Blíží se Den divokých karet; den, během kterého celý New York ožije oslavami. Nespoutaná zábava, ale zároveň příležitost vzdát hold všem obětem boje za rovnoprávnost lidí zasažených mimozemským virem. Trhovci rovnají své zboží na pulty stánků, majitelé restaurací si spokojeně mnou ruce nad seznamy pozvaných hostů, obchody počítají rekordní tržby. A někde stranou všeobecného veselí tajemný Hvězdář sepisuje seznam obětí a spřádá plány na jejich likvidaci.

Série Divoké karty se vrací již potřetí. Pokud jste přečetli předchozí díly, ihned po otevření vás do očí udeří patrná změna. Nejnovější přírůstek s názvem Divocí žolíci je sice stále prezentován jako antologie vzniklá pod taktovkou G. R. R. Martina, ale kniha je pojata jako jednolitý příběh bez členění na jednotlivé povídky různých autorů a antologii z ní činí kolektivní práce tvůrčího týmu. Není zřejmé, do jaké míry editor zasahoval ostatním spolutvůrcům do řemesla, každopádně výsledný román je soudržný a nejsou na něm patrné žádné „švy“, které by okatě spojovaly části vytvořené různými pisateli. Čtenářům však mohou chybět dvě věci: doslov, ve kterém by Martin přiblížil vznik knihy, a variabilita, kvůli které mnozí povídkové antologie vyhledávají.

Celá série se s přibývajícím počtem dílů pomyslně mění, i co se týče časového období. První Divoké karty obsáhly několik desetiletí od vypuknutí epidemie mimozemského viru. Pokračování cyklu s názvem Trumfová esa vměstnalo svůj děj do dvou let a děj Divokých žolíků se odehraje během jediného dne – 15. září 1986.

A ještě zpět k zmiňované epidemii, která výrazným způsobem určuje ráz celého cyklu. Virus, kterému se začalo přezdívat karetní, zasáhl a přetvořil některé obyvatele New Yorku. Části z nich propůjčila mutace netušené schopnosti a nyní záleželo pouze na tom, jakou kartu si nebožák vytáhl. Šťastná esa se mohla stát telepaty, zázračně regenerovat nebo zabíjet pohledem; ta méně šťastná se samovznítila nebo rozprskla na molekuly. A pak jsou tu takzvaní žolíci, kteří za své schopnosti zaplatili více či méně viditelnou tělesnou deformací. Divoké karty jsou tedy cyklem o superhrdinech, který se svým pojetím přibližuje například legendárním Strážcům (Watchmenům, chcete-li).

Dobrý den pro pomstu

Blíží se čtyřicáté výročí oslavy žijících i zemřelých nositelů karetního viru, svátek nazývaný Den divokých karet. Davy turistů míří do New Yorku a nikdo z nich nemá ponětí, že tento významný den se má stát dnem odplaty. Hvězdář, proradný padouch čerpající svou moc ze smrti, dal dohromady starou partu a hodlá si vyřídit účty s esy, která mu zabránila přivolat mocnou vesmírnou bytost (a zachránila tím Zemi, to jen tak na okraj). Tato konfrontace byla vrcholem předchozího dílu; pokud tedy nemáte předcházející antologie přečtené, nemá cenu se do třetího dílu vůbec pouštět!

Nebudu se příliš věnovat rozboru děje, ale rozhodně nečekejte superhrdiny, na jaké jste zvyklí z filmových pláten. Mnohá z hrdinných es mají totiž své temné stránky, nebojí se využívat lidi, pochybují, podvádí a oddávají se svým drobným libůstkám. Zkrátka – jsou mnohem lidštější než „navonění“ a vždy dokonalí mainstreamoví superhrdinové, a autoři jim pro zdůraznění jejich zranitelnosti občas uštědří pěknou nakládačku, ať už po fyzické či duševní stránce. Hrdinové, nehrdinové, v tomto cyklu se autoři s nikým nemazlí (ironičtější čtenáři s úšklebkem dodají: „Jak je Martinovým zvykem!“)

Ani příběh není zdaleka tak jednoduchý a předvídatelný, jak by se mohlo z popisu zdát. Hvězdářova pomsta je totiž pouhým tmelícím prvkem, který dává celé knize rámec. Očekávejte množství propletených životních osudů jednotlivých postav, které se navzájem prolínají a ovlivňují. Budete sledovat cestu muže snažícího se najít svoji příbuznou, zlodějku, která nevědomky ukradne velmi horké zboží nebo předního newyorského restauratéra, jehož někteří hosté jsou na Hvězdářově seznamu – a to je pouze zlomek všech dějových linek, které se Divokými žolíky proplétají.

