Telefonické objednávky pondělí – pátek, 9 – 17 hod. tel. 734 751 677
Vážení zákazníci, 28. 4. 2023 trvale zavřelo pražské knihkupectví Fantasya. Osobní odběry na prodejně už není možné vyřídit. Omlouváme se a děkujeme za pochopení.

Dračí zuby, F&SF 2/2010 Czech edition

F&SF19__203

Na stole pod oknem s výhledem přes Vršiny rozprostřel Mario mapu a její rohy zatížil svíčkami. Paulus viděl široké ústí Černé řeky a Vršiny na jeho západním břehu. K jihozápadu vybíhal veliký Žíznivý mys, jehož zahnutý výběžek chránil Averon. Na severu a na západě viděl Paulus místa, kde ve válkách bojoval za svého krále: Kiriano, Ie Fure, Údolí hrobů. Takovou mapu ale viděl poprvé v životě. Svět na ní vypadal větší, protože tolik z něho Paulus nikdy neviděl, a zároveň menší, protože se vešel na list jemného pergamenu.
Majordomus ukázal na místo daleko na severu. Mare Ultima, četl Paulus. „Jak dlouho vám může trvat cesta?“
Cesta z Vršin do Averonu trvala dvanáct dní koňmo. Paulus vzdálenost mezi městy použil jako měřítko vzdálenosti od Vršin k majordomovu ukazováku a vzal v úvahu dvě pohoří. „Šest týdnů,“ odhadl. „Nejvýš osm, pokud bude špatné počasí.“
„Počasí bude špatné, tím si můžete být jist,“ řekl Mario. „V těch končinách začíná zima v září.“
Teď byl konec června. Paulus čekal, že majordomus bude pokračovat v lekci ze zeměpisu, když ode dveří zazněla příkrá otázka. „Co jsi mu řekl?“
Paulus klečel ještě předtím, než se otočil. Sytý hlas královny účinkoval na jeho svaly ještě dřív, než si mozek uvědomil, co bylo řečeno. Neodvažoval se na ni pohlédnout, neboť se bál, že se do ní zamiluje stejně jako jeho bratr. Ten strach ho doprovázel celých jedenáct let, co byl opět člověkem. To způsobila ona – koupila kouzlo, aby mu vrátila lidskou podobu, jako odměnu jeho bratrovi za dlouhou službu králova šaška. Jeho bratr byl teď slepý a miloval královnu pro její hlas, vůni a šustění šatů po kamenné podlaze. Paulus nosil v mysli její mozaikový obraz: záplava vlasů v útlých šípech slunečního svitu; vráska v koutku jejích úst, která Pauluse poučila o běhu let; okamžik, kdy jí hermelínová štóla sklouzla s ramen a Paulus zatajil dech při pohledu na tepající žilku v důlku jejího hrdla. Věřil, že kdyby se jí někdy podíval zpříma do tváře a jen na okamžik se jí zadíval do očí, ta láska by ho zahubila.
„Vaše Veličenstvo. Zatím slyšel jen něco málo o podnebí na severu,“ řekl Mario.
„Vstaň, kapitáne,“ řekla královna. Paulus tak se sklopeným zrakem učinil. Pak se znovu obrátila na majordoma: „Dobře. Asi bys mu měl říct, co po něm budeme chtít.“
„Zajisté, Vaše Veličenstvo. Kapitáne, co jste slyšel o dracích?“
Paulus pohlédl na majordoma. „O dracích? Myslím, že totéž, co každé dítě, Excelence.“
Mario vzal z police za stolem knihu. Položil ji na mapu a otevřel. „Přírodopis,“ řekl, „sepsaný jediným člověkem, o němž vím, že kdy viděl draka. Důvěryhodný zdroj. Umíte psát?“
Paulus přikývl.
„Opište si to a my vás zatím seznámíme s podrobnostmi vašeho úkolu.“
Paulus uchopil brk a začal psát. Draci jsou samotářská zvířata, silná jako velryby a mazaná jako opice. Páří se pouze za letu a jejich samice lze krátce zahlédnout pouze v tomto období. Nikdo z lidí neví, kde přebývají a vychovávají mladé… Někdy během výkladu se královna dotkla Paulusova ramene. Bylo to jako požehnání, jako vyznání víry. Jeho nedosažitelná paní, která mu vrátila lidskou podobu, ho posílá na výpravu. A přestože na ní zřejmě zahyne, podnikne ji s přesvědčením, že mu nabídla osud.
Jeho úkol byl tento: v rozeklaných kopcích mezi nejsevernějším pohořím a ledovým Mare Ultima žil drak. Draci milují veliké rozdíly žáru a chladu, proto je možné nalézt je ve velkém počtu v ledových jeskyních na svazích vulkánů. Kdysi dávno, ještě před tím, než nastoupil na trůn, vydal se král na lov draka. Přestože neuspěl, podařilo se mu přežít. Bylo královniným přáním, aby se ještě před smrtí dozvěděl, že draka přežil. Drak se může dožít mnoha staletí. Nikdo to neví jistě, protože žádný člověk nežije tak dlouho jako drak. Měl to být její smrtný dar, poděkování za léta, která spolu strávili jako muž a žena. „Prožil život, jaký si jen smrtelník může přát,“ řekla. „Přesto ho pronásledují vzpomínky a já nechci, aby ho pronásledovaly i v hrobě.“
„Nebudou, Vaše Veličenstvo,“ řekl Paulus. Neřekl však, jestli tím myslí, že věří, že draka zabije, nebo to, že světské touhy neprovázejí lidi za hrob. Ohledně magických vlastností dračí krve existuje mnoho smyšlenek a pověstí, včetně toho…

27. listopadu 2010, Alexander Irvine

Diskuze k článku

Žádný příspěvek.

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení captcha Text, který vidíte na obrázku nalevo.

Tučné Kurzíva Podčiarknuté

Jiné HTML značky nejsou povoleny.
Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).