Warning: Variable passed to each() is not an array or object in /home/html/fantasya.cz/public_html/functions/functions_forum.php on line 36
Císařství masek, Dragon Age 4 (EXKLUZIVNÍ UKÁZKA) ~ Fantasya.cz ~ Články


       
Telefonické objednávky pondělí – pátek, 9 – 17 hod. tel. 734 751 677
Vážení zákazníci, 24.10. bude v brněnském Arrakisu otevřeno do 14:00. Omlouváme se a děkujeme za pochopení.

Císařství masek, Dragon Age 4 (EXKLUZIVNÍ UKÁZKA), Patrick Weekes

Patrick Weekes - Císařství masek

Císařovna Celene Orlesiánská se dostala na trůn díky své moudrosti, důvtipu a bezohledné manipulaci. Nyní je císařství, které vedla do věku osvícení, ohroženo zevnitř kvůli hrozící válce mezi templáři a mágy, zatímco se mezi utlačovanými elfy šíří povstalecké myšlenky. Aby Orlais zachránila, musí si Celene za každou cenu udržet trůn.

Velkovévoda Gaspard, zkušený bojovník a člen legendárních orlesiánských kavalírů, vyhrál pro císařství a císařovnu bezpočet bitev. Když se však rozpadne Kruh a šíří se chaos, Gaspard začíná pochybovat, že Celenin diplomatický přístup k problémům Orlais zajistí císařství bezpečí. Možná nadešel čas, aby povstal nový vůdce, který žije podle pravidel Kodexu kavalírů a učiní Orlais znovu silným.

Briala je Celeninou služebnou od doby, kdy obě byly ještě děti, a využívá svého postavení, aby zlepšovala životní podmínky orlesiánských elfů. Je Celeninou důvěrnicí, vyzvědačkou a milenkou, ale když politika přinutí císařovnu volit mezi právy elfů a orlesiánským trůnem, musí se Briala rozhodnout, komu skutečně patří její věrnost. Rodí se aliance a porušují přísahy, zatímco Celene a Gaspard bojují o trůn Orlais. Nakonec to však možná budou elfové, kteří se schovávají v lesích nebo hladoví v odlukách, kdo rozhodne o osudu císařství masek.

Uplynulo již mnoho let od chvíle, co ser Michel pocítil záchvěv hrůzy, ale právě to se stalo, když našel dopis ležící na posteli v jeho pokoji. Byla to náhlá pulzující ostražitost, napětí v kůži obličeje, při kterém ho v čelistech zabolely zuby.

Ser Michel de Chevin, stálo na přeloženém papíru. Rukopis prvních dvou slov byl úhledný, ale linky „de Chevin“ byly nakloněné a naškrábané. Obyčejný čtenář by si myslel, že pisateli ujela ruka, nebo že se mu zlomil brk.

Michel dopis otevřel. Místo a čas, nic víc. Bez podpisu.

Coby její bojovník znal Michel Celenin denní rozvrh nazpaměť. Dnes ráno měla schůzku s ministrem obchodu, běžná záležitost, u které se jeho přítomnost neočekávala. Odpoledne však vyrazí na lov se šlechtici, kteří i po včerejším plese zůstali ve Val Royeaux. Tam ho po svém boku potřebovat bude, nejen kvůli svému vystupování na veřejnosti, ale i kvůli praktické zkušenosti, kolik panovníků bylo odstraněno „nehodami na lovu“. Pokud schůzka proběhne rychle, ať už bude druhá strana chtít nebo ne, Michel si byl jistý, že se vrátí včas.

Císařovnin bojovník byla postava, která se pohybovala na pomezí dvora. Přestože jméno „de Chevin“ poukazovalo na urozený původ, očekávalo se od něj, že se oprostí od veškerých osobních ambic a bude oddaný jen císařovně a cti kavalírů. Přestože přísahal, že bude Celene bránit před nájemnými vrahy a bojovat za ni ve všech výzvách, nebyl jen strážcem, ale i důvěrníkem, byl zasvěcený do tisíce tajemství a očekávalo se od něj, že bude jejíma očima a ušima, když nebude přítomna osobně. V každém boji a při každém veřejném vystoupení bude zastupovat císařovnu, stejně jako bude velkovévoda Gaspard při střetu s Tevinterem nebo Fereldenem živým ztělesněním moci Orlais.

Ne že by Gaspard v tuto chvíli podobné přirovnání ocenil, pomyslel si Michel, když se oblékal.

Vzal si jezdecké šaty. Kazajka byla v rukávech posílená ocelovými destičkami stejně jako nohavice na vnitřní straně nohou. Přestože mu nenabídne ochranu plné zbroje, bude pohyblivější a v boji bude mít více možností. Dnes zbroj nepřicházela v úvahu. Dnes nebude zastupovat nic a nikoho.

Svou masku nosil, dokud nikým nepozorován neopustil palác vchodem pro služebnictvo, a pak ji schoval do kapsy v kazajce. Když bude procházet Val Royeaux bez masky, bude jen obyčejným člověkem. Mohl by být synem obchodníka, nebo vojákem na opušťáku.

Přestože nespěchal, neklid ho nutil udržovat přirozeně rychlé tempo. Brzy opustil bohatou čtvrť kolem paláce. Nalevo uviděl linii zeleně pod věží. O pár minut později se změnila v park, nacházel se na nízkém kopci a byl vidět z většiny města. Na vrcholu kopce se ukázalo, že věž stojí ve středu malé pevnosti – Akademie kavalírů.

Akademie byla přístupná po úzké stezce táhnoucí se parkem. Podle prastaré tradice mohli po trávníku kráčet jen kavalíři a studenti, kteří v parku cvičili.

