Denní dům, noční dům zmateně zaznamenává příběhy z Kladska, Olga Tokarczuková: Denní dům, noční dům
 |
Polská spisovatelka Olga Tokarczuková u nás není zas tak známou osobností, přestože ve své rodné zemi je aktuálně nejčtenější prozaičkou. V roce 1998 se přestěhovala do malé vesničky na Kladsku, poblíž Nové Rudy. Denní dům, noční dům je souborem příběhů, které ve svém novém bydlišti zažila či zaslechla.
Denní dům, noční dům představuje velmi různorodou sbírku někdy až tajemných vyprávění. Zatímco některé pojednávají o prostých venkovanech, či o parukářce Martě, jiné se zabývají vlkodlaky, nebo životem svaté Starosty, křesťanské světice, která bývá zobrazována jako dívka s plnovousem na kříži. Dílo se tak skládá ze spousty příběhů, které se svojí délkou velmi liší, ale obecně se řadí spíše k těm kratším. Některé vydají na stránku, zatímco ty delší třeba i na deset.
Toto dílo bývá občas označováno jako nový knižní typ silva rerum, což, jak uvádí i v anotaci, znamená les různých věcí. Nazývaly se tak kroniky, které si některé bohatší rodiny v Polsku předávaly z generace na generaci převážně od 16. do 18. století. A právě tyto kroniky Denní dům, noční dům notně připomíná.
Krom vyprávění o všem možném, co se na Kladsku dělo, se tak v knize nacházejí i eseje a úvahy. Sem tam se dokonce v textu mihne i recept na nějaký pokrm z hub. Na začátku se to může čtenáři stát jako celek příliš nesouvislé a různorodé, některé příběhy jsou ovšem vzájemně propojené.
Olga Tokarczuková v pěti bodech
- Studovala psychologii na Varšavské univerzitě.
- Od roku 1998 žila poblíž Nové Rudy.
- Aktuálně bydlí ve Vratislavi.
- Již pět let vyučuje psaní na univerzitě v Opoli.
- Její příběhy jsou velmi poetické a za svá díla získala množství ocenění.
Jako hlavní postavy vyprávění obsadila Olga Tokarczuková celou řadu aktérů, z nichž většina není spokojena se svým životem a hledá nějaký způsob naplnění svého bytí. Příkladem budiž alkoholik, který pomalu sleduje, jak se jeho svět rozpadá, nebo mnich, který se cítí více jako žena než jako muž a ztotožňuje se se svatou Starostou.
Z předchozích řádků asi vyplývá, že ne všem fanouškům fantastiky musí tato směsice padnout do noty. Přece jen je dílo staré již patnáct let a jen těžko by se v aktuální tvorbě hledal nějaký ekvivalent. Někoho může odradit také absence spádu. Jedná se spíše o klidný, relaxační materiál a občas má kniha problém udržet si čtenářovu pozornost. Už jen délka jednotlivých příběhů nabádá k tomu, aby člověk nad knihou strávil vždy jen chvíli.
Jak autorka sama přiznává, každá věc má svoji světlou i temnou stránku. A tak je tomu i u tohoto svazku. Roztříštěnost příběhů bude asi největší problém, se kterým by se dílo mohlo u dnešních čtenářů setkat. Někomu prostě kniha nepřijde dostatečně konzistentní a hodně zmatečná, druhým se bude její pomalé tempo líbit. O špatné dílo se ale určitě nejedná, však o tom svědčí i cena W. Reymonta, kterou román Denní dům, noční dům získal.
- Olga Tokarczuková: Denní dům, noční dům
- Host, 2012
- překlad: Petr Vidlák
- obálka: Vladimír Kovařík
- 248 stran, 239 Kč