Drood, Dan Simmons
 |
V polovině roku 1865 vlak, v němž cestuje známý spisovatel Charles Dickens, vykolejí a částečně se zřítí do propasti. Dickens jakoby zázrakem přežije. Při zachraňování zraněných se však ocitne tváří v tvář podivné děsivé bytosti jménem Drood, která jej začne nenávratně stahovat do temnoty a zásadním způsobem změní i jeho charakter. Jenže – existuje vůbec Drood? A po čem ve skutečnosti pátrá soukromý detektiv Field, jenž je tajemnou bytostí posedlý a zdánlivě ví o každém kroku hlavních hrdinů…?
Simmons v Droodovi vytvořil opět velice rozsáhlý, mnohovrstevnatý román, který se prostému označení horor (steampunk, městská fantasy) vzpírá. Vypravěčem je zde Dickensův současník a přítel, rovněž spisovatel Wilkie Collins, který proslul jako autor tzv. senzačních románů (Měsíční kámen, Žena v bílém). Formou proto Drood odpovídá daleko víc právě tomuto žánru než klasickému dickensovskému viktoriánskému románu. Šílenství, vraždy, opium, špína, kanály a podzemní chodby, hypnóza, nečekané dějové zvraty, nesmělý náznak detektivní zápletky, to vše zde čtenář najde v hojné míře, zaobalené do cukrové polevy jazykově vytříbeného, mohutného toku realistického románu devatenáctého století s tunami tehdejších reálií a přesně odpozorovaných lidských charakterů. Zjednodušeně řečeno – Collinsovo tělo v Dickensově oblečení.
K tomu je zde opět umně zamlžená hranice reality (skutečný Dickensův život) a fikce (Drood, jeho původ a existence), která povyšuje i nejfantasknější věci do uvěřitelné roviny. Vzhledem k tomu, že spoustu děje Collins pouze zprostředkovává přes druhé osoby, není si čtenář nikdy jistý, jestli se jedná o skutečnost, či o dickensovskou fabulaci (nebo halucinaci na opiu závislého Collinse).
Kapitolou samou o sobě jsou interpretace některých Dickensových románů (Ponurý dům, Náš vzájemný přítel a samozřejmě nedokončená Záhada Edwina Drooda, jejíž nerozluštěná detektivní zápletka láká autory již sto čtyřicet let), které znovu odhalují Simmonsovu posedlost literaturou (stačí vzpomenout na podobné pasáže v jinak žánrově zcela odlišném Ílionu).
Simmons napsal román především pro fajnšmekry, milovníky literatury, té z devatenáctého století obzvlášť. Své si v něm ale najdou i ti čtenáři hororů, kteří budou ochotni překousnout občasnou (žánrově však přesnou) rozvleklost a autorovo zjevné opojení textem samotným i dobou, o níž píše.
Jedinou opravdovou kaňkou na titulu zůstává doslova odbytá (či snad dokonce neexistující) redakční práce. Kniha je tak plná zbytečných gramatických, typografických chyb a překlepů, což významně znehodnocuje jinak vydařený překlad Adama Růžka.
- Dan Simmons: Drood
- vydala: Plejáda publishing, Plzeň 2009
- přeložil: Adam Růžek
- obálka: Martin Zhouf
- 512 stran / 399 Kč
Recenze je (až na poslední přidaný odstavec) převzata z magazínu Pevnost 1/2010.
15. února 2010, Jiří Popiolek