Myslíte si, že jen lidé svádí urputné boje se smrtelnými nemocemi ? Nebo, že jen u lidí je rasismus na denním pořádku? Že otroctví je výsadou jen lidského rodu? To se pletete, protože to vše zvládají i draci. A možná dokonce lépe než lidé.

Tento příběh se odehrává ve světě, který možná znáte. Rečková napsala povídku Hic sunt dracones, která vyšla ve sborníku Legendy: Draci.

Spolu s hlavním hrdinou se ocitáme v jiném světě, ve světě, kde vládnou draci a lidé jsou pouze otroci. Ale časy se mění a otroctví se už tak mnoho nepraktikuje, pouze některé dračí rody stále takto zneužívají lidí, které unáší z našeho světa. Zajímavé je, že náš a dračí svět jsou nějak propojeny a navzájem se ovlivňují a dokonce se dá mezi nimi přecházet. V dračím světě znají páru i elektřinu a mají tam i automobily.

Hlavní hrdina, člověk jménem Nicolas, který byl unesen dračím rodem Urů se stará v místní nemocnici o nemocné. V dračím světě totiž řádí nějaká divná choroba a každá ruka a pomoc je vítaná. Pro Nicolase, který v našem světě studoval medicínu, je to šance, jak se dostat z otroctví. Všechno je totiž lepší než jeho dosavadní postavení. V sídle Urů byl totiž používán jako cvičný terč při bojích a cvičeních, protože v tomto světě se neválčí.

Společně s ostatními se v nemocnici snaží pomoci nakaženým takzvaným Dračím morem na který draci umírají, ale ani ti kteří ho přežili si nejsou jisti jestli je nepoznamenal, protože někteří se nemohou z lidské podoby změnit zpět do dračí a stávají se takzvanými ,,Standardi“ – draci pouze v lidské podobě a nebo se z dračí podoby nemohou proměnit zpět do lidské a ztrácejí lidskost a stávají se ,,Divokými draky“. Standardi a divocí draci, ale už v tomto světě jsou odjakživa, protože standardem nebo divokým drakem se už můžete normálně narodit.

Nicolas se zamiluje do standardy Anii, která pracuje v nemocnici s ním a pomáhá tam, je z vznešeného dračího rodu Dorrů. Sledujeme vykoupení Nicolase a bitvu mezi rodem Urů a Dorrů, tragickou lásku shakesparovského ražení, boj s úplatky a korupcí a nakonec volbu nového dračího krále. V celém díle lze poznat, že spisovatelka se pochybuje ve zdravotnictví. Je tu také ukázka jasná paralela klasického díla Romeo a Julie, láska mladých lidí dvou znepřátelených dračích rodů a další množství narážek a odkazů, které v díle najdete.

Autorka vládne rukou a perem jako mečem a krásně se to čte, je to plynulé a střídání pohody a napětí není rušivé. Musím říci, že se kniha povedla. Ale podle mě se jí nepodařilo překonat její dílo Kniha prokletých.

Víceméně klasická fantasy, která neurazí, ale ani nepřekvapí. Samozřejmě pro milovníky draků je to povinnost si knihu přečíst, protože některé nápady jsou velmi originální a dodávají dračím příběhům nečekaně svěží rozměr.

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení	Text, který vidíte na obrázku nalevo.
	Jiné HTML značky nejsou povoleny. Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).