Dcery Jidášovy: Místo historie nabízí Markus Heitz starou dobrou akci, Markus Heitz: Dcery Jidášovy (Jidáš 3)
 |
Třetí díl trilogie Jidáš od Markuse Heitze, který vplul na český trh na podzim roku 2015, v mnohém rozvádí linky představené v předchozích svazcích. Už bez zábran ovšem také navazuje na Ritus, Sanctum a Krvavé brány, jejichž svět se s tím jidášovským protnul v předchozím Synu Jidášově. A novou knihu to změnilo – k lepšímu, i k horšímu.
Pokroucený osud Harma Byrneho a všech jeho rozličných osobností dospěl ke svému konci. Zbývá jen posbírat trosky všeho, co po sobě zanechal, a naučit se žít dál. Zatímco dlouhověká upírka Sia se tudíž stará o svou pravnučku Elenu a navštěvuje v nemocnici její těžce raněnou a komatózní matku Emmu, bývalý Byrneův butler Jeoffray ujišťuje velké hráče, že on po svém pánu zločinecké impérium rozhodně převzít nehodlá. Dostal totiž jiný úkol – potají dohlížet na zdraví Emmy i Eleny.
Jenže kdosi nový zavětřil a rozhodl se Siu vtáhnout do vlastní hry, hry plné nových (a částečně i starých známých) nadpřirozených bytostí. Hry, která se bude odehrávat v Irsku, a účast v níž hlavní hrdinka nebude moci odmítnout. Ještě štěstí, že se kromě (staro)nových nepřátel objeví i (staro)nový přítel v podobě záhadného muže, který Sie v současném Lipsku už jednou zkřížil cestu. A svou roli odehraje i bývalý butler Jeoffray.
Do historie nikdy více
Jak už bylo nastíněno výše, do hry se vrací všichni hráči předchozích dvou dílů, kteří ještě neleží na pravdě Boží (nebo se spíš nesmaží v ohních pekelných). Jenže začíná se vynořovat mnoho dalších vodítek a především postav aktivně se účastnících děje, které jsme měli možnost potkat už ve dvojici vlkodlačích knih Ritus a Sanctum i v nadupané hororové akčňárně Krvavé brány, kam autor neváhal zapojit i cestování časem.
A Krvavé brány nový román Markus Heitze připomíná nejvíc, dokonce v mnohem větší míře, než připomíná Děti Jidášovy a Syna Jidášova, tedy dvě knihy, na něž by logicky měl přímo navazovat. Do jisté míry to tak je. Stále máme ty samé ústřední hrdiny, kteří bojují o svůj život. Jenže zmizelo to, co dělalo z jidášovské série tak zajímavé čtení – rozmáchlý příběh táhnoucí se přes několik staletí (nová kniha se totiž odehrává jen v současnosti), který experimentoval s konstrukcí vyprávění i žánrovými prvky. A to ať už těmito prvky myslíme střet východoslovanského folkloru s osvíceneckou západní vědou sedmnáctého století, originální klasifikaci upírů či schizofrenního měniče vlastní podoby Harma Byrneho jako hlavního hrdinu. Dcery Jidášovy jsou naopak obyčejnou akční jízdou, která se sice odehrává ve zcela nových irských kulisách a se zcela novými nadpřirozenými bytostmi, ty ale bez historického pozadí a propracovaného příběhu nezaujmou zdaleka tolik jako jejich předchůdci.
Markus Heitz v pěti bodech
- Narodil se roku 1971 v německém městě Homburg.
- V roce 2000 vystudoval germanistiku a historii.
- Největší úspěch mu přinesla tetrologie o trpaslících – Trpaslíci, Válka trpaslíků, Pomsta trpaslíků a Osud trpaslíků.
- Nejrozsáhlejší z jeho děl je hexalogie Ulldart – Doba Temnoty, na kterou navazuje trilogie Ulldart – Nový čas.
- Markus Heitz již dvakrát přijal pozvání svého českého nakladatele a přijel do České republiky.
Přesto není nový román ani v nejmenším na odpis. Markus Heitz je poctivý řemeslník, a i když zde zcela opustil myšlenku prvních dvou dílů, kniha šlape jako hodinky, a než se čtenář naděje, je u konce. Akci střídá chvilka na uklidnění, tu zase akce a tak pořád dokola, přesně jak by to ve svižném akčním románu mělo být. Příběh přepíná mezi několika úhly pohledu, a dokonce se ke slovu dostanou i záporné postavy. Heitz se navíc neostýchá v klíčových momentech příběhu odkrouhnout ani vypravěče, což lze hodnotit pozitivně (byť u některých nováčků, jež si čtenář snad ještě ani nestihl oblíbit, to působí zmatečně a zbytečně).
Pokračování jiného románu
Dcery Jidášovy, závěrečná kniha trilogie Jidáš, se tudíž radikálně odchýlily od konceptu, který z jidášovské série dělal něco zvláštního. Místo toho jde v případě nového svazku o povedený akční nářez ve stylu Krvavých bran, na něž v mnohém navazuje. Tudíž rozhodně neurazí, ovšem fanoušky upírky Sii zklame tím, že nedokázal naplnit potenciál, jímž Heitz bezpochyby disponoval. Tak třeba se povede příště – autor totiž v doslovu zmiňuje, že se do stejného světa možná ještě vrátí.
- Markus Heitz: Dcery Jidášovy (Jidáš 3)
- FANTOM Print, 2015
- překlad: Svatava Kretková
- obálka: Andrew Dobell & Lukáš Tuma
- 352 stran, 329 Kč (v e-shopu Fantasye již za 230 Kč)
