Warning: Variable passed to each() is not an array or object in /home/html/fantasya.cz/public_html/functions/functions_forum.php on line 36
Duchové Ascalonu, Guild Wars 1 (EXKLUZIVNÍ UKÁZKA) ~ Fantasya.cz ~ Články


       
Telefonické objednávky pondělí – pátek, 9 – 17 hod. tel. 734 751 677

Duchové Ascalonu, Guild Wars 1 (EXKLUZIVNÍ UKÁZKA), Matt Forbeck, Jeff Grubb

Forbeck Matt a Grubb Jeff: Guild Wars 1 - Duchové Ascalonu

Chvíli zíral na nápisy vyryté do dveří. Byly napsané asurským písmem, avšak v archaickém dialektu oblíbeném před více než dvě stě padesáti lety, v dobách, než byli podzemní asurové donuceni vystoupat na povrch. Jednalo se o napůl matematickou, napůl strukturovanou větu, jejíž skladba by dohnala lidského písaře k pití. Hodně asurů by ji dnes už nedokázalo ani přečíst. Podle toho, co Dougal zjistil, si právě proto paranoidní Blimm dělal takto poznámky.

Dougal přejel prsty po textu, jako by z něj mohl vyškrábat význam nehty. „Je hodně starý, ale myslím, že ho rozluštím.“ Odkašlal si a pustil se do čtení: „‚Tady leží Blimm, největší z golemantů, oblíbený rádce Livie, učedník Ooly, kterou svojí brilantností překonal nejvytříbenější mysl Tyrie v této i v následujících generacích…“

„Ano, ano, ano,“ přerušil ho Clagg netrpělivě. „Blá, blá, blá. Přejdi k hrozbám prokletím každému, kdo se odváží rušit jeho odpočinek. Tam možná najdeme něco užitečného.“

Dougal pokrčil rameny a přeskočil několik následujících slov. „Tady: ‚Ti, kdo se opováží narušit jeho odpočinek, nechť jsou navždy prokleti kostmi, které lemují tyto hrobky. Nechť proti nim povstane země a jejich ostatky ať poslouží jako důkaz jeho velikosti. Nechť se jejich ostatky připojí k těm, které ho obklopují.‘ Takhle to ještě chvíli pokračuje.“

„To bylo od Blimma neuvěřitelně lidské. Musel trávit příliš mnoho času na sluníčku,“ řekl Clagg. „Zní to ale jako standardní varování. Všechny nápisy na náhrobcích říkají stejné věci. ‚Pohleďte na mě, a poznejte strach.‘ ‚Nechte mě být, jinak vás budu strašit ve spánku.‘ A tak dále, a tak dále. Bezzubé.“

„Neznamená to ale, že se varování nezakládají na pravdě.“ Dougal se zamračil.

„Prosím,“ řekl Clagg. „Kdyby mrtví měli na podobné věci dost moci, ještě pořád by se v nějaké podobě procházeli po světě. Jsou to jenom řeči.“

Komnatou zaduněl Gydin záštiplný smích. „Jestli ti Blimm nesahá ani ke kotníkům, tak proč se chystáme vykrást jeho hrob?“

„Blimm byl jedním z největších golemantů, kteří kdy žili,“ řekl Clagg a poplácal po hrudi Lamače. „Většinou je zapotřebí několika magických stimulů, abys uvedla golemovo tělo do pohybu a dosáhla rozumné rychlosti: aspoň jeden na každý kloub a další na smysly. A musíš je nastavit velmi přesně, jinak se golem rozpadne.

Blimm ale našel způsob, jak vložit do rubínu o velikosti pěsti stejné množství moci, kolik vidíš tady v Lamačovi. Jeho tajemství zemřelo spolu s ním, podle legendy ho s ním ale i pohřbili. Až se mi Golemovo oko dostane do rukou, měl bych být schopný přijít na to, jak to udělal, a stát se největším golemantem tohoto věku.“

Gyda zvedla ruku a nakrčila obočí, Dougalovi se zdálo, že zmateně. „Na někoho tak malého toho fakt hodně nakecáš. Najděme ten tvůj rubín a vypadněme odsud. Ráda bych už byla pryč.“ Upřeně se zadívala na dvoukřídlé dveře a Dougal věděl, o čem uvažuje.

