Dobiášova očekávaná zábava, Jan Dobiáš: Neočekávané dýchánky
V poslední době Straky na vrbě zrovna hlasitě nekrákorají – vždyť v roce 2015 vydalo toto drobné nakladatelstvíčko tolik knih, že by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Letos by snad mohlo být výrazně lépe – a první vlaštovkou silnější stračí sezóny je sbírka povídek Jana Dobiáše.
Po dvou románech (Modrá luna čarodějů, rudý měsíc války a Až na kraj světa) se pardubický autor vrací k povídkovému formátu a v nové sbírce přináší hned patnáct nových kratších (či středních) textů. V nich přitom zas a znovu potvrdil moje stanovisko o jeho osobě – Jan Dobiáš je jedním z nejtalentovanějších autorů v naší fantastické kotlince. A bohužel i jedním z těch nejvíce nedoceněných.
Je totiž skrznaskrz zábavné sledovat, jak před čtenářem rozplétá vlákna své velice bohaté imaginace, staví na půvabných nápadech a rozhodně s nimi nešetří. Každá z povídek tak dostala do vínku vlastní střípek z vitráže Dobiášovy představivosti – ať už jde o dokonale gotický svět, továrnu na hvězdy, příběh pohádkového Koblížka či stávku domů.
Jedním z důvodů, proč je tak zábavné sledovat Dobiášovu fantazii je pak i skutečnost, že se na rozdíl od většiny ostatních autorů fantastiky neodráží tolik od mýtů a legend, ale spíše od pohádek. V některých případech na ty nejslavnější autor dokonce sám navazuje nebo jim dějově předchází, jak je v současnosti módou i v Hollywoodu. Právě inspirace ve světě pohádek dělá Dobiášovy texty originálnějšími a půvabnějšími, a autor tak v jisté míře připomíná světy a nápady Neila Gaimana či Billa Willinghama, tvůrce komiksových Mýtů.
Dobiášův styl, jak Neočekávané dýchánky častokrát dokládají, je přitom lehký a vysoce zábavný, aniž by byl povrchním či tupým, a zároveň rozhodně umí pracovat i s jemnou poetikou. Pravda, občas se sníží k příliš okaté popkulturní narážce a mnohé z povídek by si bezesporu zasloužily výrazně lepší vypointování. A samotná sbírka pak proškrtat o některé slabší kousky – například úvodní a titulní text Neočekávané dýchánky, který spíš než milou parodii na Hobita připomíná nedostatek tvůrčí inspirace, což se k Dobiášovi nehodí. Přesto většina z textů sbírky představuje – na tuzemské poměry – výrazný nadstandard.
P.S. Můžete někdo Dobiáše přizvat do série Kladivo na čaroděje, prosím? Sedla by mu jako koblih na plech!
- Jan Dobiáš: Neočekávané dýchánky
- Straky na vrbě, 2016
- obálka: Jana Maffet Šouflová
- 370 stran, 250 Kč (v e-shopu Fantasye již za 225 Kč)