Fantázia, to nejlepší, a ještě něco navíc, Martin Králik a Robert Pilch (editoři)
 |
Slovenská fantastika v Česku prochází v posledních dvou letech jakousi počínající „renesancí“. Kromě ostřílených harcovníků typu Saši Pavelkové či Ďura Červenáka se u nás konečně začínají objevovat nová, neznámá jména. Debutové knihy Dušana D. Fabiana, Petera Draguly či třeba Sanči Fülle naznačují, že slovenští autoři mají více než dostatečný potenciál, aby české čtenáře zaujali. Velký podíl na tomto trendu má především Robert Pilch, vůdčí osobnost nakladatelství Wales, které se na jeho popud právě slovenskými autory zabývá programově.
A Robert Pilch stojí také u zrodu dalšího zajímavého projektu spojeného se slovenskou fantastikou. Jedná se o reprezentativní antologii povídek s poněkud delším názvem Fantázia – to nejlepší… a ještě něco navíc, na níž jako editor spolupracoval s Martinem Králikem. Tato antologie by měla být průřezem toho nejlepšího a nejzajímavějšího, co vyšlo v časopise Fantázia během deseti let od jeho vzniku. A protože Fantázia byla vždy jakousi „vlajkovou lodí“ slovenské fantastiky, rozhodně bylo z čeho vybírat.
Po fundovaném úvodu Martina Králika, v němž rozebírá a hodnotí deset let působení časopisu na Slovensku, se čtenář dostává k první povídce. Tou je Kriváň 2 Josefa Žarnaye. Ačkoliv Žarnay není v Česku tolik známy, spousta mladších slovenských autorů právě jeho uvádí jako svého oblíbeného spisovatele či autora, jenž je přivedl k fantastice. Jeho povídka je dobře promyšleným a vypointovaným příběhem udržujícím čtenáře až do konce v napětí. Dva mladíci, kteří přespí na Kriváni, se po probuzení musí vyrovnávat se stále se stupňujícím množstvím podivných skutečností, jež nakonec vyústí v nečekané rozuzlení.
Následuje Štefan Huslica a jeho kyberpunkově laděný Průnik. Hrdinou je tu malý pokoutný obchodníček a dealer, jenž se ocitá uprostřed boje dvou megakorporací o odbytiště svých výrobků. Nemilosrdné soukolí peněz a moci ho samozřejmě nakonec s brutální lhostejností semele. Než se tak ale stane, hlavní postava se několikrát pěkně zhoupne na houpačce života. Tato povídka v akčním stylu se vyznačuje rychlým spádem, živým jazykem a překvapivým závěrem.
Na Huslicu navazuje Jozef Girovský s Tarzanou, což je brilantně napsané scifi ve stylu Asimova či Clarka s překvapivě hlubokým podtextem, v němž jde o smysl či nesmyslnost života stejně jako o instinktivní snahu někam patřit a k něčemu náležet. Vždycky budu říkat navždy Antona Stiffela je další text v kyberpunkovém duchu. Nanotechnologie a virtuální realita je tu prostředím, v němž se odehrává příběh chirurga, který se musí vyrovnat s hrozbou elektronického viru a zároveň zachránit přítele. I tento text má originální zakončení.
Úplným protikladem je následující Deštivá noc v Boot Hillu Ďura Červenáka. Tento fantasy western kombinuje drsnou akci s hororovými prvky, to vše v brutálním červenákovském stylu. Příběh má švih i spád a názorně ukazuje, že i na Divokém západě by si kovbojové měli dobře rozmyslet, než si začnou s čarodějkou vúdú.
Ale znovu zpátky do hájemství scifi. Sen o návratu Michala Jedináka rozhodně nezapře svou inspiraci Marťanskou kronikou Raye Bradburyho. Jeho hrdiny je dvojice robotů, kteří po mnohaletém hibernačním spánku procitají, jak doufají, do pro ně příznivějšího světa. Ovšem realita je mnohem děsivější, než si zpočátku umí představit. Nutno říci, že Jedinák zde vytvořil dojímavý, poetický a tragický příběh, který těm bradburyovským nedělá v žádném případě ostudu.
Jakousi černou poetikou a překvapivými obraty jsou prodchnutí i Pozůstalí Michala Spády. V tomto koktejlu temné fantasy a hororových motivů se vše točí kolem mrtvého, a přece žijícího chlapce, v jehož blízkosti je příliš mnoho nečekaných úmrtí. Právě toho hodlá využít vychytralý majitel pohřebního ústavu. Po této trošce bizarnosti následuje Tomáš Knapko a jeho Rónin. V této typicky kyberpunkové akčárně stojí Stín před strašlivou pravdou. Jde po něm bytost mnohem silnější a záludnější, než je on sám. Takže mu nezbývá než prchat nebo se nepříteli postavit. Stín tedy dělá od každého trochu. Moc šancí udržet se naživu ale nemá… Text se vyznačuje podmanivou atmosférou stejně jako rychlým dějem.
