Duchové Onyxu (Halo 4), EXKLUZIVNÍ UKÁZKA
 |
Program SPARŤAN II byl zveřejněn. Příběhy o supervojácích, kteří odrážejí útoky tisíců válečníků Smečky, se staly legendami. Ale kolik Sparťanů ještě zbývá? Zatímco Náčelník brání obleženou Zemi a mnoho frakcí uvnitř Smečky pokračuje v křížové výpravě za vyhlazením lidstva, přísně tajná buňka uvnitř Úřadu zpravodajské služby námořnictva, známá jako „Sekce tři“, přijde s plánem, který by mohl UNSC získat trochu životně důležitého času. Budou k němu však potřebovat stovky dobrovolných vojáků… a jednoho Sparťana, aby ho uvedl do chodu. Opuštěná planeta Onyx je perfektní místo, kde mohou projekt spustit. Jenže když Náčelník zničí Halo, uvnitř Onyxu se cosi spustí – prastará technologie Předchůdců – a flotily UNSC a Smečky zahajují závod, jehož výsledek změní směřování války mezi lidmi a Smečkou. Jenže tato probuzená a prastará síla má možná vlastní plány…
John se s trhnutím probudil. Každý sval ho pálil, měl pocit, jako by ho přes hlavu vzali kladivem. To bylo dobré znamení, znamenalo to, že není mrtvý.
Napjal svaly proti nepolevujícímu tlaku.
Zamrkal, aby si pročistil rozostřený pohled, a zjistil, že sedí opřený o zeď, stále se nacházel uvnitř vysoce zabezpečeného bunkru.
Bojové hlavice tu zůstaly také.
Potom John ve skladišti uviděl tucet výsadkářů, sledovali ho. Pozvedli automatické pušky ráže .30, mezi rebely velmi oblíbené. Přezdívalo se jim „konfetovače“, byly hrozně nepřesné, ale na krátkou vzdálenost jste si s tím nemuseli lámat hlavu.
Ostatní z Modrého týmu leželi tváří k zemi na betonové podlaze. Krčili se u nich technici v laboratorních pláštích a pořizovali digitální záznam s vysokým rozlišením.
John sebou v nereagující zbroji škubnul. Musel se dostat ke svému týmu. Byli mrtví?
„Vzpírat se je zbytečné,“ ozval se hlas.
Před Johnovo hledí vstoupil muž s dlouhými šedými vlasy. „Nebo se klidně vzpírejte, pokud po tom tak toužíte. Nasadili jsme vám a vašim společníkům obojky s neurálním inhibitorem. Standardní opatření UNSC při jednání s nebezpečnými kriminálníky.“ Usmál se. „Vsadil bych se, že nebýt obojku, mohl byste a také byste mě díky té své zázračné zbroji přetrhl vedví.“
John zatvrzele mlčel.
Přečtěte si i DRUHOU UKÁZKU Z KNIHY DUCHOVÉ ONYXU
„Uvolněte se,“ poradil mu muž. „Jsem generál Graves.“
John jméno poznával. Howard Graves byl jedním ze tří mužů, o kterých se předpokládalo, že vedou spojenou povstaleckou frontu. Nebyla náhoda, že tu byl.
„Trpíte následky rychlé dekomprese – kesonovou nemocí,“ řekl Graves Johnovi. „Použili jsme antigravitační platformu, technologii, která se nikdy neuchytila, ale pro naše účely fungovala perfektně. Soustředěný paprsek zmátl senzory vaší zbroje a přesvědčil je, že se nacházíte v prostředí s gravitací 10 g. Zbroje proto zvýšily vnitřní tlak, aby vám zachránily život, čímž vás krátkodobě zbavily vědomí.“
„Vy jste tohle všechno zosnoval kvůli nám,“ uvědomil si John, měl chraplavý hlas.
