Na pulty knihkupectví se opět dostal fenomenální román Franka Herberta Duna. Znovu ožívají všechny oblíbené postavy v čele s Paulem Atreidem či princeznou Irulán. Ti, kdo ještě o Duně v životě neslyšeli, by to měli urychleně napravit a využít možnost ponořit se do jednoho z nejúžasnějších světů, jaký kdy kdo vymyslel.

Duna je bezpochyby nejznámějším dílem amerického spisovatele Franka Herberta. Vyšla v roce 1965, ale poprvé spatřila světlo světa v roce 1963, kdy byla její první část vydána v časopise Analog. Rok na to (1966) vyhrála prestižní cenu Hugo a poté i Nebula v kategorii román. Od toho okamžiku se Duna stala kultem a to i díky svým pokračováním. Spolu s filmem, minisérií (na které měly podíl i zlaté české ručičky) i herní adaptací (jedna z úplně prvních RTS strategií) se zrodil odkaz, který slouží za inspiraci mnohým spisovatelům do dnešních dnů.

Čím složitější svět, tím lepší kniha

Příběh čtenáře zavádí do daleké budoucnosti, ve které lidstvo osídlilo vesmír. Nevydalo se ale cestou techniky, takže nelze čekat žádné vyspělé počítače či roboty. Místo toho lidé obrátili své zraky k mentálním schopnostem. Všechny obydlené planety jsou spravovány šlechtickými velkorody, nad kterými stojí Imperátor. Aby toho nebylo málo, Kosmická gilda (neboli CHOAM) si vytvořila monopol na mezihvězdné cestování, k němuž potřebuje speciální koření nazývané melanž.

Toto speciální koření má, kromě jiného, omlazovací účinky a také podporuje rozvoj mentálních schopností. Díky poslednímu zmíněnému je melanž důležitá i pro Bene Gesserit, starověkou ženskou školu duševního a tělesného výcviku zaměřující se převážně na ženy. Největší problém je, že v celém vesmíru lze melanž nalézt jen na jednom místě. To místo se nazývá Arrakis, pouštní planeta známá jako Duna.

Písečná planeta plná koření

Hned na začátku autor představuje Paula Atreida, jediného syna a dědice vévody Leta Atreida, kterého Imperátor pověřil vedením Arrakisu. Toto rozhodnutí, ale není po vůli baronu Vladimiru Harkonnenovi, kterému bylo vládnutí nad planetou odejmuto. Baron tak začíná splétat svůj plán, jak dostat oběžnici zpátky pod svou kontrolu.

Frank Herbert v pěti bodech

1. Narodil se 8. října 1920 a zemřel 11. února 1986.
2. Živil se například jako reportér, redaktor, fotograf, kameraman nebo lovec ústřic.
3. Mezi jeho nejzásadnější dílo patří Duna (1965), za kterou získal ceny Hugo a Nebula.
4. Na ni po té navázal dalšími pěti knihami (Spasitel Duny, Děti Duny, Božský Imperátor Duny, Kacíři Duny, Kapitula: Duna).
5. Jeho dalším významným cyklem byla Pandora.

Po příjezdu na Arrakis se Paul seznamuje s místními obyvateli, Fremeny. Už od začátku je vidět, že na rozdíl od svých nových vládců mají tihle lidé úplně priority. Na rozdíl od zbytku vesmíru je pro Fremeny ze všeho nejcennější voda a tomuto faktu také přizpůsobili svůj život. Fremeni ale nejsou jedinými obyvateli pouště. Spolu s nimi tu žijí také obří červi, kteří mají pro domorodce až posvátný význam. A Paul postupně zjišťuje, že jsou nějakým způsobem spjati s melanží.

Legenda jménem Duna

Frank Herbert ve svém díle popsal impozantní a do posledního detailu promyšlený svět. Ačkoli by se z popisu, či anotace knihy mohlo zdát, že se jedná o akční nářez, není tomu tak. Duna dominuje spíše myšlenkami a propracovaným dějem. Jednotlivé postavy jsou od sebe diametrálně odlišné, a i když je jich spoustu, nebude čtenářům dělat žádný problém se v nich orientovat.

Na rozdíl od většiny knih, kde lze nahlédnout do myšlenek jenom hlavního hrdiny, zde dostávají prostor prakticky všechny důležitější postavy a člověk tak může chápat chování všech zúčastněných. Je úžasné sledovat, jak Herbert do rozhovoru dvou aktérů bravurně vkládá jejich myšlenky.

Zajímavou částí textu jsou i úryvky ze smyšlených knih a spisů, které napsala převážně princezna Irulán. Tyto „citace“ jsou použity k oddělení jednotlivých kapitol knihy místo klasických čísel. Díky nim se čtenáři dozvídají více o Paulovi, ale i o celé situaci ve vesmíru. Také dodávají princezně Irulán určitou tajemnost. Čtenář se jen může domýšlet, jakou roli v Paulově životě sehraje.

Na Duně je velmi znát, že se autor nechal inspirovat arabskou kulturou. V prvé řadě se jedná o Fremeny jako národ, který zná poušť a není Arabům nepodobný. Dalším znakem mohou být přejatá slova jako například asasín, což je původně arabské označení pro nájemného vraha. Jiným příkladem může být Muad’Dib – jméno, které si Paul sám zvolí, v arabštině znamená vychovávatel nebo trestající osoba.

Duna se nevyhnula ani poukázání na současnou situaci ve světě, v době, kdy vyšla. Podobnou situaci, jakou si procházejí Fremeni, arabské státy zažily nebo spíše stále zažívají. Jediným rozdílem je ten, že u arabských států se jedná o ropu nikoli o melanž. Takovýchto narážek čtenář najde v textu požehnaně.

Frank Herbert dokonale ovládá jazyk a na jeho díle je to znát, i když nemalou zásluhu na čtivosti mají rozhodně i překladatelé. Na neslavnější knize tohoto amerického autora lze vidět kus dobře odvedené práce, která už tak skvělé dílo pozvedá do výšin. Duna je kniha, která si právem zaslouží být označována za jednu z nejlepších sci-fi a každý správný fanoušek tohoto žánru by ji neměl opomenout.

• Frank Herbert: Duna (Duna 1)
• Baronet, 2013
• překlad: Jindřich Smékal a Karel Blažek
• obálka: Jan Patrik Krásný
• 638 stran, 349 Kč (v e-shopu již za 314 Kč)