„Počkej,“ řekl a vzal do ruky nářadí. „Napřed to zkusíme jednoduchým způsobem.“

Dougal přistoupil k díře, která zůstala v golemově čele. Basreliéf byl dutý a v jeho nitru se nacházela změť tenkých drátů a ozubených koleček, z nichž některá vydávala tlumenou záři. Dougal otevřel jelenicový vak, vybral si tenký plochý nástroj, jehož konec se podobal asurskému znaku pro vyvolávání, a vložil ho do škvíry. Zakroutil jím a velké dvoukřídlé dveře se s duněním otevřely ven. Gyda s Claggem museli sestoupit po schodech o kus níž.

Místnost za dveřmi měla kruhový půdorys a její stěny a klenutý strop byly obložené kostmi stejně jako zbytek krypt. Vzor na žulové podlaze připomínal na kusy nařezaný koláč a tvořily ho kruhy, které se soustředily kolem már uprostřed.

Máry byly postavené z lebek, ode dveří ale Dougal nedokázal určit, jestli se jedná o skutečné lebky, nebo jsou vytesané z kamene. Dospěl k názoru, že patrně to první, aby náležitě vyděsily lupiče. Na márách ležela velká mramorová bedna, jejíž stěny pokrývaly další asurské nápisy. Víko sarkofágu zdobila socha zesnulého v nadživotní velikosti, oděná do přepychových kamenných šatů ozdobených vzácnými kovy a s pažemi zkříženými na hrudi.

A nad čelem sochy se vznášel rudý drahokam o velikosti Claggovy pěsti. Točil se a třpytil ve světle, které pronikalo dovnitř dveřmi.

Clagg poručil Lamačovi, aby popostrčil Dougala kupředu. „Dělej svoji práci,“ řekl Clagg.

Dougal do něj taky strčil. „Mým úkolem je odemykat zámky a hledat pasti.“

Clagg zafuněl. „Takže mi můžeš zaručit, že se v komnatě nenachází žádné další pasti a drahokam, který se tu vznáší ve vzduchu, nikomu nepatří a můžu si ho vzít?“

Dougal neodpověděl a Gyda mu uštědřila štulec do ramene. „Padej dovnitř,“ zavrčela. „Přines nám rubín, jinak tě odsud hodím až na rakev.“

Natáhla se po něm s úmyslem hrozbu splnit, Dougal proto vešel do komnaty. Prozatím byl před společníky v bezpečí. Z brašny vytáhl tenké lano, rozmotal ho a konec hodil Claggovi. Asura nechal golema, aby si ho uvázal okolo pasu. Dougal si omotal lano kolem zápěstí, vykročil a rozvíjel ho za sebou. Kamenná podlaha mu připadala měkká jako houba, jako cesta po silném jarním dešti. Vypadala dostatečně pevně, Dougal přesto našlapoval opatrně.

Když se přiblížil k rakvi, rozeznal stejné asurské nápisy jako na dveřích. Z toho, co si přečetl, pochopil, že opakují mnohá z varování na dveřích, jen důrazněji a procítěněji.

Dougal hodil zbytek lana na zem, postavil se na špičky a naklonil se nad sarkofág spočívající na márách z kostí. Nad Blimmovým čelem tančil ve světle, které padalo dovnitř dveřmi, drahokam a jeho fazety světlo zachytávaly a odrážely. Tohle žádná atrapa nebyla.

„Je pravý,“ řekl Dougal.

„Přines mi ho. Hned.“ Claggův hlas zněl dychtivě.

Dougal drahokam chvíli dobře studoval. Hluboko v jeho nitru vířila slabá zář, něco, co celá léta leželo netknuté a schované tady v hrobce.

„Určitě ho chrání nějaká past,“ namítl Dougal.

„Vidíš nějakou past?“ zeptal se Clagg.

Dougal si drahokam prohlédl ze všech stran. Na rakvi nespatřil žádné dráty, ozubená kola ani pohyblivé pláty či panely. Byla to magie. Asurská magie. Nenáviděl asurskou magii.

„Ne,“ řekl nakonec, „ale to neznamená, že tu žádná není.“

„U krve Medvědice!“ zaklela Gyda. „Jsi ten nejméně užitečný zloděj, s jakým jsem se kdy setkala. I já bych dokázala nevidět past!“

Dougal nornu ignoroval a promluvil na Clagga: „Cítíš něco?“

Asura zkontroloval zářící drahokamy na postroji a zavrtěl hlavou. „Zdá se bezpečný.“

Dougal si odfrkl. Nebylo to poprvé, co slyšel tato slova. Nikdy se neukázala jako pravdivá.