„Vy ‚Sparťané‘ u nás máte pořádný vroubek za sabotování našich snah osvobodit hraniční světy,“ vyčetl mu generál Graves. „Stanice Jefferson v asteroidovém pásu Eridanus minulý rok; před šesti měsíci torpédoborec Origami, naše výrobní zařízení na výbušniny; následoval incident v Mikronésii a sabotérská buňka na Cíli. Nevěřil jsem tomu, dokud jsem neviděl video. Za všechno mohl ten samý čtyřčlenný tým.
Někteří tvrdí, že ‚Modrý tým‘ je mýtus.“ Zaklepal klouby prstů na Johnovo hledí. „Mně připadáte skuteční až moc.“
John se vzepřel, ale bylo to stejně, jako by ho pohřbili pod horu z oceli. Neurální obojek neutralizoval každý signál, který putoval dolů páteří, ponechával autonomii jen jeho srdci a bránici.
Musel se soustředit. Měli všichni v jeho týmu nasazený obojek? Ano. Každý ze Sparťanů měl vzadu na krku tlustou svorku, přímo nad portem rozhraní pro AI. Graves byl o jejich vybavení výborně informován.
Počkat. John si pečlivě prohlédl paralyzovaný tým – Kelly, Linda a Fred. Ne Kurt.
Graves mluvil o „čtyřčlenném týmu“. O Kurtovi nevěděl.
„Jak správně tušíte,“ pokračoval Graves, „tohle všechno bylo kvůli vám. Shromáždili jsme štěpný materiál a postarali se, aby k tomu došlo tak nedbale, že si toho všimne i váš Úřad zpravodajské služby námořnictva. Předpokládali jsme, že pošlou zázračný Modrý tým. Nezklamali mě. Myšlení vašich vůdců je stále tak předvídatelné.“
Mladý výsadkář k němu přistoupil, zasalutoval a nervózně zašeptal: „Pane, externí senzory jsou mimo provoz.“
Graves se zamračil. „Odtáhněte vězně. Vyhlaste všeobecný poplach. Dohlédněte na hlavice a řekněte výsadkové lodi, že…“
Vzduch naplnil bzukot. John zahlédl šmouhu z otáčejícího se kovu, která prolétla vraty. Měl jen zlomek vteřiny, aby poznal osmiramennou protipěchotní minu Asteroidea, tlakový spínač byl zaklíněný kusem štěrku – než vybuchla v hromové kouli.
Kov zazvonil na Johnově zbroji.
Všichni, kdo v místnosti stáli, byli odhozeni tlakovou vlnou a sprškou šrapnelů.
Šest výsadkářů s mnohočetnými ranami a krvácejícíma ušima vstalo, zbraně připravené, potřásali hlavou, aby se vzpamatovali.
Modifikovaný Warthog , který parkoval u bunkru, narazil do pootevřených dvojitých vrat.
Celý sklad se otřásl.
Výsadkáři zahájili palbu a hnali se ke dveřím.
Warthog zařadil zpátečku, s kvílením gum zacouval a pak znovu narazil do vrat. Zvlněné ocelové stěny byly poškrábané a pomačkané a vozidlo se dál ve spršce jisker cpalo do budovy jako těhotná termití královna. Výsadkáři vyprázdnili konfetovače, které nahlodaly pancéřování Hogu.
Vršek středové části se otevřel a ven obloukem vylétly další tři protipěchotní miny Asteroidea, otáčely se ve vzduchu jako dětské hračky – každá dopadla do rohu bunkru – a vybuchly.
Doběla rozžhavené úlomky posekaly výsadkáře jako kosy.
Kurt vyskočil z Warthogu a střelil tři muže, co se ještě hýbali. Rychle přistoupil ke každému Sparťanovi a odepnul mu obojek.
Kelly se překulila na nohy. Linda a Fred vstali.
Kurt strhl obojek z Johnova krku. Celé tělo ho zabrnělo, ale svaly znovu reagovaly na jeho rozkazy. Protáhl si ruce a nohy. K žádnému trvalému poškození nervů nedošlo.
