Druhý krok nikam, Jiří Walker Procházka
 |
Pěkná baculka z pera bouřliváka české fantastiky není tělnatá jenom kvůli nemalému počtu stran. Nejspíš tak nakynula, protože snědla většinu nápadů a žánrů, které se nám tady kdy objevily. Stačí otevřít a kouknout do břicha.
Průřezová sbírka Druhý krok nikam Jiřího Walkera Procházky opravdu pozřela, co se dalo. Najde se zde hard technologická scifi, čistokrevné horory a okrajově dojde i na fantasy. Velký počet povídek v knize jí dovolil rozdělit se na několik částí. Na úvod čtenáře čeká část pojmenovaná Světy nahoře… Zde najdeme scifárny tvrdší než stolice kapitána Picarda. Zvláště ve dvou povídkách napsaných společně se Stanislavem Švachoučkem (Druhý krok Neila Amstronga a Gavril se vrací) je nálož technologických informací a pojmů opravdu tříštivá. Bohužel tyto příběhy trpí obvyklou nemocí žánru – technobláboly. Pravověrným hardscifistům se při jejich čtení labužnicky zastavuje dech, ovšem obyčejné smrtelníky spíš nudí a brzdí příběh. Z první části sbírky je ještě třeba vypíchnout povídku Andělé posledního soudu. Poetická sci-fi o konci planety Země, který se ukáže být spíše novým počátkem.
Další část nesoucí název Světy pitoreskní… již více odpovídá Procházkově stylu. Zejména zde se objevuje více experimentů. Ačkoli ve sci-fi je tento literární prvek takřka opomíjen, k Procházkově práci patří jako k pivu pěna. Kdekdo může mručet, že pěna se nepije, ale ponořit do ní nos není čas od času bez zajímavosti. Ovšem musíme mít na paměti, že pijáka pěna nenaplní. Neboli: literární experimenty jsou fajn, ale většině z nich nikdo nerozumí, a jestli ano, tak se s trochou nadsázky dá říct, že to s ním není úplně v pořádku. Povídka Mikroprocesory je složena z menších takřka nicotných útvarů. Jejich velikost se pohybuje od jedné věty až po dva odstavce u nejdelšího kousku. Což knihu činí zajímavým počinem, balancujícím na hraně grotesky. Ovšem například Remix posledního soudu už je experiment poněkud hůře stravitelný. Povídka poskládaná z částí povídek Josefa Nesvadby na vás drtivou čtivostí opravdu nezaútočí. Nutno dodat, že opravdu jen málokdo se pouští do podobných kousků, takže body za originalitu rozhodně upřít nejde.
Povídky:
- Druhý krok Neila Armstronga
- Sněhurka a sedm trpaslíků (Maratonec)
- Andělé posledního soudu
- Tvůrci času
- Gavril se vrací
- Mikroprocesory
- Den (ne)závislosti
- Stromy
- 3× se syndikátem Humotronics
- Kroniky kosmických konstruktorů
- Remix posledního soudu
- Balada o Minervě a Františkovi
- Kronika obce Strašna
- Válka s goky
- Pevnost
- Ostří času
- Vlaky, draci, strach a lebky
- Crashtest – Balada o wolkerech a očích topičových
- Krysy – Pitoreskní symfonická novela o třech větách
Naštěstí Procházkovy pokusy oživit jeho dílo něčím netradičním nekončí vždy jenom těžší srozumitelností. Zabrouzdáme-li do dalšího oddílu knihy, Světy naše… , najdeme v nich například povídku Kronika obce Strašná. Tento počin je ozvláštněn svojí předlohou v podobě kroniky jedné české vesnice. Některé části vznikly autentickým přepisem historického pramene a jiné jako výplod autorovy fantazie. Dohromady tvoří čtivý a neotřelý text. Fanoušci legendárního Rigor Mortis si na Kroniku obce Strašná jistě dobře pamatují, protože vyšla ve sborníku nesoucí jméno tohoto uskupení. Do svého výboru pak Procházka zařadil ještě jeden text pocházející z této antologie, Baladu o Minervě a Františkovi. Náplní tohoto romantického příběhu je perverzní láska mezi zaostalým Františkem a starobylou nábytkovou stěnou, Minervou. Idylka ovšem přejde v krvavé běsnění. Oba příběhy mají silný hororový námět, který je ostatně pro autora typický. Samozřejmě nelze tvrdit, že by Procházka psal v podstatě jenom horory. O jeho tvorbě a sbírce Druhý krok nikam můžeme říct opravdu všechno. Jenom ne zařadit do šuplíku s jedním konkrétním žánrem.
Celá kniha je ukončena postmoderním vyvrcholením s názvem Krysy. Příběh přicházel na světlo světa v jednom malém temném sklepním bytě, kde pro paprsky slunce a optimismus nebylo místo. Krysy jsou podnětným, i když dost zvláštním a těžkým, příběhem o pouti člověka světem, v němž se cítí být cizincem a je ubíjen jeho amoralitou a absurditou.
Druhý krok nikam se stal skutečně unikátním projektem, který svou šířkou záběrů je naprosto nedostižný. Na druhou stranu s takhle mocným rozpětím se do sítě zachytí i nějaká ta plevelná ryba, která moc nezasytí. Nicméně rekordní úlovek se pokaždé nepodaří ani takovému rybáři jakým je Jiří Walker Procházka. Tato kniha podává autorův obraz, představující nejrůznější výzvy, s nimiž se Procházka pokaždé snaží vyrovnat co nejoriginálněji a nikdy nezapomíná přihodit špetku humoru. V konečném výsledku tady máme pestrou směsici od náročných vizí, přes… prostě všechno. Každopádně čtení bravurních i méně vyvedených příběhů z pera Jiřího Walkera Procházky nebudou nikdy ztracený čas, už jenom proto, že aspoň jednomu úsměvu na rtu se nikdo nevyhne.
Hodnocení: 80 %
- Procházka, Jiří Walker: Druhý krok nikam
- Brokilon, 2011
- obálka: Jan Patrik Krásný
- 560 stran, 328 Kč
Jiří Walker Procházka v pěti bodech:
- * 18.8. 1959
- Z literárních autorů si nejvíce považuje Hemingwaye, Bruena, Chandlera a sám sebe.
- S vlastní tvorbou vystoupil již v temných 80. letech, ale proslavil se zejména romány o Kenu Woodovi z 90. let.
- Současným čtenářum se připomíná zejména v rámci série o agentovi Johnu Francisi Kovářovi, kterou spolu s Miroslavem Žambochem založili v roce 2005 a dnes čítá již dvacet šest svazků. Rovněž přispěl do celé řady antologií (Rigor Mortis, Legendy české fantasy, Pod kočičími hlavami, atd.).
- A právě jeho poslední počin, sbírka Druhý krok nikam, mapuje Procházkovu povídkovou tvorbu.
