Daniel Tučka vyzývá k Umrlčímu tanci, Daniel Tučka: Umrlčí tanec
 |
Jeden prsten vládne všem, jeden jim všem káže, jeden všechny přivede, do temnoty sváže. Nesmrtelní strážci města se probouzejí při nálezu kouzelného šperku, nepřítel znovu přijímá tělo z masa a kostí, šachovnice je připravena a hra může brzy začít.
Co se stane, když je člověk na úplném dně a na archeologickém nalezišti uprostřed města stáhne kostlivci z ruky zlatý prsten? Nevědomky se ocitne na starobylé šachovnici s odvěkými figurkami: tentokrát je ale partie chápána ve smyslu, kdo se vydrží déle schovávat, bere vše. Tedy alespoň z pohledu Černé smrti „Scarlett“, vilné blondýnky schopné podrazů nejvyšších kalibrů. Bílou barvu hájí tajemný Hodinář s nesmrtelnými strážci města, které v míjivých letech obdaroval věčnými životy: františkánským mnichem, čarodějkou, vílou, vlkodlakem a dvěma chrliči.
Hra začíná a figurky se dávají do pohybu. Shodou okolností a důsledkem porušování pravidel proti sobě stanou dva bratři: jeden v roli Smrtonoše, nositele prstenu a pána smrti, druhý coby statečný rytíř, který má za úkol prsten získat a tím udolat nebezpečí blížící se morové rány. Hodinář (zvyklý pomáhat dobru) nové partii věnuje namísto obvyklých dvanácti hodin dvanáct dnů. A během té doby se může semlít opravdu cokoliv.
Bohatá slovní zásoba není pro každého
Umrlčí tanec je kniha, která buďto uchvátí anebo zcela odradí. Ano, nelze se zavděčit všem a Tučkova slovní zásoba není pro každého. Mladší generace jí nemusí rozumět, a proto knihu po dvou odstavcích odloží v zapomnění. Ačkoliv se první kapitolou musí čtenář takřka prokousat, aby přivykl stylistice, pochopil děj a vžil se do atmosféry příběhu, posléze již hltá stránky po desítkách a hrozně ho štve, že na čtení nemá tolik času, kolik by si přál. Umrlčí tanec v sobě skrývá kouzlo a magii poctivého autorského vlastenectví: vzhledy hlavních hrdinů upomínají na stará dobrá česká a moravská strašidla jako víly, vodníky, čarodějnice, kostlivce, nemrtvé, duchy nebo smrtku.
Danielu Tučkovi stejně jako jeho dílu není možné, vyjma zmiňovaného stylu, vyčíst závažnější chyby. Ne snad kvůli odporu hanit výborný příběh, ale spíše z důvodu, že Umrlčí tanec chyby téměř nemá. Čtenář si ihned představí daný obraz, postavu (a její psychiku) nebo scénu a ve skutečnosti dlouhou dobu po přečtení z mysli vytěsňuje reálie autorova světa. Ruku v ruce se zde snoubí lidová moudrost s klišovitými fantasy zápletkami. Ovšem i přes všechnu předvídatelnost děje se občas přeci jen dostane prostoru naprosto nečekaným zvratům.
Pět bodů o Danielovi Tučkovi
- pochází z Brna, od roku 2001 žije a pracuje v Praze
- prvotina Umrlčí tanec vyšla v roce 2012
- jeho úspěšné texty lze najít ve sbornících Mlok z let 2008 až 2011
- jeho další práce lze naleznout i ve sbornících Žoldnéři fantazie, Kočas a Ježíšku, já chci plamenomet
- do budoucna plánuje zejména delší tvorbu
Hlavní charaktery jsou velmi sympaticky vykreslené a v průběhu skoro čtyř set stran dojde i na emociální bomby, u nichž citlivější duše uroní kapky slz. Kupříkladu milenecký vztah mezi Meluzínou a vlkodlakem anebo platonická láska Davida a Kyry mají takový potenciál. Román Daniela Tučky spadá mezi unikáty současné fantasy literatury, neboť má celistvý a uzavřený děj, takže si autor musí být vědom bláhovosti případných pokračování a případných nových vstupů do již fungujícího děje.
Pohádka končí, příběh začíná
Za paradoxním podnadpisem se skrývá přání Danielu Tučkovi, aby nezanevřel na svůj talent a spisovatelské střevo, aby urputně pracoval na nových a originálních příbězích, alespoň špetku srovnatelných s Umrlčím tancem. Protože jako švec svého kopyta, bude-li se i on držet fantastického žánru, historie a legend naší země, tuzemské knihovny se rozrostou o další nesmazatelnou stopu velikána české literatury.
- Daniel Tučka: Umrlčí tanec
- Straky na vrbě, 2012
- obálka: Tomáš Kučerovský
- 380 stran, 235 Kč (v e-shopu Fantasye již za 212 Kč)