„Na utajení teď můžeme zapomenout,“ řekl John. „Kurte, řídíš Warthog. Kelly, Lindo, Frede, naložte bojové hlavice. ASAP." („ASAP = As Fast As Possible“ znamená jak nejrychleji to půjde a anglická zkratka v tomto případě zní mnohem, mnohem lépe než zkratka českého překladu. – pozn. překladatele)
Přikývli.
John přešel ke generálu Gravesovi. Z povstalcovy hlavy trčel úlomek pokroucené oceli.
Smůla. Graves znal tajemství o struktuře vedení rebelů a jejich rozvědce, tajemství, o nichž měl John jen velmi nejasnou představu. Jejich výkonnost byla příšerně podhodnocena. S větší hrozbou Smečky za zády by Johna zajímalo, jak se nakonec rebelové zachovají. Zaútočí na oslabené UNSC, když bude bojovat s vetřelci, nebo se připojí k boji se společným nepřítelem celého lidstva?
Ignoroval větší strategický obraz a soustředil se na taktiku, pomáhal Kelly vmanévrovat poslední bojovou hlavici do obrněné střední části Warthoga.
Naložené bombami a pěti obrněnými Sparťany vozidlo znatelně pokleslo. John nastoupil dozadu a Kurt řídil, pomalu zrychlovali cestou od zabezpečeného skladiště.
„Co nejrychleji na PZ ,“ nařídil John. („PZ = Pick-up Zone“ = místo vyzvednutí – pozn. překladatele)
Kurt zapnul rádio Warthogu. Zabzučelo zmateným hovorem.
„Jednotka Jedna neodpovídá. Hlášena střelba. Máme mrtvé! Sledujeme APC. Střelba povolena? Povolena – povolena! Soustřeďte na něj všechny jednotky. Udělejte to hned!“
„Všichni,“ křikl John, „doprostřed!“
V bocích Warthogu se objevily desítky děr, protipancéřová munice je prorazila jako papír a poškrábala pouzdra bojových hlavic.
„Za hlavice!“ vykřikl Fred.
John, Kelly, Fred a Linda se schoulili za střely. Byla to ironie, že jim nejlepší ochranu poskytly jaderné hlavice. Jejich pouzdra byla ze supersilné slitiny, aby zadržela radiaci a zároveň na vteřinu udržela zuřivost malého slunce, čímž zesilovala termonukleární výbuch.
John se podíval na sedadlo řidiče. Kurt se skrčil, aby představoval co nejmenší terč, riskoval život, aby je všechny odvezl do bezpečí.
Z Warthoga se valil kouř, ale jeho rychlost se pomalu vyšplhala na čtyřicet kilometrů v hodině. Z motoru vyšlo hlasité zarachocení. Pneumatika se roztrhla a vozidlo sebou trhlo doprava a pak prudce doleva. Kurt nad ním znovu získal kontrolu a pokračoval dál.
Střelba protipancéřovými slábla, až úplně přestala.
„Držte se!“ varoval je Kurt a přikrčil se. Warthog proletěl plotem z drátěného pletiva a ostnatého drátu a přejel přes štěrkové pole do lesa.
„Po silnici 32-B k PZ,“ informoval je Kurt.
„Silnice“ bylo přehnané označení. Poskakovali po hrbolech, kosili stromy, smýkali sebou ze strany na stranu a rozstříkávali kolem bahno.
„Sondy!“ varoval je Kurt.
„Otevřete poklop,“ nařídil John. Kelly a Fred roztáhli střešní panely středové části Warthogu.
John vystrčil hlavu a spatřil tři útočné sondy třídy MAKO, jak se ženou k nim, každá vybavená tlustou raketou. Jeden přímý zásah Warthog vyřadí. Dokonce i když těsně minou, mohly by jim zničit nápravu. Vykoukla Linda, odstřelovací pušku připravenou v ruce a hledí přiložené k oku.
John a Linda zahájili palbu.
Z vedoucí sondy se zakouřilo a spadla mezi stromy. Další sonda se prudce zvedla, poskakovala nahoru a dolů. Vypustila raketu a odlétla pryč. Objevila se kouřová stopa a ohnivý chvost, raketa děsivou rychlostí zrychlovala k nim.
