Duna, Sci-fi epos pískem zavátý
 |
Nesmím se bát. Strach zabíjí myšlení. Strach je malá smrt
přinášející naprosté vyhlazení. Budu svému strachu čelit. Dovolím mu,
aby prošel kolem mne a skrze mne. A až projde a zmizí, otočím se a
podívám se, kudy šel. Tam, kam odešel, nic nezůstane. Zůstanu jen
já.
Benegesseritská litanie proti strachu
Pokud jste zatím nikdy nečetli jedno ze stěžejních děl sci-fi literatury, doporučuji vám následovat litanii proti strachu z perexu, konečně se do Duny pustit a splatit tak velký dluh vůči žánru. Třeba vás o tom přesvědčí i následující řádky, kde se tomuto fenoménu podíváme na zoubek.
Duna je kultovní dílo světové science fiction, které získalo prestižní ceny Nebula a Hugo, a jde také o nejznámější román amerického spisovatele Franka Herberta. Následně se Duna dočkala dalších pěti dílů, práci na pokračování zastavila smrt spisovatele v roce 1986. Na počátku přitom stál nenápadný odborný článek zaobírající se možnostmi ekologického zúrodnění pouštních oblastí. Dost netradiční zdroj inspirace pro spisovatele vědeckofantastické literatury. A podle toho vypadá i samotný románový cyklus, který je plný originálních myšlenek a mezi vědecké vynálezy 21. století míchá i mnohé prvky, které by čtenář očekával spíše v nějaké fantasy sáze – feudální zřízení impéria, souboje klasickými zbraněmi středověku ? meči (žádné laserové meče nebo lightsabery), předpovídání budoucnosti a mnoho postav s takřka superhrdinskými schopnostmi.
Začátek je doba, kdy je třeba pečlivě dbát o co nejpřesnější
rovnováhu. To ví každá sestra z Bene Gesseritu. Než se tedy začnete
zabývat poznáním života Muad’Diba, dbejte v prvé řadě na to, abyste ho
zařadili do jeho doby: narodil se v 57. roce vlády padišáha imperátora
Shaddama IV. A obzvláště dbejte na to, abyste ho umístili do jeho světa:
na planetu Arrakis. Nechť vás nemýlí skutečnost, že se narodil na Caladanu
a že na něm prožil prvních patnáct let svého života. Jeho světem
provždy zůstane Arrakis, planeta známá jako Duna.
Princezna Irulán: Pravá kniha o Muad’Dibovi
První a zdaleka nejznámější díl vyšel už roku 1965 s prozaickým názvem Duna. Vypráví o vesmírném Impériu a pouštní planetě Arrakis, zvané Duna, na níž se nachází droga melanž, vzácné koření, prodlužující lidský život a poskytující uživateli mimořádné psychické schopnosti. Melanž se těží v lidem smrtelně nebezpečných podmínkách, protože na Duně je kritický nedostatek vody a těžba je neustále ohrožována obřími písečnými červy.
 |
Rod Atreidů dostane právě Arrakis v léno, což je nabídka, která se neodmítá, vzhledem k tomu, že jde snad o nejdůležitější planetu celého Impéria. Jenže imperátor Shaddam Corrino má strach z rostoucí moci vévody Leta Atreida, a tak využije nenávisti jejich úhlavních nepřátel Harkonnenů a Atreidové jsou díky zradě na Duně poraženi spojenými jednotkami imperiálních sardaukaurů a Harkonnenů. Díky oběti mistra meče Duncana Idaha přežije vévodova konkubína Jessica a jejich syn Paul, kteří se uchýlí k tajemným pouštním lidem fremenům. V jejich čele potom Paul jako prorok porazí nejen Harkonneny, ale i imperátora, a tak se dostává na imperiální trůn.