Zaskřípal zuby a natáhl se pro drahokam. Zář uvnitř zesílila a začala vířit rychleji, jako by se něco chystalo zareagovat na jeho dotyk. Přiblížil prsty k ostře řezaným fazetám a podlaha pod jeho nohama začala slabě vibrovat, napadlo ho ale, jestli ho jen nezrazují nervy.

Odtáhl ruku.

„Dostaňte odsud Killeen,“ řekl Dougal. „Tohle nedopadne dobře.“

„Ty bezpáteřní srabe,“ obořila se na něj Gyda. „Je to jenom šutr! Popadni ho a skoncuj s tím.“

„Tohle vyžaduje opatrnost a precizní zacházení,“ odsekl Dougal, „ne hrubou sílu!“

„Ty o síle nic nevíš! Omezuje tě vlastní zbabělost!“ hřímala Gyda. „Měla bych jít dovnitř a ukázat ti!“

„Jenom bys všechno pokazila,“ řekl Dougal automaticky. „Až budu potřebovat tupého vola, zavolám!“

Dougal svých slov zalitoval, sotva je pronesl. Norna zuřivě zaprskala, hodila si kladivo na rameno a vpochodovala do komnaty, podlaha se přitom pod jejími těžkými botami otřásala.

Gyda se klátila blíž a vrčela: „Přišla jsem do téhle špinavé země civilizovaných srabů, abych si udělala jméno, a třebaže pořád jsem ve stínu svého legendárního bratrance Gullika, odvádím zatraceně dobrou práci. Tohle je teprve začátek mojí ságy, legendy, kterou si budou norni vyprávět u táborových ohňů po staletí! A o tobě, člověče, v ní nebude ani zmínka!“

Dougal pustil lano a oběhl rakev, aby unikl z dosahu rozzuřené Gydy. Skočila po něm. Dougal máry znovu oběhl, aby udržel hromadu kostí mezi nimi. Slyšel, jak se mu Clagg u dveří směje.

Dougal si uvědomil, že neurvalou nornu neuklidní. Bude si tedy muset nějak poradit.

Norniny oči hořely vzteky, když po něm znovu skočila, on ale odtančil z dosahu kolem sarkofágu. Udělal to ještě dvakrát a neustále Gydě uhýbal. Nakonec se vrhla přes sarkofág, protože doufala, že ho tak dostane do rukou, minula ale a rozplácla se na víku.

A právě tehdy popadl Dougal volný konec lana, který předtím pustil, natáhl se a sebral Golemovo oko ze vzduchu nad čelem Blimmovy kamenné sochy.

Gyda vytřeštila světle modré oči tak dokořán, že Dougal viděl jejich bělmo. Zakřenil se na ni a rychle o tři kroky couvl. Pokud se má stát něco zlého, postaví se tomu společně se šílenou nornou. Drahokam zářil v Dougalově pěsti jako oheň uvězněný v kleci.

Prvním varováním, že se blíží „něco zlého“, bylo zvlnění podlahy, která se zvedla jako paluba lodi ztroskotané na mělčině. Otřes podrazil Dougalovi nohy. Gyda se všemi končetinami chytila sarkofágu. Dougal se rozhlédl a viděl, jak se podlaha kolem něj vlní.

Clagg zakvílel: „Neupusť ho, ty nešikovný bookahu! Hoď mi ho!“

Dougal sevřel drahokam v pěsti a začal se plazit ke dveřím. Věděl jistě, že kdyby hodil Oko asurovi, Clagg by přeřízl lano a oba je ponechal svému osudu. A proto si Dougal dramaticky schoval drahokam do kapsy u košile a zapnul ji na knoflík. Pak se oběma rukama chytil lana a chystal se přitáhnout.

Než to ale mohl udělat, stěny se začaly třást stejně jako podlaha. Dougal se rozhlédl a všiml si, že se máry rozpadají.

Kosti se jedna po druhé odlepovaly z podstavce sarkofágu, chvíli visely ve vzduchu a pak se začaly kupit v hlavách rakve jako roj kostěných včel. Během několika chvil spadl sarkofág na zem a rozdrtil pod sebou zbytek már. Gyda se stále držela Blimmovy pozlacené sochy a řvala zděšeně i nadšeně zároveň, jak kolem ní hučely letící kosti.