Linda střílela tak rychle, jak se stíhaly doplňovat náboje. Raketa se začala otáčet… ale stále se držela kurzu.
„Tři sta metrů k PZ,“ oznámila jim po poradě s tabletem Kelly. „Uvítací výbor nás má na dohled.“
„Pověz jim, že balíček máme,“ pověděl jí John, „a že budeme potřebovat píchnout.“
„Rozumím,“ řekla.
Raketu od nich dělily dva kilometry – rychle se přibližovala.
Les před nimi se změnil v bažinu. S řevem síly hurikánu se nad vrcholky stromů zvedla výsadková loď UNSC Pelican, dvojice jejích kulometů vychrlila na blížící se raketu mračno střel z ochuzeného uranu – a přinutila ji rozvinout se v květ z ohně a kouře.
„Čekejte na vyzvednutí, Modrý týme,“ ozval se jim ve vysílačce pilotův hlas. „Blíží se sem jedno nepřátelské plavidlo. Pevně se držte a přejděte na vakuový protokol.“
„Zkontrolujte utěsnění obleků,“ nařídil John. Vzpomněl si na Sama a jak se jeho přítel obětoval a zůstal na lodi Smečky, protože měl trhlinu v obleku. Kdyby jediná protipancéřová střela prorazila jejich zbroje MJOLNIR, měli by stejný problém.
Warthog, ze kterého se teď valila hustá oblaka kouře, se s rachocením zastavil.
Pelican se usadil nad ním a pevně ho sevřel svorkami.
Od všech členů Modrého týmu přišla zelená světla a John se uvolnil, celou dobu zadržoval dech.
Pelican zvedl Warthog, naložený Sparťany a bojovými hlavicemi, do vzduchu.
„Pořádně se držte,“ varoval je pilot. „Na vektoru nula sedm dva se blíží pár bubáků.“
Do Johna se opřelo přetížení, ale rychle se postavil, ruce zapřené mezi atomovkami a proděravělou stěnou Warthogu.
Jasně modrá obloha venku zčernala a naplnily ji třpytící se hvězdy.
„Setkání s Bunker Hill za patnáct sekund,“ oznámil jim pilot Pelicanu. „Připravte se na okamžitý skok do vesmírného proudu.“
Kurt se opatrně vysoukal ze sedadla řidiče a připojil se k nim ve středové části.
„Dobrá práce,“ pochválil ho Fred. „Jak jsi věděl, že je to past?“
„To ti strážní, co vykládali munici z Warthogu,“ vysvětloval Kurt. „Viděl jsem to hned, ale nedošlo mi to, dokud nebylo skoro pozdě. Bedny s náboji byly označené jako protipancéřová munice. Úplně všechny.
Nepotřebujete tolik AP munice, pokud se nechystáte dostat pár lehkých tanků…“
„Nebo jednotku Sparťanů,“ dokončila Linda.
„Nás,“ poznamenal Fred.
Kurt nespokojeně zavrtěl hlavou. „Mělo mi to dojít dřív. Málem jsem nás všechny zabil.“
„Myslíš tím, že jsi nás všechny zachránil,“ šťouchla do něj ramenem Kelly.
„Až budeš mít příště ‚jen pocit‘,“ pověděl mu John, „řekni mi to a donuť mě porozumět.“
Kurt přikývl.
John nad jeho „pocity“ žasl, nad tou instinktivní podvědomou schopností vycítit nebezpečí. CPO Mendez je všechny tvrdě vycvičil; lekce v týmové střelecké koordinaci, hodnocení cílů, boj muže proti muži a bitevní taktika se staly součástí jejich vylepšených instinktů. Ale to neznamenalo, že by považovali základní biologické impulzy za bezcenné. Právě naopak.
John Kurtovi položil ruku na rameno, hledal správná slova.
Kelly jako obvykle dokázala vyjádřit city tak, jak by to John nedokázal. „Vítej v Modrém, Sparťane. Bude z nás skvělý tým.“
- překlad: Jakub Mařík
