Clarkova Třetí vesmírná odysea vede až na povrch zakázané planety, Arthur C. Clarke: 2061: Třetí vesmírná odysea
 |
Když lidstvo na Měsíci narazilo na tajemný monolit, odstartovala tím série nepředvídatelných událostí. Ta vyústila až v transformaci Jupitera v malou hvězdu, objevení života na Europě a následné varování, aby si lidé drželi od tohoto měsíce odstup. Jenže poslušnost nikdy neměla proti lidské zvědavosti šanci.
Předchozí dva díly Vesmírné odysey se nesly v duchu prvních opatrných krůčků lidstva po sluneční soustavě. Nyní se děj posouvá do doby, kdy mimozemské kolonie nejsou pouhým snem spisovatelů, v níž Heywood Floyd přijímá pozvání účastnit se spolu s vybranými hosty výpravy k Halleyově kometě. Je to pro něj vítané zpestření nuceného pobytu mimo rodnou Zemi. Ale zatímco vědci nadšeně shromažďují vzorky z povrchu slavné komety, přichází zpráva o nouzovém přistání jiné výpravy na Europě. Zákaz nezákaz, z Heywoodova dobrodružství se stává záchranná mise. Jenomže podivné formy života nejsou tím jediným, s čím se lidé na planetě mohou setkat.
Ne všechna setkání se ovšem dočkají svého vysvětlení. Ačkoli na tento jev čtenáři série nepochybně zvyklí. Ostatně, většina otázek měla tendenci zmizet po vydání druhého dílu, aby uvolnila cestu pro další záhady. Třetí vesmírná odysea nabízí, po vzoru dvou předešlých knih, zajímavé vesmírné lokace a napínavé okamžiky. Z tohoto hlediska je třeba vyzdvihnout zejména popisy jednotlivých stěžejních událostí (přistání na kometě, ztroskotání, záchranná akce), jež obsahují všechna pozitiva hard sci-fi. Stejně tak Clarkova vize budoucího uspořádání politické mapy rodné planety lidstva, jakkoli je zastaralá, vzbuzuje obdiv, částečně i díky autorovu optimismu. Jako celek však kniha něco postrádá.
Prokletí třetího
Není to ani tak jistá dějová pasivita, co Třetí vesmírnou odyseu sráží, jako příliš obsáhlá dějová struktura. Rovnováha mezi událostmi a popisy zde citelně chybí, a čtenář proto nabývá dojmu, že popisnost jde na úkor děje. Jednoduše se toho odehrává hodně, avšak všemu není věnována dostatečná pozornost.
Arthur C. Clarke v pěti bodech
- Spolu s Heinleinem a Asimovem je řazen do tzv. Velké trojky spisovatelů sci-fi.
- Jeho jméno nese několik ocenění.
- V roce 1998 byl britskou královnou pasován na rytíře.
- Byl nominován na Nobelovu cenu.
- Zemřel ve svých devadesáti letech na Šrí Lance.
K dalším negativům patří klasický problém třetích dílů: čtenářovo očekávání, umocněno znalostí reálií z předchozích knih, vynáší laťku mnohem výš, než kam ji usadil autor. Navíc, Clarkova teorie alternativních realit (každá odysea se neodehrává v naprosto stejném světě), tento dojem ještě umocňuje.
Alternativa pro neznalé
2061: Třetí vesmírná odysea doplácí na přílišnou podobnost s předchozími díly a autorovu touhu napsat ne tak docela navazující knihy. V konečném důsledku tak vytváří pouze živnou půdu pro další, čtvrtou odyseu. A to je vzhledem k osobě autora přeci jen trochu málo. Pokud však budou lidé brát tento díl jako zcela samostatný příběh, lze výsledné hodnocení o něco zvednout. Paradoxně je tak třetí odysea ideální spíše pro čtenáře neznalé předchozích událostí.
- Arthur C. Clarke: 2061: Třetí vesmírná odysea
- Laser, 2012
- překlad: Zdeněk Volný
- obálka: Michael Whelan
- 296 stran, 219 Kč (v e-shopu Fantasye již za 197 Kč)
