Ďáblovo oko, Jack McDevitt
 |
Jack McDevitt píše úžasně všechny své vesmírné příběhy, s příjemným citem pro výběr postav a jejich charakterů. Pokud nečekáte něco, co vám obrátí svět vzhůru nohama, ale pouze zpříjemní dopolední probouzení, vydejte se lovit vlkodlaky s knihou Ďáblovo oko, která sice vybočuje z autorova dosavadního stylizování se do dobrodružství, v nichž objevujeme nejvzdálenější zákoutí vesmíru, osídleného doposud nepoznanými formami života.
Nenechme se ovšem zmást. I tato kniha patří do cyklu space oper, rozhodně se v ní dostaneme na planety mimo naši sluneční soustavu a bude nám umožněno se setkat s neobvyklou kulturou mimozemských civilizací. A navíc se ocitneme v hororovém příběhu.
Významná spisovatelka hororových románů se jednoho dne rozhodne, že
podstoupí mnemonickou extrakci. Prostě výmaz paměti. Nikdo z jejich
blízkých netuší, co ji k tomu mohlo vést, měla fantastickou kariéru,
měla všechny peníze, které kdy mohla potřebovat, měla kolem sebe zástupy
chlapů, z nichž si mohla vybírat.
Posledním jejím spojením se světem byla zpráva, kterou poslala jednomu
obchodníku se starožitnostmi: Všichni jsou mrtví. Proč oslovila zrovna
jeho, anebo co očekávala, že pro ni udělá, nikdo netuší. A asi těžko
se jí na to půjdou zeptat. Vicki Greeneová přestala existovat. A takto
příběh sám začíná.
Ďáblovo oko je hororový román, který měl být teprve napsán. Jeho
podkladem je tajemná planeta Salud Afar. Návštěvníci si ji vybírají jako
oblíbenou destinaci z jednoho prostého důvodu. Je zřídlem mnoha
fantastických úkazů. Hrůzostrašná zabití, duchové a démoni, krvelačná
monstra… to všechno a mnohem víc si můžeme dopřát na okružním letu
kolem tohoto světa. Předpokládali bychom, že se lidé tomuto místu budou
zdaleka vyhýbat, ale je tomu právě naopak, každý si nepřeje nic jiného,
než potkat někde v hlubokém lese vlkodlaka.
Proto se zde vydala i Vicki Greeneová, aby sbírala podklady pro svou novou
knihu, a proto se zde vydává i starožitník Alex, aby zjistil, co se zde
vlastně děje. Putuje po Vickiiných stopách kolem celého tohoto světa.
Tráví tiché noci v kostele, který byl údajně posedlý démonickými
silami, navštěvuje budovy prý osídlené duchy zemřelých, tráví noci na
pláži, kde však jedinou věcí, která vyleze na pobřeží, je stvoření
s nadměrně velkou ulitou.
Paradoxně jediné, s čím se neustále potkává, jsou ty naprosto
nejvšednější věci. Přesto tu stále něco nehraje. Všichni, kdo měli
s populární spisovatelkou hororů co do činění, se chovají velice
podivně. Pokud záhadným způsobem nezmizeli docela.
To jsou ovšem pouze kulisy příběhu, které jej dělají barvitějším a
osobitějším. Problém ukrývající se v zákulisí za detektivní
zápletkou je mnohem podstatnější. Situace je jiná a konec světa není
nevyhnutelný. Problém je v tom, že se s tím nedá nic dělat. Není
možné ani nikoho varovat, natožpak se pokusit zachránit obyvatele planety.
Na druhou stranu, proč na tom trochu nezbohatnout, že. Prodat dům a
odstěhovat se na jinou planetu není v žádném případě
špatný nápad.
Tato kniha může v mnoha směrech časem unavit Jack McDevitt nepíše
akční román, jakkoli to výše nastíněná zápletka může zpochybňovat.
Jedná se opět o decentně konverzační psychologizující námět, jehož
hlavním rysem je snaha přiblížit se myšlenkovým procesům odlišných
forem života, snaha o navázání komunikace a pochopení. To je totiž
jediná záchrana, kterou planeta odsouzená k záhubě působením gama
záření má.
Proto v centru dění stojí diplomatická mise směřující k planetě
mlčoňů – podivně vyhlížejících tvorů schopných telepatie a čtení
myšlenek. A jednat s někým, kdo se vám na první pohled nezřízeně
hnusí, kdo ještě k tomu ví, že se vám nezřízeně hnusí, protože se
prohrabuje veškerými vašimi myšlenkami, není jednoduché. A prosit takové
tvory o mír a pomoc pak není o nic snazší.
Škoda, že musím závěrem konstatovat ještě jednu bezvýchodnost
situace, ale bohužel právě proto, že jsem až doposud měla všechny
McDevittovy knihy v obrovské oblibě, mě Ďáblovo oko celkem
zklamalo. To, co tak zajímavě začíná jako jakási honička za přízraky
vystřižená z fiktivního hororového románu, končí velice záhy. Poté se
příběh stáčí k politikaření, což není nic jiného než žvatlání
s kýmsi o čemsi. Cesta sama se stává nedůležitou a cíl strašně
průhledný.
Navíc onen idylický závěr, kdy se stane nemožné možným, je jak
vystřižený z toaletního papíru – hodně průsvitný, tenký a má
tendenci mokvat a rozpadat se. V hodině pravdy vydrží štít nápor
smrtelného záření a planeta je zachráněna. Co víc, došlo k naplnění
smyslu mírového mezidruhového procesu, k reálnému prosazení vzájemného
upřímného dialogu různorodých civilizací. Nakonec ještě předání
slavnostního vyznamenání, bouchnutí láhve šampaňského a kytice květin
s přáním všeho dobrého.
- Jack McDevitt: Ďáblovo oko
- překlad: Jiří Janda
- Baronet, Praha: 2010
- obal: Martina Kysucká
- 424 stran / 289 Kč