoduché. Autorčina představivost je vskutku bezbřehá. To nicméně přináší jednak spoustu příležitostí vrhnout na se psaní originálních příběhů, ale také jednu zásadní nevýhodu. Při zpětném pohledu na ty nejzajímavější texty je zřejmé, že jediná taková povídka by bez obtíží vyšla na minimálně tři alternativní verze. Tato komprimace nápadů pak občas funguje skvěle a občas ne, ale nikdy nepřinutí přestat se čtením.

Jana Rečková v pěti bodech

• Narodila se roku 1956 v Kladně.
• Vystudovala lékařskou fakultu UP v Olomouci.
• Povoláním je lékařka FN Na Bulovce.
• Za svá díla získala mnohá literární ocenění (například Mlok nebo Ikarie).
• Kromě vlastní tvorby se věnuje i překladům (mimo jiné romány ze série Expanze).

Mezi povídky jasně ilustrující zkrocenou fantazii patří například Sedm a více mil. Jde o kratičké fantazírování na téma nebezpečná fixace na dokonalé boty a z toho plynoucí nedostatky finančního a prostorového typu. Pokud však narazíte na partnera, který má pro tuto vášeň pochopení, můžete se dočkat nejen zlepšení v oblasti nedostatků, ale třeba i dokonalého páru obuvi.

Další kratší prací je i Ruské kolo – taková skoro až kingovská povídka o tom, jak dokáže jedna stará atrakce udržet naživu partu komediantů, a o tom, co se stane, když jim na to přijde zmrzačený klučina. Ačkoli je po chvíli čtení docela jasné, o co přesně tam jde a ani pointa nepředstavuje největší záhadu lidstva, povídka je to příjemná a precizně vygradovaná, bez zbytečných odboček.

Tím se dostáváme k asi nejjednoduššímu textu celé knihy. Smrt k MDŽ je opět krátká povídka, tentokrát tak klasický slasher, až to u Rečkové překvapí. Příjemně. Komu vlastně vadí, že vrahova totožnost je zřejmé hned od prvního náznaku? A kdo by si neužil trochu toho jednoduchého násilí, provedeného v zájmu složení komplimentu?

A když už jsme u těch komplimentů, nemůžeme nezmínit první text celého sbírky. Maximálně 80% duše ukazuje, jak lze ukrást život pouhým realistickým zpodobněním dané osoby na portrétu. O co je zápletka jednodušší, o to víc nutí čtenáře přemýšlet, jak do tohoto světa zakomponovat nájemného vraha se zrcadlovkou.

Autorka také v některých povídkách ráda zmíní možnosti posmrtného života. Na návštěvě doma vypráví o tom, jak je důležité mít rád své prarodiče a navštěvovat je i tehdy, když si myslíme, že jsme k tomu ztratili příležitost. Pointa se trochu schovává, ale spíš jenom proto, aby čtenářům potvrdila jejich podezření.

Seznam povídek

• Maximálně 80% duše
• Deset malých emzáků
• Čas her
• I kdybych měl jít Tajnůstkářovým údolím
• Ruské kolo
• Bůh odvedle
• Sedm a více mil
• Země brouků
• Na návštěvě doma
• Poslední píseň Tonyho M
• Všichni jsme na ráně
• Smrt k MDŽ
• Minimůrka
• Nové bydlení
• Poslední ticho ve skalách
• Vánoční autobus
• Líp než Múza
• Ve sluchátkách
• Nebylo ráno

Ne všechny texty jsou ale takhle přímočaré a jednoduché. Obzvláště ty delší sice začínají v relativně známých prostředích (co do fantazie), nicméně záhy přehazují výhybku a pouští se s autorčiným svolením do neznámých zemí. Tyto příběhy jsou nejzvláštnější – jak svou atmosférou, tak i tenkou hranicí mezi stavy, kdy lze děj ještě bez obtíží sledovat a kdy jen automaticky čtete. Poslední ticho ve skalách patří mezi ty nejpovedenější z nich. Povídka plná magie, kde svět smrtelníků jako kdyby skoro ani neexistoval. Čtenáři se na něj dívají skrze optiku prastarých rodů, které jsou úzce spjaty s přírodou a s přírodní magií. A každý jejich pokus proniknout opatrně do našeho světa končí snahou civilizace vykácet lesy a upálit všechno, co se nedá pochopit.

Tento rozsah nápadů si drží jednotný styl, kdy máte pocit, že vyprávění je jen jakousi veselou příhodou pro zasmání. A než se nadějete, unesou vás mimozemšťané, narazíte na obří brouky atp. Tato kombinace, spolu s již zmiňovanou fantazií autorky patří asi k nejlepšímu popisu jejího jedinečného stylu. Sice se vám nemusí líbit zdaleka všechno (a více než kdy jindy zde platí, že povídku buď milujete, anebo vám přijde nedotažená), nicméně rozsah sbírky umožňuje každému čtenáři vybrat si, co mu nejlépe vyhovuje. A i když jde o hardback, nakladatelství Epocha velmi prozřetelně nevybavilo tuto sbírku jindy tak praktickou záložkou. Knihu totiž dostanete svolení odložit až po jejím přečtení.

• Jana Rečková: Protože se stmívá
• Epocha, 2017
• Obálka: Žaneta Kortusová
• 520 stran, 399 Kč (v e-shopu Fantasye již za 359 Kč)