Každý Viking je vždy připraven na válečnou výpravu. Vždyť jedině tak lze získat uznání a trochu toho zaslouženého kapitálu důležitého pro spokojený život. V pozdějším věku potom každá možnost dokázat svou udatnost přináší hlavně možnost zemřít jako hrdina. A to je mnohem zajímavější varianta než trávit penzi posloucháním vlastních historek a vrzání kloubů. Najdou se ale i takoví, kterým vidina poklidného stáří vůbec nevadí.

Helgi Trol se usadil. Už netouží doprovázet mladé hrdiny, kteří žízní po slávě a královské koruně. Ostatně jeho přítel Leif Olafson před dlouhými dvaceti lety svou pouť za získáním dánského království zakončil potupnou porážkou a expresním přesunem do Valhally. Helgi se od té doby snaží žít jako prostý jarl co nejdál od jakéhokoli dobrodružství. V klidu pozoruje, jak děti rostou, občas se vydá se do lesa na lov anebo poslouchá vzdálené hřmění moře narážející do skal fjordu. Nepochybně by ze všeho nejraději prožil zbytek života právě takhle. Koneckonců sám už cítí, jak ho pomalu opouští síly.

Jenomže přadleny osudu mu připravily docela jinou zábavu než tiché čekání na konec. Nedaleko Helgiho osady totiž začne řádit podivná bestie, které pramálo záleží na přáních udatného Vikinga. Helgi tak musí shromáždit své muže a ještě jednou se po hlavě vrhnout do nebezpečí. Tentokrát mu ale nejde o hrdinské činy. Chce ochránit vlastní rodinu a snad, s trochou štěstí, se vrátit na cestu spokojeného válečníka ve výslužbě. To již ale ke břehům blízkého fjordu připlouvá válečná loď, jíž velí ten nejpravděpodobnější člověk. Vypadá to, že ne všichni na Helgiho za těch dvacet let zapomněli. A ne každá bestie má drápy.

Jaroslav Mostecký v pěti bodech

1. Narodil se roku 1963 v Zábřehu na Moravě.
2. Vystudoval SPŠ Stavební v Šumperku.
3. V minulosti spolupracoval s časopisem Pevnost.
4. Typickým prvkem jeho děl je špatný konec hrdinů.
5. Je podruhé ženatý a žije v Šumperku.

Jaroslav Mostecký se vrací do časů neohrožených Vikingů, aby se postaral o konečné zúčtování s těmi, kterým se povedlo přežít předchozí dobrodružství. Tentokrát se sice hrdinové nepoženou přes všechny oblíbené turistické destinace severských nájezdníků, ale i tak je autor připraven nachystat jim opravdu zajímavé časy. Ona totiž stačí i jedna obyčejná vraždící bestie, aby bylo v okolí veselo. Zvlášť, když tuto potvoru dokáže pořádně zranit jen královský meč a korunované hlavy se jaksi nehlásí o dobrovolnou pomoc. To samozřejmě znamená, že dojde na spoustu zoufalých pokusů a beznadějných výpadů, při nichž budou valkýry pracovat přesčas. Helgi tak dostane spoustu možností zakončit svou životní pouť s mečem v ruce a se jménem otce bohů na rtech.

Štěňata vlků se rozjíždí o něco pomaleji, ale jakmile se dostanou do tempa, budou vám stránky mizet před očima. Autor hlavní příběh opět prokládá několika vedlejšími linkami, a zejména první část knihy je tak plná velmi atraktivních událostí. Ta druhá za ní bohužel trochu zaostává. Mosteckému jako kdyby došly nápady, a tak se v ději vrací po vlastních stopách, aby některé soupeře opět postavil proti sobě. Snad proto, že předchozí střety přinesly málo prolité krve. Do toho o sobě dává vědět i tajemný návštěvník s dědictvím, které může celé osadě přinést rychlý konec.

Jednotlivé události působí trochu, jako kdyby to autor už chtěl mít za sebou. Zejména ve srovnání s původní trilogií je závěr Štěňat uspěchaný a plný opakujících se zápletek. Finální střet se potom odbývá tak rychle, že se čtenáři ani nestihnou o někoho bát. Rozhodně by bylo lepší, kdyby se kapitán válečné lodě hledající Helgiho přihlásil o něco dřív a dostal během knihy víc prostoru. Takhle se jednou krátce objeví, aby se na konci ukázalo, o jak důležitý okamžik vlastně šlo.

Jaroslav Mostecký tentokrát úplně nepřesvědčil, zejména kvůli neustálému opakování již použitých částí děje. Štěňata vlků tak jsou spíše průměrnou knihou, která zůstává ve stínu původní trilogie.

• Jaroslav Mostecký: Štěňata vlků (Vlčí věk 4)
• Epocha, 2018
• Obálka: Lubomír Kupčík
• 224 stran, 199 Kč (v eshopu Fantasye již za 179 Kč)