Ona utíká, on má za úkol ji chytit. Když ji chytí, ona zemře. Když mu uteče, on bude za své selhání potrestán a usmrcen. Zdá se, že smrti není úniku, ať už se situace vyvine jakýmkoli směrem. Jenže kromě nich je tu ještě jedna entita, na kterou zapomínají a která je mnohem silnější než oni oba dohromady – sama příroda. V dálce se na obloze zjevují růžová mračna, která s sebou nesou ten nejnebezpečnější atmosférický jev té doby – vražednou Bouři, která usmrtí každého, koho dostihne.

Lee Parker je jedním z nejlepších agentů elitní jednotky Jestřábů, která se zodpovídá Citadele. Citadela vládne dnešnímu světu a drží svůj lid svázaný striktními pravidly. Jejím heslem je „Věřit a nepochybovat!“ a všichni její kněží nutí veškeré obyvatelstvo k přísné zbožnosti, poslušnosti a askezi. Umění v jakékoli podobě je zakázáno, romantické nebo přespříliš silné přátelské city se nepodporují. Kdo se vzepře nebo třeba i jen malinko odliší od toho, co se tvrdě vyžaduje, je okamžitě odstraněn. Lee v takovém světě vyrůstal celý život, a tak není divu, že všemu bezvýhradně věří a plní jakékoli rozkazy. A právě teď dostal rozkazem najít Seru Trantorovou a přivést ji k výslechu…

Název „Růžová bouře“ zněl možná směšně, na samotné Bouři ale nic směšného nebylo. Klidně se mohla jmenovat „nestvůrná“, „vraždící“ nebo „nepřirozená“. Podle kněží byla Růžová bouře božím trestem za protivenství Nevěřících. Svůj název získala díky růžovým, až purpurovým bleskům, které se objevovaly zničehonic kdekoli v jejím dosahu a na troud usmažily všechno, co jim stálo v cestě. Tento nesmírně komplikovaný atmosférický jev nedokázal nikdo pořádně vysvětlit a provázely ho i další jevy skoro popírající fyzikální zákony. Někdo říkal, že zabíjí i její zvuk. Jiný tvrdil, že ocitnout se jen na chvíli na okraji Bouře znamená ztratit sluch i zrak. Ještě se nenašel jediný člověk, který by Bouři přežil. (str. 23)

Sera Trantorová je velitelkou průzkumné jednotky a patří mezi Povstalce, skupinu lidí skrývající se v hlubokých lesích a skalách, která bojuje za pád Citadely a návrat tehdejší společnosti. Povstalci vyznávají svobodu, věří v lásku i rodinu a milují zpěv. Jsou přesně tím, co Citadela tolik nenávidí a co chce ze světa jednou provždy vymýtit. Sera se zrovna vrací z neúspěšné mise proti Citadele a má za patami pořádně rychlého a hlavně schopného Jestřába, který ji rozhodně neplánuje nechat utéct.

Již brzy si však oba uvědomí, že uprostřed divočiny nestojí jen proti sobě, ale i proti blížící se Růžové bouři. Ta si nevybírá a zabíjí vše, co jí přijde do cesty. Sera a Lee vědí, že Růžovou bouři zatím nikdo nepřežil a že ani jeden z nich není dostatečně rychlý, aby jí včas unikl. Bouře je rozlehlá a vždy trvá minimálně sedm dní. Ať se jim to líbí, nebo ne, budou muset spolupracovat a pokusit se samotnou matku přírodu přelstít, aby přežili. A to i přes jejich nesmiřitelné rozdíly a fakt, že se nejspíš hned po jejím konci vrhnou zpět do zběsilého běhu o život…

Zuzana Strachotová v pěti bodech

1. Své setkání s anime označila za lásku na první pohled.
2. Při psaní se nechává doprovázet hudbou a své příběhy si v hlavě promítá jako film.
3. Když nepíše, hraje počítačové hry nebo zahradničí.
4. Věnuje se čínskému bojovému umění Wing Chun.
5. Nejraději čte v metru nebo na eskalátorech.

Devět dní už na první pohled říká, že se věnuje již stokrát zpracovanému námětu, a i když to tak zpočátku opravdu je, velmi brzy si čtenáři uvědomí, že se autorka chopila tématu úplně jinak, než by čekali. Příběh sice není kdovíjak překvapivý a většina čtenářů bude moc dobře tušit, jakým směrem se bude děj ubírat dál, ale kromě oné základní a předvídatelné kostry příběhu na ně čeká i několik nečekaných vyústění a záhadných tajemství, jež se táhnou celou knihou, a nutí čtenáře k přemýšlení a neustálému spekulovaní. Díky tomu a díky autorčině čtivému stylu psaní si tak román bez problému udrží jejich pozornost a staví si stabilní půdu pro to, aby byl přečten klidně i na jeden zátah.

Hned od seznámení s anotací se dá vzhledem k hlavním hrdinům předpokládat, že je kniha napumpována romantikou, ale i přesto, že tomu tak skutečně je, se Devíti dní rozhodně nemusí bát mužští čtenáři nebo ženy, které romantice moc neholdují. Autorka totiž dokázala perfektně vystihnout atmosféru postapokalyptického světa, ve kterém jde převážně o přežití a víru, takže to s vykreslováním romantické linky nijak nepřehání a zvládá ji psát tak, že každého přesvědčí o tom, že do příběhu patří, a ještě tam navíc dokonale pasuje.

Největší prostor v knize bezpochyby dostaly akční scény, které začínají rovnou v první kapitole, a až do poslední stránky neskončí. Děj na správných místech graduje a nedává čtenáři možnost se třeba i jen na minutu nudit. Největší pochvalu si určitě zaslouží dokonale popsané bojové scény, kterých je v knize nespočet a které jsou popsány tak detailně a precizně, že si je každý bez problému dokáže představit a každému, kdo je čte, pořádně rozproudí krev v žilách. Svou zásluhu na tom jistě budou mít i autorčiny osobní zkušenosti s bojovými uměními, kdy i ty nejšílenější bojové výstupy, které vypadají jako vystřižené z hollywoodských akčních filmů, působí uvěřitelně.

Po přečtení se horko těžko věří, že se jedná o autorčin debut, protože takhle detailně propracovaný svět a správně rozložený děj se u prvotin moc často nevidí. Zuzana Strachotová svou knihou musí snad každému pochybujícímu čtenáři zbořit předsudky o tom, že čeští autoři psát fantasy neumí. Protože ona to rozhodně umí.

• Zuzana Strachotová: Devět dní (Devět dní 1)
• Fantom Print, 2017
• Obálka: Jakub Kowalczyk
• 320 stran, 319 Kč (v e-shopu Fantasye již za 223 Kč)