Michel jednu takovou skupinku právě sledoval, tucet mladých mužů – a jedna nebo dvě ženy – v objemných cvičebních zbrojích šplhal na stromy. Hekali námahou, když se vytahovali na nejvyšší větve, kde strhli jasně barevný pruh látky, se kterým sešplhali dolů, zatímco na ně jejich cvičitel křičel, ať sebou pohnou. Jakmile se jejich chodidla dotkla země, vrazili jim do rukou těžký cvičný meč a štít a instruktoři na ně zaútočili holemi. Michel si pamatoval, jak ho z toho pálily plíce a jak se mu ruce třásly jako větve ve větru, když se pokoušel pozvednout štít.

Cvičení skončilo, instruktoři vzali pruhy látky, pověsili je zpátky na strom a vše začalo nanovo. Michel potlačil úsměv, když jeden student uklouzl a spadl na zem. Soudě podle výrazu instruktora chlapce zítra čekalo cvičení navíc.

Deset let, která v Akademii strávil, patřilo k nejlepším v jeho životě. Přišel jen s doporučujícím dopisem od hraběte Guye de Montforta potvrzujícím jeho urozený původ a měšcem plným zlata, které mělo zaplatit jeho výcvik. Cvičil od úsvitu do soumraku, naučil se, jak stát, jak dýchat, jak přimět své tělo k pohybu, když svaly odmítaly poslouchat. Cvičil se v boji s velkým mečem, dlouhým mečem a štítem, a dlouhým mečem doplněným krátkým. Naučil se jezdit na válečném koni, jako by měli společné nohy, a jak bojovat na necvičeném koni, aniž by se při tom zabil. Bojoval v plátovém brnění, kroužkové košili i kožené zbroji, naučil se instinktivně využívat výhod každé z nich.

Také studoval impozantní historii kavalírů. Naučil se nadřadit povinnost a odvahu nad vlastní život. Byl připravený zvednout štít, aby vykryl útok na svého druha, a přijmout vlastní smrt jako nevyhnutelný následek života ve znamení cti.

Když zkoušky na Akademii skončily, spolu s dalšími staršími studenty ho odvezli do města. Odvedli je daleko od paláce, daleko od historických knih a příběhů o slávě. V kočárech je po setmění přivezli do slumů.

Vaše těla byla zkoušena a shledána silnými, pověděli jim instruktoři. Vaše mysli byly zkoušeny a shledány bystrými. Instruktoři rozdali měchy se silným vínem, vystrčili studenty z kočáru a pověděli jim, že nastal čas vyzkoušet jejich čepele. Třikrát ten rok elfové vztáhli ruku na orlesiánského lorda, a jednou dokonce i na lady. Zkusí to počtvrté, a zakusí spravedlnost kavalírů.

Michel věděl, že příběh instruktorů je s největší pravděpodobností lež, a i kdyby to byla pravda, nemohl vědět, kteří elfové se zločinu dopustili. Také věděl, že o pravdu v této poslední zkoušce nejde. Napil se vína a vyzkoušel čepel.

Ser Michel de Chevin se nikdy neohlížel zpět.

Odvrátil se od Akademie kavalírů a zamířil do slumů.

O chvíli později vešel do hospody, jejíž jméno bylo napsané na zprávě. Byla to zchátralá díra, takhle brzy ráno uvnitř seděli jen opilci a zloději, kteří neměli kam jít.

Melcendere, tmavovlasá bardka z minulého večera, seděla sama u rozviklaného starého stolu. Dnes si místo šatů oblékla koženou zbroj, namísto loutny se jí u boku houpaly nože. Usmála se na něj, když vstoupil.

„Sere Michele,“ pozdravila ho medovým hlasem plným pobavení. „Vaše přítomnost v této skromné putyce je pro nás poctou.“

Posadil se. „Proč jsem tady?“

„Možná jsem vám chtěla připomenout vaše dětství,“ řekla se sladkým úsměvem. Michelovy prsty sevřely stůl, až dřevo zapraštělo. „Aha, kavalíři nemají žádný smysl pro humor. Tuhle lekci se učím znovu a znovu pokaždé, když s vámi jednám. Taková už jsou úskalí toho, když se živíte svým důvtipem. Ale když se nad tím teď zamyslím, zajímalo by mne, zda by se smáli, kdyby zjistili, že jsou jisté pochyby o původu mladého šlechtice, kterého vycvičili. Myslíte, že by se smáli, sere Michele?“

„Myslíte si, že jste první, kdo se mne snaží ponížit, protože jsem jen vzdálený bratranec Chevinů, co pochází z mrtvé linie?“ Michel se zamračil, když bardka povytáhla pečlivě vytrhané obočí, a pokračoval stejně pevným a sebejistým hlasem. „Zpochybňováním mého původu zpochybňujete mou čest, zpěvačko. Vzneste formální obvinění, ale já pak budu očištěn a vy pravděpodobně skončíte mrtvá.“

Melcendere nic neříkala.

Za pokus to stálo. Michel ztišil hlas. „Ale i tak by z toho byly nepříjemnosti a o vaši smrt nijak nestojím. Co po mně chcete? Nemyslím si, že byste mě sem zvala, kdybych neměl něco, co potřebujete.“

Bardka se zasmála a luskla prsty. Za Michelem všichni muži v hospodě tasili meče.

„Sere Michele, to už jste mi dal.“

  • Patrick Weekes: Císařství masek (Dragon Age 4)
  • FANTOM Print, 2014
  • překlad: Jakub Mařík
  • obálka: Electronic Arts
18. srpna 2014, Patrick Weekes

Diskuze k článku

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení captcha Text, který vidíte na obrázku nalevo.

Tučné Kurzíva Podčiarknuté

Jiné HTML značky nejsou povoleny.
Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).