Cybrain, Petr Heteša
 |
Vítejte ve světě, který se od našeho liší jedinou maličkostí, obrovským superpočítačem zvaný Cybrain. K dokonalosti mu chybí jen málo – lidská intuice. Což se dá snadno napravit. Za patřičnou (dosti kulatou) sumičku se najde mnoho dobrovolníků ochotných pronajmout na nějakou dobu svůj mozek. Vcelku jednoduchá a oboustranně výhodná dohoda by mohla být základem pro bezproblémové fungování celého systému, nebýt Grega Honberga. Mladík, který sice má pořádné okno pokud jde o události posledních měsíců, ale jednou věcí si je zcela jistý. Žádnou smlouvu s Cybrainem nikdy nepodepsal.
Při pohledu na sedm písmen nadpisu se hned fantazie pouští ze řetězu a
rozjede koloběh čtenářského očekávání.
Počítače a jejich záludný svět.
Viry, hackeři, možná i nějaké to drogové opojení.
Intriky, konspirační hry s vysokými sázkami, kde vítěz bere vše.
A před očima se postupně hromadí čtveřice malých knížek v různých
odstínech modré, plných věcí mezi Gregem Honbergem a světem za
monitorem.
Už svými pracemi z druhé poloviny 80. let si Petr Heteša zajistil
nálepku „jeden z otců českého kyberpunku“ a pověst autora blízkého
drsné škole. Pro jeho díla jsou charakterističtější sympatičtí, mírně
pomačkaní hrdinové, v zásadě normální chlapíci v nenormálních
situacích, svižná akce, dějové zvraty, cosi, co lze nejlépe popsat jako
„ženský element“, sarkasmus a hlášky. Výsledný koktejl připomíná
vodku protřepanou se suchým martini – plátek citronu netřeba.
Tetralogie, která v průběhu loňského roku vycházela v edici Pevnost,
v tom je a zároveň není výjimkou.
Postavme se tomu čelem. Cybrain svou stylizací připomíná počítačovou
hru, se vším, co k tomu patří.
Jednotlivé příběhy jsou jako kapitoly s šokujícími přechody, postup
hrdinů je vyloženě levelovitý a většinou znamená přesun z místa A na
místo B za doprovodu prostřílení se a komplikací C. Poznámky jednotlivých
protagonistů i některé z postav (zejména Mattlock a v dalších dílech
Trish) na tuto inspiraci přímo odkazují. Být to spojeno s patřičným
vizuálním zážitkem, neodtrhnu se od obrazovky, myš křečovitě sevřená
v prstech.
Ale knihy jsou jiný druh média a co v obrazech dokáže strhnout, může
ve formě přepsání do slov tíhnout k předvídatelnosti a monotónnosti.
Autor se tomu snaží bránit zběsilým tempem vyprávění a posuny
příběhu.
Zatím, co Spousta času na smrt je o Hornbergově pátrání po
minulosti a Závěrečný účet o pomstě, která se trochu vymkla
kontrole, Mrtvá zónma ho nutí k opětovné konfrontaci s následky
vlastních skutků – a v „kyberfantasy“ příznačně zvané
Probuzené peklo už nejde o nic víc než o přežití… a možná
i záchranu světa. Když bude mít trochu štestí Dá se říct, že jediné,
co se mění, je motivace družinky kolem Grega. Jinak řečeno důvody proč se
přesouvat z bodu A do bodu B. Bohužel to neplatí pro zvraty, které od
Mrtvé zóny dokáží překvapit jen málo. Petr Heteša je sice mistrem
šokujících point, ale opakovaný vtip není vtipem.
A tak zbývá spousta času ke kochání se kybernetickým světem,
personalifikovaným pro mozek běžného uživatele do známých tvarů a
metafor. Interaktivní, krajně záludný a nepředvídatelný. Stejně jako
množství vedlejších postav, spojenců a nepřátel, kteří se ochomítají
kolem a tu vypomůžou, tu uškodí… ano. Jako v každé správné hře.
Přímočarost. Akce se vrší na akci, stránky na stránky… a přesto tomu něco chybí. Jako by Cybrain měl v sobě všechny patřičné ingredience a zároveň postrádal „cosi navíc“. Jako by autorovým záměrem bylo původně napsat jen svižný, strhující příběh, který se rozrostl pod rukama a mimo koncepci – a nebo spíš: v rámci koncepce. Protože všechno, co ve Spoustě času na smrt vzbuzuje nadšení, zůstává až do závěrečného dílu nezměněné. Na rozdíl od čtenářova přístupu. Žádná vysvětlení se nekonají, zůstává pachuť čehosi, co mohla být bomba – kdyby byl potenciál využit. Situace to vpravdě… cybrainovitá.
- Petr Heteša: Cybrain (Spousta času na smrt / Závěrečný účet / Mrtvá zóna / Probuzené peklo)
- Epocha, Praha 2010
- obal: Karel Zeman