Jak už v mnoha Dickových knihách, i Deus irae, popisuje vizi postapokalyptické společnosti. Na Zemi proběhla další světová válka, tentokrát už opravdu poslední, neboť důsledky jsou nesmazatelné a především nezapomenutelné. Nejen, že boje značně ztenčily populaci jako takovou, ale způsobily naprostou změnu vývoje organismů a jejich smýšlení.
Po totální destrukci života se důsledkem radiace změnil a stále se mění svůj evoluční směr, ale lidstvo také přišlo o mnoho vědomostí, obzvláště ve sféře vědeckotechnické. Lidé zapomněli sestavovat stroje, využívat i jednoduchých mechanických pomůcek a předně je ovládat a opravovat. Vše spojené s předválečnou civilizací se mění v lepším případě v rezivějící šrot, v horším případě v hrozbu.
Pokud byste účelně hledali vliv druhého autora Rogera Zelazného, který se také na této knize podílel, pak hodně štěstí, mně osobně se to nedařilo. Mnohem zřetelnější je zde oblíbené Dickovo téma zatracené, nemocemi stižené společnosti, vlastně jen hrstky lidí odsouzené žít na malém plácku vlastních znalostí, kdysi životem kypícího světa. Nabízí se srovnání s knihou Dr. Krvemsta aneb Jak se nám vedlo po bombě, jenž se obecněji zabývá podněty vedoucími k jaderné katastrofě a jejím důsledkům pro život na Zemi.

Lidstvo nejen žije špatně, špatným se samo stalo. Zlo se usídlilo přímo v nich. Bylo by velice snadné všechno tohle poslat ke všem čertům, ale bohužel je to jen taková slovní hříčka, čerti jsou jenom v křesťanském pekle, a to v nové víře tzv. „hněváků“ nehraje žádnou roli. Boží plán byl jednou vinou atomů narušen, všechno bylo spáleno – lidé dnes znovu chodí s plnovousem na lov do lesů, města, vědecké vynálezy, moudrost a vědění získané výzkumy, studiem a pozorováním jsou navždy zapomenuty. Lidé, ti skutečně původní, se hrozí potkat „něco“, co se za několik let ze savců vyvinulo v důsledku působení radiace, tyto zrůdy, s nimiž jsou v příbuzenském vztahu.
Je tedy třeba alespoň v někoho věřit, ale na druhou stranu řekněte, kdo by chtěl uctívat bývalého předsedu energetické správy? Ještě k tomu je jeho lidská podoba velice nejasná, proto se trupík, člověk bez končetin, kvůli malbě fresky s podobou Boha hněvu musí vydat na pouť za pravdivým obrazem, za opuštěností a rozkladem – těmito stigmaty smrti a zoufalství, jimiž se vládnoucí bůh označuje, neboť právě toto se nachází všude za hranicemi poznaného okolí. Trupík Tibor je Vyvoleným. Hledá nesmrtelný otisk konkrétní podoby.
Svět vypadá jako měsíční krajina, a to včetně kráterů, obrovských jam sahajících až kamsi k čedičovému podloží. Člověk je jen nepatrným smítkem kosmického plánu, pouhým střípkem v systému, který je tak obrovský, že jej nelze pochopit. Nezbývá než plnit kosmickou vůli a posouvat se po nekonečných schodech tu o stupeň vzhůru, tu o stupeň dolů, podle toho, jak si počínáme v tomto životě, což znamená naprosto se podvolit silám Dea irae.

Tato kniha, kdyby nebyla v mnoha směrech tak smutně pravdivá, mohla by být vtipnou groteskou, vždyť se tolika úsměvnými situacemi vyznačuje: oběma nohama na zemi stojí právě člověk bez končetin, který jediný je nakonec schopen do rukou uchopit pravdivou podobu, smrtící nástroj i vlastní víru.
Nepředstavujte si tento svět nijak barvitě, jedná se doslova o velkou zoologickou zahradu. Na jednom místě žijí stvoření, jichž by bylo lepší se bát: lidé, nadlidé, kvazilidé, pseudolidé… všechny představitelné druhy. A i takové, které se představivosti vymykají. Na druhou stranu je příběh tímto právě nesmírně poetický, každý druh se řídí svou filosofií, vírou v minulé i budoucí, drží se svého kréda a svých oblíbených básníků, proto také tolik odkazů a citací z jiných děl (a to dokonce i z Dickových).
Předestřená situace není tak jednoduchá, jak by se na první pohled mohlo zdát. Nejedná se jen a pouze o nesmyslnou cestu pouští reality, o rozpor mezi přesvědčením vlastním a tím, které nám diktuje náboženství, jež vyznáváme. A už vůbec zde nejde o odpuštění hříchu a nalezení pravdy. Někteří z nás musí stále jenom něco hledat. Něco nesmrtelného. Ti ostatní by si o tom mohli alespoň číst.

• Philip K. Dick, Roger Zelazny: Deus Irae
• vydalo: Argo, Praha, 2010
• přeložil: Filip Krajník
• obálka: Pavel Růt
• 238 stran / 236 Kč

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení	Text, který vidíte na obrázku nalevo.
	Jiné HTML značky nejsou povoleny. Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).