Nikdy, ale opravdu nikdy se nehrabejte ve starých vykopávkách! A pokud již toto jednoduché pravidlo nezvládnete dodržet, nestrkejte nos do zavřených truhel, dveří a odstrašujících ochranných pentagramů. Staré přísloví praví, že zvědavost zabila kočku, ale pravda je taková, že přílišná zvědavost může mít za následek zkázu několika národů.

Rozhodně nebývá pravidlem začínat recenze varováním. V tomto případě je to však nezbytně nutné, přijměte tedy moji omluvu. Každopádně, pokud nemáte o světě Malazu a jeho postavách alespoň základní znalosti, rozhodně se do Jablka, žezla, trůnu nepouštějte!

Ian Cameron Esslemont se totiž rozhodl, že jeho přítel, Steven Erikson, v deseti pokračováních Malazské knihy padlých neodvyprávěl a nedovysvětlil vše nezbytné, a tak se rozhodl, že se pustí do série knižních „záplat“. Knihu dějově zasadil mezi svůj Meč z kamene a osmý díl původního Eriksonova cyklu Daň pro ohaře. Využil hotový svět včetně postav bez toho, aby něco čtenáři vysvětloval, a ani rejstřík aktérů na počátku knihy rozhodně nepomůže v zásadních otázkách. Pokud nemáte z cyklu načteno, ztratíte se poměrně rychle.

Ian C. Esslemont v pěti bodech

1. Ian Cameron Esslemont se narodil v roce 1962 v kanadském Winnipegu.
2. Vystudoval archeologii, a v rámci své práce dlouho pobýval v jihovýchodní A­sii.
3. V roce 1982 vytvořil spolu se Stevenem Eriksonem svět Malazu. Původní Malaz byl určen jako prostředí her na hrdiny. Esslemont však neměl díky své práci příliš času se rozvoji tohoto světa věnovat.
4. První román vydal až v roce 2005 – v češtině nese název Noc nožů (Talpress, 2009) a je předehrou k Eriksonově sáze. V současné době jsou do češtiny přeloženy další tři romány (Návrat Rudé gardy, Meč z kamene a Jablko, žezlo, trůn).
5. V angličtině již Esslemont vydal všech šest plánovaných přídavků k Eriksonově dílu, v roce 2016 mu vyšel i první díl nového cyklu Path to Ascendary. V průběhu času napsal i několik novel o Bauchelainovi a Korbalu Špičákovi.

Na druhou stranu, pokud máte Malaz v malíku, můžete se pustit do hledání zjevných i skrytých souvislostí a odpovědí. Přesto, že v některých věcech stále nezbývá než spekulovat, dostanete od Esslemonta odpovědi na některé z otázek, které Erikson ponechal pouze na čtenářově představivosti.

Když je méně více

Část potencionálních čtenářů tedy byla odrazena hned na počátku. Ale pro vytrvalce zde máme dobré zprávy. Esslemont vydal v českém překladu již čtyři knihy cyklu Malazská říše, a Jablko, žezlo, trůn patří do té lepší poloviny. Ano, stále je co zlepšovat – v některých scénách (zejména v pasážích, kdy skupina dobrodruhů bloudí chodbami Měsíčního kamene) je stále znatelná inspirace z her na hrdiny, ale v momentě, kdy se děj přesune mimo kobky, kvalita textu strmě stoupá.

Esslemont sice nepíše tak úsečně jako jeho vzor, místy dokonce popisuje, přibližuje a v několika pasážích má čtenář pocit, že i vysvětluje (!), při čtení však musíte neustále dávat pozor. Prolíná se zde několik dějových linií, ve kterých se pořád něco děje a jsou vzájemně provázané; postav je doslova záplava, přičemž některé se pouze mihnou, sehrají svoji krátkou epizodku, a zase beze stopy zmizí. Po dočtení knihy bude mít mnoho skalních fandů pocit, že v knize něco přebývá, ale Esslemont má určitě v rámci své série i záměry do budoucna, a tak oprávněnost tohoto pocitu potvrdí až čas. Je jasné, že když už se pustil do vlastní části ságy, nezůstane jen u prostého vysvětlování, ale přidá i něco málo své invence.

Neotvírat, nepřestávat

Hlavní zápletka knihy je ve své podstatě jednoduchá. Jeden nenechavý badatel se nedá odradit, a otevře zapovězenou komnatu. Svět je rázem bohatší o nového, nelidsky silného tyrana, a začíná boj o moc, udržení na trůně i pokusy o svržení. Flexibilnější lidé se naučí rychle chodit v předklonu, ti méně flexibilní kují pikle a brousí zbraně. Příběh je spletitý, ale velmi živý a má spád. A mezi mnoha známými postavami se jako všudypřítomný bůh proplétá obtloustlý mužík, který může zvrátit poměr sil lusknutím prstům a evidentně si tuto roli velice užívá.

Esslemont, stejně jako Erikson, se nebojí do knihy přimíchat velmi specifický a osobitý druh humoru. Mezi mnoha vážnými a dramatickými pasážemi občas působí tyto úseky jako pěst na oko, na druhou stranu dokonale odlehčují pochmurnou atmosféru. A své se rozhodně k novému vládci chystají říct i příslušníci jiných ras než jen lidé.

V rámci celé série tento „mezidíl“ zapadá velice dobře, neobsahuje žádné větší logické veletoče nebo chyby v charakterech postav. Občas se mírně od původní předlohy odlišuje v popisu postav, ale ve své podstatě se nejedná o nic, co by výrazně kazilo požitek ze čtení.

Je velmi těžké Jablko, žezlo, trůn popsat, a tak jen několik slov: zvláštní, nestandardní, eriksonovské. Pokud máte rádi příběhy z říší Malazu, kniha vás rozhodně nezklame. Pokud je rádi nemáte, pravděpodobně se ztratíte již během prvních stránek. Je však znát, že Esslemont má k tématu co říci, a dělá to čím dál tím lépe a komplexněji.

• Ian C. Esslemont: Jablko, žezlo, trůn (Malazská říše 4)
• Talpress, 2015
• Překlad: Dana Krejčová
• Obálka: Steve Stone
• 592 stran, 369 korun (v e-shopu Fantasye již za 332 Kč)

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení	Text, který vidíte na obrázku nalevo.
	Jiné HTML značky nejsou povoleny. Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).