Bylo, nebylo, v USA se narodil spisovatel Michael Cunningham a ten moc rád, k potěše své a často i cizí, psal příběhy o narkomanech nebo o Virginii Woolfové. Ne vždycky měl však čas na originální náměty, tak se rozhodl svým stylem pozměnit klasické pohádky. Někteří autoři jsou dnes schopni udělat z Popelky nájemnou vražedkyni, Michaelovi šlo však hlavně o atmosféru.

Divoká labuť a jiné příběhy je útlá knížečka, rozdělená do deseti částí. Většinou si bere na paškál pohádky, v jednom případě se však setkáme i s variací na hororovou povídku W. W. Jacobse o kouzelné opičí pracce. Často jde o „prostou“ změnu v závěru, jindy je však příběh vyprávěn radikálně odlišným způsobem od samotného začátku. Všude se ale určitým způsobem zrcadlí každodenní moderní zkušenosti, hlavně pokud jde o milostné a rodinné vztahy.

A tak se z ježibaby v Perníkové chaloupce stává sexuálně neuspokojená důchodkyně (povídka Ta stará bláznivá ženská), Jack je před koupí fazolek asociálním mamánkem (Jackoby nic) a Sněhurka vede se svým chotěm vášnivou manželskou debatu (Otrávená). Takhle popsáno to vypadá jako parodie a skutečně to často vyznívá komicky, ale ne úplně. Cunningham, dá se říci, bere svou nadsázku vážně. Díky němu budeme litovat jak některé pohádkové padouchy, jimž se šťastného konce nedostalo, tak i kladné postavy, které se musí plahočit životem i poté, co zazvonil zvonec.

Michael Cunningham v pěti bodech

1. Narozen 6. listopadu 1952 v americkém Cincinnati.
2. Je spisovatelem i scénáristou. K jeho románům patří například Hodiny, Vzorové dny nebo Za soumraku.
3. Napsal scénáře k filmům Tři do páru (podle vlastní předlohy) a Ten večer.
4. Je homosexuál a žije s psychoanalytikem Kenem Corbettem.
5. Za svou literární tvorbu získal PEN/Faulkner Ward i Pulitzerovu cenu. V současnosti učí tvůrčí psaní na Yaleově univerzitě.

Na rozdíl od mnoha jiných autorů, o nichž čtete na Fantasyi, si tento spisovatel vydobyl renomé v mainstreamové literatuře, takže se naučil psát o každodennosti přitažlivým a poetickým způsobem, i když ne ve všech případech se mu daří obojí. Slabší je třeba hned úvodní Divoká labuť. Naopak, přinejmenším mezi dějově věrnými přepisy pohádek, je nejlépe napsaný zřejmě Mužíček, vyprávějící, jak svoji rozprávku prožíval Rampelník/Rum­prcimprcampr. Pokud jde o ukázku spisovatelského řemesla, stojí nejvýše hned za Mužíčkem následující Neochvějný. Cínový. a závěrečné Až do smrti o jednom královském manželství. V několika případech je čtenářský zážitek okořeněn vyprávěním ve druhé osobě, což je změna, která umí vytáhnout ze stereotypu.

Povídek je poměrně málo a nejsou nikterak dlouhé, Cunningham přesto dokazuje jejich smysl, ať už nás pobaví v trochu jinak pojaté Krásce a zvířeti (Zvířata) nebo dojme tragičtější Locikou (Její vlasy). Jestli se kromě textu potřebujete kochat také ilustracemi, nachystala si pro vás japonská kreslířka Yuko Shimizu ke každé z částí alespoň jeden zdařilý černobílý obrázek, aniž by se vyhýbala lehkým erotickým motivům. Nebojte se, žádná chapadla v dohledu!

Českému čtenáři by teoreticky mohla vadit přítomnost Opičí pracky, dílu, jež u nás není tak moc známé. Naštěstí se v době internetu může každý neznalec rychle dopídit znění původní verze. Pomůže mu to docenit sbírku, kterou mnozí budou asi považovat za svéráznou, ovšem najde se v ní kouzlo pohádek i tklivost života, jak ho důvěrně známe. Nejen díky své neotřelosti nám má hodně co předat.

• Michael Cunningham: Divoká labuť a jiné příběhy
• Baronet, 2016
• Překlad: Veronika Volhejnová
• Obálka: Emil Křižka
• Ilustrace: Yuko Shimizu
• 140 stran, 279 Kč

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení	Text, který vidíte na obrázku nalevo.
	Jiné HTML značky nejsou povoleny. Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).