Spasitel Duny (1970) před sebou má nelehký úkol – zachránit lidstvo před zkázou, kterou spatřil ve svých vizích. Mezi fremeny totiž prošel melanžovým transem a stal se legendárním Kwisatzechem Haderachem, nadčlověkem, který vznikl díky genetickému křížení prováděnému Sesterstvem Bene Gesserit. Paul vidí jenom jedinou možnost, jak spasit lidstvo, a cesta k záchraně vede přes krvavou svatou válku rozpoutanou fremeny na stovkách světů. Jenže ne všichni jeho názor sdílejí, a tak musí čelit spiknutí Bene Gesseritu, mistrů v klonování Tleilaxanů, jejichž pláně kryje Kosmická gilda, jejíž navigátoři jako jediní dokážou odstínit Paulovu jasnozřivost. Ústředním prvkem plánu je klon – ghola Duncana Idaha, Paulova dobrého přítele, který je naprogramován k jeho zavraždění.
Jako každý správný fremen odchází slepý Paul do pouště, aby tam zemřel. Vlády se zatím ujímá jeho sestra Alie, která se narodila už s celými Zděděnými vzpomínkami. Jenže její vláda se brzo zvrhne v tyranii, protože její mysl otráví duše Vladimíra Harkonnena, a tak nelehký úkol zbavit impérium tyranky spadá na bedra Paulových dvojčat, Dětí Duny (1976), Ghanimy a Leta. Ten se po úspěchu rozhodne přijmout do sebe písečné červy a dokončit tak Paulův úkol – dostat lidstvo na Zlatou stezku. Jenže záchrana lidstva musí být vykoupena staletím trvající krutou diktaturou Božského imperátora Duny (1981). I jeho plány se budou snažit zkřížit Tleilaxané a další nepřátelé, ale Leto nakonec uspěje a rozpadne se na nové písečné červy.
Tím končí první část ságy, která se zabývá přípravou na hrozivého nepřítele, jemuž má lidstvo čelit. V dalších knihách už se Herbert odpoutává od původního příběhu a přichází se zcela novými postavami a velmi proměněným uspořádáním poměrů ve vesmíru. Hlavní roli v příběhu hraje Sesterstvo Bene Gesserit, které se snaží zachránit zbytky Starého impéria před brutálními útoky tajemných Ctěných Matre. Jediný starý známý, který se objevuje i v Kacířích Duny (1984), je Duncan Idaho, respektive jeden z jeho mnoha klonů. Válka se Ctěnými Matre pokračuje v posledním díle napsaném Frankem Herbertem nazvaném Kapitula:Duna (1986), ve kterém se ukazuje, že Ctěné Matre pouze prchají před jiným, mocnějším nepřítelem, jenž je v Duncanových vizích reprezentován záhadnými Starcem a Stařenou.
 |
Dlouho to vypadalo, že se smrtí Franka Herberta skončil i příběh Duny. Jenže naštěstí po sobě Frank Herbert zanechal hromadu poznámek, které načrtají další vývoj příběhu, a literárně nadaného syna Briana. Ten se spolu se známým spisovatelem Kevinem J. Andersonem k Duně vrátil po dlouhých deseti letech. Jenže autoři se rozhodli nepokračovat v příběhu Duny hned – nejprve se rozhodli „procvičit“ a napsat prequel, který začíná třicet pět let před první knihou. Sledujeme v něm osudy postav z Duny v jejich raném mládí na pozadí spletitých intrik provázejících politiku celého Impéria. Vznikla z toho relativně uzavřená trilogie Předehra k Duně: Atreidové (1999), Předehra k Duně: Harkonnenové (2000) a Předehra k Duně: Corrinové (2001).
Autorům ale pořád připadalo, že před dokončením Duny je nutné vysvětlit mnoho věcí, a tak se rozhodli jít mnohem hlouběji do minulosti, ještě před vznik Impéria, jak je známé z Herbertovy Duny. Vznikla tak další trilogie Historie Duny: Služebnický džihád (2002) – Historie Duny: Křížová výprava strojů (2003) – Historie Duny: Bitva o Corrin (2004). V ní sledujeme urputnou válku lidí se stroji ze Synchronizovaných světů ovládaných Omniem, počítačovou všemyslí, a taky počátky všech významných prvků Impéria, od prvních navigátorů přes školu Zbrojmistrů. Chybět nemůže ani vznik nenávisti na život a na smrt mezi Harkonneny a Atreidy, kteří si tady aspoň ze začátku prohodili role – Atreidové totiž stojí na straně strojů, zatímco Harkonnenové patří mezi hlavní zastánce lidí.
