Drakie vypráví čtivě napsaný příběh, který nadchne romantiky, Sophie Jordanová: Drakie (Drakie 1)
 |
Draci už dávno vyhynuli, zůstali pouze drakiové, jejich potomci, kteří na sebe dokáží brát lidskou podobu. Tak se skrývají před nelítostnými lovci. Drakiové ale nejsou žádné krvelačné stvůry, na jejichž jídelníčku by bez zásahu udatných rytířů figurovaly spanilé dívky. Právě naopak, jednoho rána se v nesnázích ocitne mladá drakie Jacinda, když ji začnou pronásledovat lovci…
Jacinda se pouze chtěla proletět při východu slunce, jenže její idylka skončí ve chvíli, kdy se objeví lovci a snaží se dívku dopadnout. Jen díky slitování jednoho z nich se Jacindě podaří vyváznout. Jenže netuší, že tím její problémy pouze začínají. Jacinda je totiž jediná drakie se schopností dštít oheň, díky čemuž si ji celý kmen přivlastňuje. Protože Jacindina matka toho už má dost, rozhodne se ji a její sestru odvést do světa lidí. Ze všech míst si však vybere zrovna městečko uprostřed pouště, které Jacindu postupně zabíjí. Třešničku navrch představuje jeden z dívčiných nových spolužáků – lovec, jenž ji před nedávnem ušetřil.
Klasické schéma v novém kabátě
Sophie Jordanová ve své knížce představila námět, který je v literatuře pro dospívající relativně neokoukaný – draci. Už tím Drakie mezi všemi těmi upířinami a andělskými romancemi zaujme. Až na druh nadpřirozené bytosti se však autorka držela typického schématu: dívka se přestěhuje do nového města, začne chodit do školy a potká záhadného kluka, který jí nedá spát. Hlavní rozdíl spočívá v tom, že tentokrát čtenář od začátku ví, že Jacinda je drakie a Will zase lovec. Tím pádem se není třeba obávat nudného úvodu, kdy hlavní hrdinka půlku knihy zmateně chodí po chodbách a přemýšlí, jestli je ten chlapec opravdu něčím zvláštní nebo jí jen přeskočilo, zatímco znuděný čtenář to v lepším případě tuší a v horším si to už přečetl v anotaci.
Sophie Jordanová v pěti bodech
- Vyrostla v Texasu, momentálně bydlí s manželem a dcerou v Houstonu.
- Sedm let učila na střední škole literaturu.
- V USA je známá především svými historickými romancemi.
- Když zrovna nepíše, ráda vaří a vymýšlí nové recepty.
- Neustále popíjí nezdravé kofeinové nápoje – mezi její nejoblíbenější patří latté a dietní cherry kola.
V popředí příběhu stojí spíše romantická složka, ale vždy, když už to vypadá, že se člověk začne nudit, přihodí autorka něco zajímavějšího či akčnějšího. Začíst se do románu není nic těžkého, čte se opravdu lehce, jelikož čtenář ani nemrkne a deset stran je pryč. Knihu přečte rychle a bude prahnout po dalším dílu – a protože Drakie 2: Útěk vyšla na konci listopadu, může po ní rovnou sáhnout.
Mám ho ráda, nemám ho ráda?
Hlavní hrdinka po většinu času působí jako sympatická dívka. Irituje pouze svou nerozhodností ohledně Willa – v jednu chvíli s ním nemůže být, protože je lovec a je to jednoduše moc nebezpečné, v další musí udělat cokoli pro to, aby svou drakii udržela v poušti naživu. Ta se totiž příhodně probouzí zrovna v jeho přítomnosti, a proto už kvůli tomu musí být Jacinda Willovi nablízku. Když tenhle obrat v přesvědčení nastane po několikáté, čtenář už může být lehce zmaten a ztrácet se v tom, jaký postoj protagonistka právě zaujímá.
Drakie je čtivě napsaná oddechovka, ale celkově o ní platí spíše příslovečné „neurazí, nenadchne“. S malou výjimkou milovníků romantických příběhů, kteří budou nadšeni.
- Sophie Jordanová: Drakie (Drakie 1)
- Albatros Media – CooBoo, 2012
- překlad: Olga Bártová
- 296 stran, 299 Kč (v e-shopu Fantasye již za 269 Kč)
