Crying Freeman představuje nepřekonatelnou touhu po svobodě, Kazuo Koike & Rjóiči Ikegami: Crying Freman – Plačící drak 1-5
 |
Je to už nějaký pátek, co světlo světa spatřil pátý díl manga série Crying Freeman, který ji tak velkolepě dovršuje. A že se jedná v našich luzích a hájích o úspěch vysokého kalibru, dokazují čtenářské pozitivní reakce – Crew rozhodně nešlápla vedle. Všech pět svazků pak z Crying Freemana vytváří epos úctyhodných rozměrů, který neunikne zraku žádného fajnšmekra.
Začátek prvního dílu vypadá ještě celkem nevinně – dívka jménem Emu Hino vzpomíná na své první setkání se zprvu neznámým zabijákem, který po vykonané vraždě nad svou mrtvou obětí pláče. Ten obraz se Emu vryl do paměti natolik, že ho nemůže ze své mysli vymazat. A tak jen v klidu čeká, až si pro ni plačící vrah také přijde. Čtenář se tedy seznamuje s ústřední postavou, Jó Hinomurou, nájemným zabijákem pracující pro organizací Sto osm draků. Pohledný a zásadový chlapík s chlapeckým obličejem, který splní jakoukoliv přidělenou misi a dokáže si omotat kolem prstu každou ženu, mnohdy jen kvůli tomu, aby splnil svůj úkol.
Zrod zabijáka a jeho činy
Kdo k sérii či obecně k manze přistupuje poprvé, neví, co má od ní čekat. Ani podle obálky. Crying Freeman se totiž na první pohled tváří docela nevýrazně, zastánci striktního přesvědčení „nesuď knihu podle obalu“ se však nenechají zmást a vrhnou se do četby. Přeci jen i počet stran, který je oproti jiným mangám zhruba dvojnásobný, by měl upozornit, že se jedná o záležitost, vybočující z řady.
 |
Co ale na prvním svazku upoutá nejvíce, je vypravování o přeměně hrnčíře Jó Hinomury na nájemného zabijáka pro největší čínskou zločineckou organizaci. O zrození Crying Freemana. Tahle etuda je pro čtenáře ve skutečnosti skvělým intrem pro celý Freemanův příběh, jenž tak vysvětluje jeho dosavadní i budoucí činy.
Smrtící kombinace krve, násilí, akce a sexu
Kde se prvnímu dílu podařilo nasadit laťku docela vysoko, tam se tomu druhému daří ho bez problémů dohnat a připsat si i bodíky navíc. Zdá se totiž, že se v úvodu autorská dvojice Koike a Ikegami držela, nyní však popustili uzdu své fantazii a předvádí, že co obsahuje násilí, litry krve, střílení a takové ty další věci, které mladým lidem rodiče zakazují, může být svým způsobem krásné. Hlaveň zkrátka nezůstane chladná.
 |
Gradující, ale schematické
Crying Freeman se ve třetím díle stal vůdcem Sto osmi draků a jako takový musí i nadále bojovat proti nepřátelům, ba co víc, musí proti nim bojovat tvrději než kdy dřív. Není však sám, kdo na sebe vzal břemeno vůdce, jeho družka Emu Hino hraje v celé hře také velkou úlohu, jen o málo menší než samotný Jó Hinomura.
Třetí díl – stejně jako jeho dva předchůdci – nabírá na síle a graduje každou stránkou. Postupně se objevují další a další výzvy, které je třeba přijmout a vykonat, nepřátel a nebezpečí přibývá, atmosféra houstne a nikdo se neodvažuje předpovědět, jak bude pokračovat dál a s čím se autoři vytasí.
 |
Scénář a kresba
Po celou dobu svádějí v Crying Freemanovi neviditelný, pomyslný souboj scénář proti kresbě. Jedno bez druhého by nemohlo existovat, je tu však určitá věc, která mluví v jednoznačný prospěch Ikegamiho kresby. Scénáristicky si Koike nevede špatně, ale v mnohých chvílích příběh zaškobrtne a nevyvíjí se tak, jak by čtenář očekával – někdo by mohl říct, že jsou určité scény až nelogické. A tam, kde by si scénáristicky měl Koike udělat ostudu, ho právě umně zastupuje Ikegami a jeho kreslířské dovednosti, které celou sérii posunují dál, takže se Crying Freeman právem vyvyšuje nad většinu obyčejné produkce. Samozřejmě některé scény vybočují z řady záměrně – při jejich pročítání má čtenář pocit, že by to ve skutečnosti takto vůbec nešlo. Jde o jakousi směs nadsázky, melancholie a snových situací, kdy realita není taková, jak ji člověk zná.
 |
Pátý a zároveň poslední díl s sebou přináší uzavření velkého eposu Crying Freemana. Jakožto poslední svazek se jako jediný ze série nedostal přes hranici čtyř set stran, což může být zarážející, ale na druhou stranu snadno opodstatnitelné. Příběh tak dostává ultimátní spád a duo autorů Koike a Ikegami nemá zábran servírovat největší porci emocí a akce, kterou si schválně nechali na samotný závěr. A i když by se finální scéna skvěle hodila do nejklišovitějšího hollywoodského filmu, je krásnou třešničkou na dortu.
Série Crying Freeman je na tuzemském trhu dosud nejlepší vydanou mangou a nějakou chvíli jí bezpochyby zůstane. Tato kultovní záležitost si najde mnoho příznivců a lze ji doporučit všem, kteří hledají něco, z čeho nechtějí být zklamáni. Crying Freeman je totiž záruka kvality.
- Kazuo Koike & Rjóiči Ikegami: Crying Freman – Plačící drak 1–5
- Crew; 2011–2013
- překlad: Ľudovít Plata
- obálka: Rjóiči Ikegami
- 408 + 408 + 412 + 408 + 384 stran, 379 + 379 + 389 + 389 + 389 Kč (v e-shopu Fantasye již za 341 + 341 + 350 + 350 + 350 Kč)