Před dokončením původní ságy pak byla vydána už jenom jediná kniha – Cesta k Duně (2005). V tomto případě nejde o román, ale o sbírku nepublikovaných částí Duny (včetně první, dost odlišné verze románu), povídek Franka Herberta, Briana Herberta a Kevina J. Andersona o Duně a dalších materiálů, souvisejících s publikováním původního románu.
Tak a konečně se dostáváme do finále. Přesně tak, všichni, kdo čekali na dokončení původní ságy, se nakonec dočkali, a to hned dvojnásobného. Velké finále se totiž překvapivě nevešlo do jednoho svazku, a tak se fanoušci museli prokousat jak Lovci Duny (2006), tak Písečnými červy Duny (2007). Obě knihy řeší dvě víceméně nezávislé linie. V první sledujeme neloď Ithaku, která na palubě veze Duncana Idaha a další postavy, jež se snaží uniknout tachyonové síti Starce a Stařeny. V zájmu úspěchu mise je rozhodnuto oživit další gholy významných historických postav, a tak se na scéně objeví hned celá řada starých známých hrdinů – od Xaviera Harkonnena, hrdiny Služebnického džihádu, po Leta II.
V druhé linii sledujeme zoufalou snahu Matky představené Murbelly spojit Ctěné Matre a Sesterstvo Bene Gesserit, aby byly schopné ubránit se náporu Nepřítele. Tento úkol je komplikován jak řevnivostí uvnitř řádu, tak intrikami v novém Impériu prolezlém skrz naskrz Tvarovými tanečníky. Nakonec se obě linie spojí ve velkolepém finále, které je dost možná inspirováno dílem Karla Čapka.
Arrakis učí filozofii nože – uřízneš to, co není dokončené, a
řekneš: „A teď už je to dokončené, protože to konči zde.“
Princezna Irulán: Sebraná rčení Muad’Diba
 |
To ale ještě pořád není konec. Slovo dalo slovo, a Anderson s Herbertem jr. si řekli, že Duna má stále co říci. Tak světlo světa spatřila další volná série Hrdinové Duny, z níž česky vyšly romány Paul z Duny a Vichry Duny.
Science fiction literatura má mnoho velkých děl, a Duna mezi ně rozhodně patří, ale minimálně v jedné věci ostatní slavné sci-fi romány překonává. Málokterý román totiž prorazil s takovým důrazem i do dalších oblastí kultury. Filmových adaptací bychom našli poměrně hodně. Ale málokterá se může chlubit tím, že ji režíroval David Lynch s přispěním na svou dobu ohromného rozpočtu a mnoha slavných hereckých jmen. Za všechny zmiňme alespoň Maxe von Sydowa a zpěváka Stinga, který ztvárnil prohnaného synovce zlého barona Vladimira Harkonnena. I když ve své době Lynchova Duna nepřinesla takový kasový úspěch, jaký se od ní čekal, dnes je tento film z roku 1984 považován mnohými za dílo kultovní. Pro současného diváka půjde o film pravděpodobně zoufale málo akční, zejména ve srovnání se zhruba stejně starými Hvězdnými válkami, a místy až příliš experimentální. Sám Lynch přiznává, že sci-fi velkofilmy nejsou jeho parketa.
