Apokalypsa vrcholí. Pekelný kníže povolal nenarozené a čtvrtý Jezdec mu pomohl šikovně se zbavit většiny andělů. Loki vyřídil Antikrista, ale při úprku od elfů skončil ve stromě s Nimue. Eros, Jenny a pár Kingových fanoušků unáší letadlo, potkává Bakcha i někoho dávno mrtvého a společně se zbytkem lidstva i andělů čeká na Seveřana. Možná se dočkají a možná ne.

Čtvrtý díl Lháře uzavírá originální andělskou sérii, jíž ze stránek odkapává humor černý jako dehet a lepkavý jako smola. Jakub Ćwiek plynule navázal na románového Lháře 3 a završil napínavý příběh Apokalypsy ve světě přecpaném bohy i dalšími mýtickými bytostmi, kde nechává své hrdiny putovat za neustálého metání šťavnatých výrazů, popkulturních i žánrových odkazů a drsných hlášek, aniž by si bral jakékoli servítky.

Lháře z Valhaly i lidstvo čeká poslední bitva o život a duši

Po zemském povrchu se klátí zombie, zbytky vyhladovělých lidí i andělů, kteří přišli o šéfy, a sem tam nějaká ta postava z legend. Jitřenka v těle teenagera poslal do konečného střetu zálohy z Limbu a vypadá to, že si vychutná grandiózní finále. Jenny s Erotem jsou stále v Paříži a s pomocí přátelských fanoušků Stephena Kinga se konečně dostanou z obrazu. Bakchus ve vězení na pólu osnuje sesazení Mikuláše, a zatímco archandělé umírají, užívá si Loki v Oberonově těle s Titanií i s Nimue. Tenhle románek sice skončí útěkem a smrtí, ale na Seveřana ještě čeká překvapení i poslední úkol.

Konec světa na dosah andělského křídla

Ve Lháři 4 sleduje Jakub Ćwiek vytyčený románový směr a vede čtenáře cestou originální, poutavou a napínavou, i když občas své ovečky zavede do slepé uličky, když použije téma, postavu či dějovou linku, se kterou si chvíli pohrává, ale po čase ji klidně pustí k vodě. Přesto tahle skutečnost ději nijak neubírá na smysluplnosti nebo akčnosti. V podstatě si skutečnost, že se některé epizodní postavy vytratily, fanoušci uvědomí až při závěrečné rekapitulaci přeživších.

Příběh plynule pokračuje tam, kde skončil. Každá z hlavních postav se v úvodu tohoto dílu nalézala tam, kde je autor v závěru předchozího zanechal a vzhledem k tomu, že se jednotliví hrdinové nalézali každý na jiném kontinentě, ba dokonce světě, je třeba je zase nějak dát dohromady.

Nebe, peklo… Země?

Uvedený koncept fanoušci cynického hráče očekávají a také se jej dočkají, ale mohou se jen dohadovat, jakým způsobem autor své spektakulární vyprávění dovede až k závěru a kteří hrdinové přežijí až do poslední stránky. V podstatě to jediné, na co milovníci fantastiky při četbě podvědomě čekají, přestože si užívají příjemně ubíhající a odsýpající děj i nějaké ty apokalyptické bitvy, je finální řešení vskutku bezvýchodné situace kolem konce světa.

Jakub Ćwiek v pěti bodech

1. Narodil se roku 1982 v polské Opoli a již od dětství inklinoval k fantastice (inspirace ve filmech Barbar Conan a Blade Runner).
2. Kromě psaní fiktivních příběhů se věnoval i amatérskému divadlu, proto chtěl studovat režii na filmové škole.
3. Namísto toho začal se studiem na kulturologii na Slezské univerzitě v Katowicích, kde se setkal se Slezským Klubem Fantastiky a stal se jeho členem.
4. V rámci klubu založil divadelní soubor a rozhodl se napsat povídkového Lháře (2005), následoval Lhář 2 – Marnotratný bůh (2006), v roce 2008 pak Lhář 3 a nakonec Lhář 4; dále nelze zapomenout na debutový román Lizac ostrze (2007, hororová detektivka), Ciemność plonie (2008), Gotuj zpapieźem a Ofensywa szulerów (2009) nebo Krzyź Poludnia – Rozdroźa (2010).
5. Nesnáší kola a deštníky.

Dokonce se čas od času zdá, že se zmíněnou touhou poněkud nechal ovládnout i sám Jakub Ćwiek. Poměrně dynamický děj chvílemi zapůsobí tak trochu upachtěně, jako by se autor snažil vypotit vhodný oslí můstek, aby se bývalí přátelé i protivníci co možná nejdříve setkali a čtenáři si mohli užít závěrečný ohňostroj, aby se konečně dozvěděli, jak to všechno skončí. A pravdou je, že závěr je pravděpodobně překvapí a vyvede z míry.

Křesťanství není tak tolerantní, jak působí

Jak je dobrým autorovým zvykem, i čtvrtý díl obsahuje vše, na co jsou natěšení fanoušci zvyklí. Asi nejstěžejnější rekvizitou vyvažující občasnou ztrátu tempa je humor v jakékoli formě, který v posledním Lháři přímo stříká mezi řádky – čtenáři zde najdou vše od jemných narážek až po těžkotonážní bulvární kritiku Facebooku, USA, sexuality nebo lidstva vůbec. Na Lokiho ironii, cynismus i náboženské pošťuchování byli fanoušci zvyklí, ale v posledním dílu to autor bere hákem a někdy se pohybuje téměř na hranici hospodského nevkusu.

Zatímco ve druhém dílu jako by se Loki stal polepšeným pijanem sekajícím dobrotu a přihlášeným u AA, ve trojce jej autor nechal zřítit se do bahna elfích intrik a sexuální turistiky, která se pro něj stává absolutní prioritou. Ve Lháři 4 se příběh z říše za duhou nese ve znamení alkoholikova dopadu ústy na dno, což v tomto případě znamená nezřízenou pijatyku se swingers party a absolutní svobodou projevu, ze které jej vytáhne až mýtická postava, která sem tak úplně nezapadá.

I tentokrát románové dobrodružství severského boha krapet pokulhává za svými povídkovými sourozenci a lehounce ztrácí dech, protože novost trojky již vyprchala. Přes drobné výhrady je však zřejmé, že Jakub Ćwiek svůj svěží cyklus nezazdil a nedopustil se ani svatokrádeže nicneříkajícího závěru či otevřeného konce. Naopak skvěle zvládl vyprávění neodvolatelně završit pointou (někoho by mohlo napadnout bohužel) a mnoho čtenářů zanechal v nostalgickém rozjímání nad poslední větou.

• Jakub Ćwiek: Lhář 4
• Triton, 2013
• překlad: Robert Pilch
• 336 stran, 329 Kč (v e-shopu Fantasye již za 230 Kč)

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení	Text, který vidíte na obrázku nalevo.
	Jiné HTML značky nejsou povoleny. Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).