Dougal se vyškrábal na nohy a v podřepu se rozběhl ke dveřím, držel se přitom lana, které měl Lamač uvázané okolo pasu. Viděl, že si Killeen opřela bradu o golemovo rameno. Zírala na něj jasně zelenýma očima, mávala pažemi a chabě se snažila odvázat z golemových zad. Teď se začaly odtrhávat kosti i ze stěn a ze všech směrů svištěly k netvorovi, který se skládal dohromady v hlavách sarkofágu.

Dougal se tornádem kostí dral ke dveřím. Po několika krocích uklouzl po roztočené lebce, tvrdě upadl a vyrazil si dech. Chvíli trvalo, než se znovu dokázal nadechnout, a přitom si uvědomil, že se ocitl pod nejhorším proudem kostí. Ohlédl se po sarkofágu a spatřil Gydu, která stála před utvářejícím se tvorem, řvala a oběma rukama mávala obrovským kladivem.

Netvor měl zhruba lidskou podobu, byl ale mnohem víc. Byl třikrát vyšší než člověk a jeho tělo tvořily úlomky a shluky podobných kostí. Namísto nohou měl dlouhý ocas ze stehenních a holenních kostí zakrytých odštěpky spoutanými magií. Jeho hlavu tvořil alespoň tucet lebek rozdrcených na kousíčky a poskládaných znovu do lidského tvaru. Nad nornou se doslova tyčil.

Rozzuřená Gyda se bytosti z kostí odhodlaně a nadšeně postavila. „Konečně!“ zajásala. „Boj, který je mě hoden! Ukážu vám, jak si norni radí v podobných situacích!“

Gydino kladivo kosti znovu a znovu drtilo, napřed na menší kousky, pak na prach. Zdálo se, že by se norně mohlo podařit získat nad Blimmovým netvorem navrch, a v Dougalově srdci na okamžik vykvetla naděje. Pořád se krčil pod svištícími kousky kostí a lano si pevně omotal kolem zápěstí, aby mu nevyklouzlo.

„Strážce hrobky!“ zvolal Clagg nadšeně. „Z kostí se skládá obrovský strážce hrobky! Sebereplikující, regenerativní thaumaturgický konstrukt! Nevěděl jsem, že se Blimmovi podařilo ten problém vyřešit!“

Stejně rychle, jako norna kosti drtila, se ale zase skládaly dohromady. Létající úlomky ji řezaly do kůže, takže krvácela aspoň z tuctu ranek. Oči jí zdivočely a Dougal by přísahal, že na kratičkou chvíli vypadala vystrašeně. Pak ale znovu přešla do útoku, odhodlaná netvora zničit. Její snaha se ale zdála stejně účinná, jako by bojovala s písečnou dunou.

„Ano! Bojuj dál!“ řvala Gyda na netvora a její krví zbrocená tvář se roztáhla v širokém úsměvu, třebaže dýchala stále mělčeji a její údery ztrácely na síle. „Narůstej! U čelistí Medvědice, ať se o našem souboji zpívají písně!“

Clagg byl rozjařený. „Když porazíme strážce, budeme si moct vzít i Blimmovy kosti. Sarkofág možná ukrývá ještě větší zázraky. Lamači! Pomoz norně zničit ho!“

Kamenný golem se vklátil do komnaty. Asura visel v postroji vpředu a vzpírající se Killeen byla přivázaná vzadu. Dougalovi se udělalo zle, protože si uvědomil, co se stane. Zakřičel na Clagga, ať zůstane stát.

Příliš pozdě. Sotva Lamač vstoupil na nejistou podlahu, prolomila se pod jeho tíhou.

Clagg zaječel a společně s Killeen a s golemem se zřítil do černých hlubin.

  • překlad: Kateřina Niklová
15. ledna 2013, Matt Forbeck, Jeff Grubb

Diskuze k článku

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení captcha Text, který vidíte na obrázku nalevo.

Tučné Kurzíva Podčiarknuté

Jiné HTML značky nejsou povoleny.
Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).

Guild Wars 1 - Duchové Ascalonu

Guild Wars 1 - Duchové Ascalonu
Vložit do pytle na zboží  Koupit   249 Kč