Mnohem modernější a divácky přístupnější jsou mladší televizní adaptace Duna (2000) a Děti Duny (2003). Obě dostaly do vínku tři epizody se zhruba devadesátiminutovou stopáží, takže celý příběh dostal mnohem více prostoru. Čeho se mu ale bohužel nedostalo, je peněz na kvalitnější triky, ale to je častý neduh televizních minisérií. Navíc nejde o adaptace pouze prvního románu, protože druhá série pokrývá hned dvě knihy – Spasitele Duny a Děti Duny. Našince potěší i velká účast českých herců v čele s Markem Vašutem, Miroslavem Táborským a Barbarou Kodetovou, kteří ztvárnili některé vedlejší role. Méně ho už potěší fakt, že Češi mohou i za ne zrovna perfektní triky, které byly zpracovány ve filmových studiích na Barrandově.
Nestvoříš stroj k obrazu mysli člověka.
Oranžsko-katolická Bible
Další oblastí, kde Duna bodovala podstatně více, jsou počítačové hry. V roce 1992 spatřila světlo světa adventura Dune studia Cryo Interactive a zaznamenala solidní úspěch, zvláště když vezmeme v úvahu, že vznikla pouze díky tomu, že vydavatelé z firmy Virgin nebyli spokojeni s rychlostí Crya a rozhodli se projekt předat Westwood studios. Jenže zapomněli tvůrcům doručit oznámení o ukončení projektu. Proto ve stejném roce vyšly hned dvě hry z prostředí Duny, a jenom náhoda tomu chtěla, že legendární Dune II skončila jako druhá. Přitom šlo o hru zcela jinak koncepčně postavenou, protože Dune II je považována za zakladatele jednoho z nejúspěšnějších herních žánrů – realtime strategií.
 |
Dokonce se dočkala v roce 1988 jako jedna z mála her remaku s názvem Dune 2000 a plnohodnotného pokračování Emperor: Battle for Dune (2001), opětovně od Westwood studios. Posledním vstupem na pole počítačových her je akčňárna Frank’s Herbert Dune (2001), kterou mají na svědomí tvůrci jedničky Cryo, takže už podruhé v historii vyšly v jednom roce dvě hry z vesmíru Duny v jednom roce. Ryze českým, neoficiálním příspěvkem je potom online web-based strategie dunaonline.cz, která je sice momentálně mimo provoz, ale má pokračovatele, zatím nedokončený projekt s názvem DunaOnline: Emperor. Jak je vidět, Duna stále žije, a nejenom v literatuře. A je to rozhodně dobře, protože takto zdařilých příběhů je málo.
O co se měla lady Jessica opírat v době své zkoušky? Zamyslete se
důkladně nad tímto benegesseritským příslovím a možná pochopíte:
„Každá cesta, po níž se jde až na její konec, nevede doslova nikam.
Vylezte na horu jen tak vysoko, abyste zjistili, že to hora je. Z jejího
vrcholu ji neuvidíte.“
Princezna Irulán : Muad’Dib, rodinné zápisky
Zbývá zodpovědět už jen jednu otázku, o to však důležitější. Jak tedy Dunu číst? Existují dvě klasické odpovědi – podle vnitřní chronologie příběhu, nebo podle toho, kdy byly knihy napsány. Jenže tady je na to třeba jít krapet vychytraleji, protože v Duně je viditelný zásadní řez způsobený smrtí Franka Herberta. Přestože jeho pokračovatelé využívali jeho poznámek a příběh se line nepochybně z větší části podle plánu Herberta seniora, tak je na první pohled patrná změna ve stylu psaní. Anderson s Herbertem juniorem totiž píší mnohem odlehčeněji, akčnějším a dobrodužnějším stylem, zatímco Herbert dává nepochybně mnohem více podnětů k zamyšlení. Vždyť Božský imperátor Duny je spíše polofilozofická esej, zatímco předehry jsou dobrodružná space opera. Frank Herbert má ale mnohem širší záběr a nebojí se zavádět netradiční náměty. Na rozdíl od jeho následovníků, jejichž knihy jsou si navzájem dost podobné. Takže pokud máte rádi spíše lehčí čtivo, budou vám asi více vyhovovat následovníci Franka Herberta, zatímco vyznavači náročnější literatury by měli sáhnout přímo po Mistrově díle.
31. srpna 2012, Jan Červenka