O krok dál

Divocí žolíci jsou přímým pokračováním svých dvou předchůdců. Navazují na ně prostřednictvím postav i dějem. Z tohoto pohledu je velmi zajímavé sledovat vývoj celé série. Autoři kladou důraz na detaily – doslova si vyhráli s tím, jak společnost mění svůj postoj vůči esům a žolíkům. Hrany prapůvodní nenávisti a obav se postupem času otupují a kalí v krvi obětí demonstrací, aby vyústily v uznání nositelů viru jako plnohodnotných členů společnosti, kteří jsou oslavováni i obyčejnými lidmi. Z původně zatracovaných mutantů se stávají hrdinové a vzory.

Podobně jsou na tom i postavy. Naprostá většina z nich se objevila již v předchozích knihách a zajisté vás potěší, že i zde autoři pokračují beze změn, co se týče chování i schopností. U mnohých se ponoříme ještě o něco hlouběji do jejich duší a nahlédneme do dalších, dosud skrytých koutů. Je také patrný právě onen výše zmiňovaný posun v chápání společností: mnohé z postav se vystavují na obdiv, snaží se, aby se ukázaly v ještě o něco lepším světle, ještě o něco třpytivější a zářivější, než ve skutečnosti jsou. Popularita je mocným hnacím motorem pro hrdinské činy.

Divoké karty v pěti bodech

1. Série Divoké karty začala vycházet již v roce 1987 u naklada¬tel­ství Bantam Books.
2. Tato série čítala dvanáct knih, z toho dvě ovšem nebyly antologiemi, ale novelami, poslední byla vydána roku 1993.
3. „Nový cyklus“ zaštítilo vydavatelství Baen Books – mezi lety 1993 až 1995 vznikly další tři knihy.
4. Znovuvzkříšení přišlo v roce 2008 díky nakladatelství Tor Books – kromě reedice původních Divokých karet vyšlo od roku 2008 pět zbrusu nových knih.
5. Divoké karty pronikly i do světa komiksu, multiplayer počítačových her a dle dostupných informací zakoupilo studio Universal Pictures práva i na filmové zpracování, přičemž v současné době se údajně chystá na televizní obrazovky místo filmu spíše seriál.

Je sympatické, že ačkoliv je mnoho prostoru pro přidávání a modifikaci schopností postav, drží se autorský tým nastavených mantinelů a nesnaží se přicházet s ještě lepšími hrdiny jen za cenu toho, aby zastavili silného padoucha. Postavy podtrhuje také dynamický styl, kterým jsou jejich příběhy podány. Parta tvůrců má smysl pro gradaci, napětí, dokáže dodat množství detailů v místech, kde je to třeba… Po řemeslné stránce je opravdu málo co vytknout. Některé scény vzbudí ve čtenáři silné emoce, dočkáte se i několika nečekaných zvratů a samozřejmě nemůže chybět velké finále ve složení zlý Hvězdář a jeho parta proti „hodným“ esům.

Divocí žolíci jsou skvělým pokračováním perfektně rozjetého cyklu. Přesto, že se kniha odklonila od povídkového konceptu, hýří rozmanitostí a nabízí široké spektrum hrdinů i padouchů. Barvité popisy, dynamický děj a velkolepé finále – to vše si během čtení maximálně užijete. Dejte si i vy partičku pořádně divokých karet s G. R. R. Martinem a jeho partou!

• George R. R. Martin (ed.): Divocí žolíci (Divoké karty 3)
• Argo, 2017
• Obálka: Marc Simonetti
• Překlad: Daniela Orlando
• 276 stran, 358 Kč (v e-shopu Fantasye již za 322 Kč)