Jednou z nejlepších povídek celé sbírky jsou pravděpodobně Tři černé úterky Dušana D. Fabiana. Děj povídky se odehrává ve světě, který autor později důkladněji zpracoval v románu Invocatio Elementalium a jeho hlavním hrdinou je také jedna z postav Invocatia – Braňo Hrdina. Čtenář se tu dozví, co se stane, když si na člověka zasedne démon a jak Braňo vlastně přišel ke své ochránkyni. Povídka je napsaná velmi sugestivně a působí naprosto věrohodným dojmem, takže se čte jedním dechem.
Téměř stejně jako Fabian mě ale nadchla i následující Susan a já Marka Eliáše. Příběh experta, který dostal na starost podivnou vraždu, do níž mohou být zapleteny infikované umělé inteligence ve formě virtuálních asistentů, staví na originálním nápadu, profesionálním zpracování a kouzelné pointě.
Na konec si editoři nechali dvě ženy. První z nich je Zuzana Minichová, jejíž Štěstí ve hře je výborně podaná scifi charakterizovaná důkladným prokreslením všech postav. Jejím dějištěm je prastaré město v postkatastrofickém světě, jehož vládcem je robotická inteligence Zoony. Právě s ní se vybraní lidé utkávají v složité hře zvané medové šachy. V této hře jde o vše: o prestiž, o postavení i o život. Text je sice poněkud obtížnějším čtením vyžadujícím zamyšlení, ve výsledku však čtenáře odmění překvapivými pohledy na lidi i inteligentní stroje.
Druhou autorkou antologie je ostřílená Alexandra Pavelková, z jejíhož portfolia editoři vybrali povídku Oheň. Ta je klasickou fantasy, v níž autorka rozehrává příběh opovrhovaného mrzáka Johanna, který touží změnit svůj život a stát se „úplným“ člověkem za každou cenu. Jenže člověk by si měl dát pozor, co si přeje, a zejména kým se pak stane. Pavelková tu vytvořila emotivní baladický příběh stojící na hraně tragédie, který dokáže čtenáře okouzlit, a zároveň rozesmutnit.
A nyní se konečně dostáváme k tomu, co je na titulu knihy označeno jako …a ještě něco navíc. Jsou to dva autoři, kteří sice s Fantázií spojeni nejsou, ovšem editory zaujali natolik, že se je rozhodli přihodit jako jakýsi bonus. První z nich je Robert Sidor. Jeho Hejno vran je děsivě podmanivým hororovým textem ze současnosti. Autor v něm dokazuje, že kletby mají svou moc i dnes, obzvláště když se náhle ocitnete v chatě uprostřed hor a daleko od civilizace.
Celou antologii pak uzavírá Peter Dragula s povídkou První mise, která je jakýmsi prologem k jeho právě vyšlému románu Biosector – Vzestup a pád. Žánrově je to military scifi, jejímž hrdinou je mladý kadet Lucas DeBold, který se po smrti své lásky rozhodne pro pomstu. Už na první výpravě má více štěstí než rozumu, když se mu náhodou podaří odhalit maskovanou základnu nepřátel. Vše má ale jeden háček, Lukas nemůže odletět. Rychle se odvíjející příběh je docela čtivý a přes několik drobných chyb rozhodně potěší nejen ty, kteří mají tento žánr rádi.
Antologie Fantázia – to nejlepší… mě velmi příjemně překvapila. A to nejen svou žánrovou rozmanitostí, ale i nadprůměrnou kvalitou většiny textů. Editoři měli při výběru opravdu šťastnou ruku a jejich antologie velmi přesvědčivě ukazuje, co všechno slovenská fantastika za těch deset let obsáhla. Ačkoliv mě jako fanouška fantasy mrzí, že v knize není více textů tohoto druhu, přece jen můžu prohlásit, že ani u jedné z povídek jsem se nenudil a většina z nich mě více než zaujala. A pokud měla být Fantázia – to nejlepší… jakousi ochutnávkou toho, čeho se od našich východních sousedů můžeme nadít, už natěšeně čekám, až se objeví další kniha od nějakého slovenského autora.
- Martin Králik a Robert Pilch (editoři): Fantázia – to nejlepší… a ještě něco navíc
- vydal: Wales, Praha 2007
- překlad: Tomáš Štipský a Robert Pilch
- obálka: Beata Tomash
- 363 stran / 239 Kč
