Darwinie, Robert Charles Wilson
 |
Představte si, že se jedno ráno probudíte a Evropa už neexistuje, zmizela a s ní celá po staletí budovaná civilizace – včetně lidí, kteří zrovna na evropském kontinentu byli. A místo ní se objeví země geograficky takřka totožná – se všemi řekami, pohořími nebo poloostrovy – ale v podobě neobydlené divočiny s naprosto neznámými druhy živočichů a rostlin. Přesně to se stane v roce 1912 synovi tiskaře z Bostonu, čtrnáctiletému Guilfordu Lawovi.
A ten samý Guilford Law se o osm let později stává fotografem průzkumné expedice, vydávající se neznámý kontinent, nazvaný trochu ironicky Darwinie, prozkoumat. Amerika je na pokraji války s Angličany, kteří přežili a nárokují si území, jež jim před „Zázrakem“ patřilo; řeka vzdáleně připomínající Rýn je zaplněna piráty a partyzány – ti první okrádají bohaté americké expedice a ti druzí sice dělají totéž, ale zakrývají to ušlechtilými politickými cíli; nově vystavěný Londýn připomíná spíš westernové dřevěné městečko s rozbahněnými ulicemi.
A aby toho ještě nebylo dost, Guilfordovi se ve snech stále častěji zjevuje voják, který vypadá jako jeho dvojník, a tvrdí, že je ve skutečnosti v jiné realitě žijící Guilford Law, jenž zahynul v roce 1917 v jakési válce, a že on, obyčejný fotograf, je předurčen zachránit celý existující vesmír.
Darwinie je svéráznou poctou velikánům fantastické literatury všeho druhu (stačí jen připomenout hlavním hrdinou velmi často opakovaná jména spisovatelů H. G. Wellse a E. R. Burroughse). První část o expedici proti proudu Rýnu k úpatí Alp připomíná důkladností v popisech, charakteristikách i postavami romány Julese Verna; druhá, odehrávající se převážně v přízračném, symetrickém, jakoby hmyzím městě ze žulových kvádrů, má atmosféru Lovecraftových děl, mlhavým a nejasným koncem ale připomene i Dobrodružství Arthura Gordona Pyma E. A. Poea. Použité deníkové zápisy Guilforda Lawa ostatně na Pyma odkazují rovněž.
A tak bych mohl pokračovat dál. Čím víc se v románu blížíme naší alternativní současnosti (každá ze čtyř částí plus prolog a epilog posouvá děj o desetiletí kupředu), tím modernější jazyk Wilson používá. Stačí si porovnat úvodní kapitoly, které jako by vypadly ze sto padesát let starých viktoriánských románů: Guilford se narodil v roce 1898 – přišel na svět skoro se stoletím. Byl nejmladší ze třech dětí… s kratičkým, s dnešní uspěchanou dobou rezonujícím závěrem. Jako byste četli dvě rozdílné knihy.
Je proto až neuvěřitelné, že takový stylový propletenec dokáže vůbec držet pohromadě a tvoří v konečné podobě působivý, dobrodružný román se silným filozofickým podtextem, který sice nedosahuje kvalit již zmiňovaného Spinu, ale za pozornost určitě stojí.
Mimochodem, závěrečná válka dvou světů, kde proti lidem bojují tvorové podobní hmyzu, je taková ve své podstatě milá připomínka zlatého věku sci-fi. Ne nadarmo se Guilford Law v románu zmiňuje o tom, že si občas pročítá časopis Ascounding.
- Robert Charles Wilson: Darwinie
- vydal: Polaris, Frenštát pod Radhoštěm 2000
- přeložila: Jana Vejrostová
- obálka: Jim Burns
- 288 stran / 179 Kč