Elak z Atlantidy, Henry Kuttner
 |
S Henrym Kuttnerem, konkrétně s jeho Hogbeny a jejich Potížích s elektřinou, jsem se poprvé setkala tak dávno, že si ani nepamatuji, kdy to bylo. Ale dodnes dokážu ocitovat úvodní větu povídky: Lemuelovi jsme říkali chromajzl, poněvadž měl tři nohy. Ano, kdysi dávno v nějakém časopise – už nevím v jakém, ale vzhledem k tomu, kolik mi tehdy bylo, to byla buď VTM, ABC nebo Větrník – tato povídka vyšla a zanechala ve mně nesmazatelnou stopu. Můj obdiv byl tak hluboký, že jsem si ji poctivě opsala do sešitu. Bohužel jsem si tehdy neuvědomovala, jaký význam může mít pro povídku napsanou původně v jiném než českém jazyce překlad a neopsala jsem si jméno překladatele. Aspoň tady mu tedy děkuji za zážitek, který mi umožnil. Dlouhá léta jsem pak pátrala po dalších Kuttnerových povídkách, ale až v posledních letech se vydavatelé tomuto autorovi začali věnovat více a seznamují nás postupně s jeho rozmanitým dílem.
Protože jeho záběr byl opravdu široký, zdaleka se nejedná jen o vědeckou fantastiku. Kuttner psal i fantasy dnes nazývanou sword and sorcery, v té základní, howardovské variantě: osamělý hrdina putuje světem a čelí nepřízni osudu.
Právě takový je Elak z Atlantidy, princ, který se kdysi vzdal nástupnického práva a žije životem nezávislého dobrodruha. Nicméně jeho původ – i když ho tají a používá jiné jméno – se vždy nějak prozradí, způsobí mu mnohé problémy a komplikuje mu život. Nakonec stejně neunikne a musí se vrátit na atlantský dvůr a trůn. To je v kostce vše, co se stane ve sbírce čtyř textů na pomezí povídky a novely, nazvané podle jména hlavního hrdiny, doplněné dvěma předmluvami. Ta první shrnuje Kuttnerův život a dílo jako celek a druhá se věnuje Elakovi a jeho cestě od dobrodružného toulání Atlantidou po nástup na cyrenský trůn.
Ovšem cesty k Elakovu usednutí na trůn jsou náležitě spletité, dobrodružné, propletené magií, plné bitev, bitek, zásahů přátel i nepřátel – a to z řad lidí i bohů. Musí se vypořádat se zradou blízkých, vyřešit mocenské ambice padlých božstev, zastavit útoky nájezdníků a nakonec i vlastní pochybnosti o tom, zda má pro vladaře ty správné vlastnosti a schopnosti. Zkrátka hrdinská fantasy v nejčistší podobě.
V době svého vzniku a prvního vydání povídky určitě padly na úrodnou čtenářskou půdu, ale dnes už kouzlo tehdy nového přístupu k fantastice a nového typu příběhu vyprchalo. Vždyť to, co autor nechává Elaka prožít, dnes patří k běžným a vlastně už i docela zprofanovaným zápletkám. Kuttner byl sice jeden z prvních, kdo je použil, ale vzhledem k době, která uplynula, než se Elak dostal k našim čtenářům, to málokdo ocení a obávám se, že příběhy hrdinského prince, který jako by pocházel, když už ne z pohádky, tak přinejmenším z nějakého mýtu, už nikoho nepřekvapí, nevyvedou z míry a nedonutí čtenáře k nadšení, jaké dnes vzbuzují zase zcela jiné příběhy. Je tudíž jen škoda, že se k nám Elakovy příběhy nedostaly v době, kdy vznikly, nebo aspoň k ní o něco bližší.
Stejně mám pocit, že na rozdíl od Hogbenů byl Elak pro Kuttnera jen prostředkem k vydělání peněz na obživu. Jistě, Elakovy osudy jsou napsány řemeslně bez chyby, děj neškobrtá a nepropadá se do zjevných nelogičností, ale k tomu, aby se na místě řemesla objevilo něco víc, přece jen cosi chybí. Snad i proto se z Elaka nikdy nestal fenomén typu Conana, který by sváděl jiné autory k navěšování dalších příběhů a doplňování podrobností do jeho životopisu.
Elak z Atlantidy tak zůstává pouze tím, čím patrně byl od začátku. Svižně napsaným, lehce se čtoucím a rychle zapomenutelným čtením na jedno použití. Na dlouhou cestu vlakem ideální, k hlubšímu zamyšlení zcela nevhodné.
- Henry Kuttner: Elak z Atlantidy
- vydal: Laser-books, Plzeň 2009
- přeložil: Roman Tilcer
- obálka: C. W. Kelly
- 192 stran / 159 Kč
