Domov pro seniory není zrovna zábavným místem. Rozhodně ne pro jeho rezidenty. Spíš se zde jen v různých podobách čeká na smrt. Pan Ovčáček sice věkem patří mezi zasloužilé občany, rozhodně ale nemá v plánu zešílet pozorováním lhostejného personálu a dementních spoluobyvatel. A tak se rozhodne utéct.

Pan Ovčáček má ovšem smůlu, neboť o jeho bystré mysli a vysoké inteligenci vědí všichni kromě čtenářů. Ti se mohou rozhodnout, zda autorovi věřit či nikoli. Stejně tak je na nich, akceptují-li tuto knihu jak humoristickou. Základní premisa sice působí zajímavě (byť ne originálně), bylo by však chybou soudit knihu podle obalu. I když v tomto případě by nejspíš šlo o milosrdenství.

Čím kratší text, tím důležitější je dbát na jednotlivá slova a posuzovat přitom jejich nezbytnost ve vztahu k zamýšlenému sdělení. Ať už má jít o text s příběhem, nebo o pouhou koláž různých scének, volně svázaných v jeden celek. Zde děj neexistuje. Hlavní hrdina uteče z domova pro seniory, který slouží jen jako zdroj mnoha nepovedených vtípků, aby se mohl setkat s cynickým jednorožcem. I to slouží pouze ke generování nepovedeného humoru. A protože nápady jsou v dnešní době drahou komoditou, rozhodl se autor čtenáře čas od času do domova pro seniory vrátit, díky postavě hodného ošetřovatele, který pomáhal hlavnímu hrdinovi utéct.

David Lauda ve dvou bodech

1. Narodil se v Novém Jičíně.
2. Pracuje jako pedagogický asistent na speciální škole v Ostravě.

Absence děje není nutně na obtíž. Jednotlivé kapitoly, původně vycházející on-line, autorovi slouží pouze jako podklad pro sdílení svých myšlenek. Tyto se bohužel skládají z útrpně dlouhých souvětí (nejeden čtenář si vzpomene na úvodní monolog hospodského z Hospody na mýtince), v nichž se lze ztratit stejně snadno, jako se to povedlo logice. Vtipné scénky tím přichází i o ten poslední náznak vtipu, který jim ještě zůstal. A potom přijdou na řadu podivná přirovnání (například vykreslit něco jako Michelangelo Sixtinskou kapli) a v tu chvíli přichází poznání týkající se relativity v literatuře. I 120 stran totiž může být příliš.

Jednorožcovo vyprávění o osudech nejosamělejšího tvora na světě se v tomto prostředí naprosto ztrácí. Nebo by alespoň mělo, neboť není ani záživné, ani zajímavé. Kdo si někdy nedělal srandu z nejslavnějších diktátorů, jako by ani neexistoval. Přičemž nic nezačne být vtipné jen proto, že se na začátku věty objeví Hitler, ačkoli byl vegetarián.

Jednorožec nabízí spoustu neoriginálních myšlenek a snahu vytvořit vzájemné protiklady (jednorožec alkoholik, důchodce génius, Hitler pod pantoflem apod.). Jenomže dále se s nimi již nepracuje. Autor možná doufá, že se ozve čtenářská představivost, a dokreslí vše, co bylo jen načrtnuto. Ovšem zde se představivost nedoporučuje. Přečíst tuto knihu je lepší stejným způsobem, jako vypořádat se s nočním parkem plným bezdomovců. Nejde-li obejít, pak přidejte do kroku a za nic na světě se neohlížejte.

• David Lauda: Jednorožec
• Pointa, 2021
• Obálka: Klára Malová
• 128 stran, 229 Kč