Telefonické objednávky pondělí – pátek, 9 – 17 hod. tel. 734 751 677
Vážení zákazníci, v nejbližších dnech budou naše výdejní místa fungovat následovně:
Arrakis Brno: Běžná otevírací doba, výdej zboží u vstupu do prodejny
Fantasya Praha: Otevírací doba 13:00 - 18:00, v prodejně může být maximálně jeden zákazník
Matrix Ostrava: Běžná otevírací doba, v prodejně může být maximálně jeden zákazník
Objednávky nadále odchází, mohou ale nabrat několikadenní zpoždění. Děkujeme za pochopení a těšíme se na vaši návštěvu.

Cesta nožů, Kolo času 8, Robert Jordan

Jordan Robert: Kolo času 8 - Cesta nožů

Seanchané se zmocnili Ebú Daru. Nyneiva, Elain a Aviendha míří do Caemlynu, aby Elain mohla poprávu usednout na trůn, ale cestou narazí na nepřítele mnohem horšího než Seanchané. V Illianu Rand přísahá, že Seanchany zažene, jako to už jednou udělal, třebaže se mezi asha'many začínají projevovat známky šílenství.

V Ghealdanu Perrin čelí intrikám bělokabátníků, Seanchanu, rozprášených Shaido Aielů i samotnému prorokovi. Perrinova milovaná žena Faile by mohla zaplatit svým životem a Perrin sám možná bude muset zaprodat svou duši, aby ji zachránil. Mezitím vzbouřené Aes Sedai pod velením své mladé amyrlin Egwain z al'Vereů stojí proti vojsku, které se jim snaží zabránit v cestě do Bílé věže, ale Egwain je odhodlána svrhnout samozvanou amyrlin Elaidu a sjednotit Aes Sedai. Jen ještě neví, jakou cenu za to budou muset ostatní – i ona sama – zaplatit.

„Mír a milost Světla tě provázej, Ethenielle Kandorská,“ pozdravil drsně Easar, když před nimi Ethenielle zastavila koně, ve chvíli, kdy řekl Paitar: „Světlo tě objímej, Ethenielle Kandorská.“ Paitar měl stále hlas, z něhož se ženě rozbušilo srdce. A manželku, jež věděla, že jí patří až po podrážky bot. Ethenielle pochybovala, že by Menuki jedinkrát v životě žárlila či že by měla k žárlivosti důvod. Pozdravila stejně stroze a zakončila přímo: „Doufám, že jste se sem dostali bez toho, aby vás někdo viděl.“

Easar si odfrkl a naklonil se ve vysokém sedle, aby si ji zachmuřeně prohlédl. Byl tvrdý, ale ovdověl před jedenácti lety a stále truchlil. Psal o své ženě básně. Vždycky tu bylo něco víc, než co bylo vidět na povrchu. „Kdyby nás někdo zahlédl, Ethenielle,“ zavrčel, „tak bychom se klidně mohli vrátit domů.“

„Ty už mluvíš o návratu?“ Šajenrimu se podařilo tónem a trhnutím za otěže s třásněmi spojit opovržení s dostatečnou slušností, aby se vyhnul výzvě. Přesto po něm Agelmar naprosto chladně loupl okem a poposedl si jako muž, jenž si vzpomíná, kde všude má poschovávané zbraně. Staří spojenci z mnoha bitev podél Morny, ale nová podezíravost se nedala snadno ukolébat.

Alesune přiměla svého koně zatančit, bílá klisna byla vysoká jako válečný oř. Bílé pramínky v dlouhých černých vlasech náhle připomínaly hřeben na helmici a díky jejím očím bylo snadné zapomenout, že šajnarské ženy se necvičí v boji se zbraní, ani nebojují v soubojích. Její titul byl zcela prostě šatajan královského domu, přesto se každý, kdo si myslel, že vliv šatajan končí v kuchyních a spížích, hrubě se mýlil.

„Hloupost není odvaha, urozený pane Šajenri. Nechali jsme Mornu téměř bez stráží, a jestli prohrajeme, možná i pokud zvítězíme, někteří z nás skončí s hlavou na kůlu. Možná my všichni. Mohla by to zařídit Bílá věž, pokud to neudělá al’Thor.“

„Morna jako by spala,“ zamumlal tiše Terasian a zašustilo to, jak si pohladil neoholenou bradu. „Ještě nikdy jsem neviděl takový klid.“

„Stín nikdy nespí,“ poznamenal tiše Jagadský a Terasian kývl, jako by to i on považoval za něco hodného pozornosti. Agelmar z nich byl nejlepší generál, jeden z vůbec nejlepších na světě, ale Terasian si místo po Paitarově pravici nevysloužil tím, že by byl jen dobrý společník u sklenky.

„Ti, jež jsem zanechala doma, se Morně ubrání, aspoň pokud nedojde k další trollocké válce,“ prohlásila Ethenielle rázně. „Myslím, že jste si všichni vedli dobře. Ale příliš na tom nezáleží. Nebo si opravdu myslíte, že se ještě můžeme vrátit?“ Poslední otázka zněla suše, Ethenielle ani nečekala odpověď, nicméně ji dostala.

„Vrátit se?“ ozvala se za ní jakási mladá žena. Na palouk přicválala Tenobie Saldejská a přitáhla bílému valachovi otěže tak, až se okázale postavil na zadní. Po tmavošedých rukávcích jezdeckého hávu s úzkou sukní se jí táhly řady perel a útlý pás a kyprá ňadra jí zdůrazňovala hustá rudozlatá výšivka. Na ženu byla vysoká a dařilo se jí vypadat hezky, když už ne krásně, byť měla nos, který byl přinejlepším příliš výrazný. Velké zešikmené tmavomodré oči jí s tím zcela jistě pomáhaly, stejně jako sebedůvěra tak silná, až z ní přímo vyzařovala. Podle očekávání královnu Saldeie doprovázel pouze Kalyan Ramsin, jeden z jejích mnoha strýců, zjizvený prošedivělý muž s orlí tváří a hustými kníry, které se mu stáčely kolem úst. Tenobie Kazadi snášela rady vojáků, ale nikoho jiného. „Já se nevrátím,“ vyhrkla ohnivě, „ať už vy ostatní uděláte cokoliv. Poslala jsem svého drahého strýce Davrama, aby mi přinesl hlavu falešného Draka Mazrima Taima, a teď oba, on i Taim, následují al’Thora, pokud mám věřit polovině toho, co jsem se doslechla. Mám s sebou skoro padesát tisíc mužů, a ať se vy rozhodnete pro cokoliv, se nevrátím, dokud můj strýc i al’Thor nezjistí, kdo v Saldeii vládne.“

Ethenielle si vyměnila pohled se Seraillou a Baldherem, zatímco Paitar a Easar začali Tenobii vykládat, že oni také hodlají vydržet. Serailla jen nepatrně zavrtěla hlavou a lehounce pokrčila rameny. Baldhere otevřeně vyvrátil oči. Ethenielle ve skutečnosti nedoufala, že by se Tenobie mohla konečně rozhodnout, že se bude držet zpátky, nicméně ta holka dělala potíže.

Saldejci byli divná cháska – Ethenielle se často divívala, jak se její sestře Einone, provdané za dalšího z Tenobiiných strýců, může dařit tak dobře – přesto Tenobie dováděla podivínství své rasy až na samotné hranice. Od Saldejce člověk čekal, že se bude předvádět, jenže Tenobie s potěšením šokovala i Domance a Altařané vedle ní vypadali uboze. Saldejská popudlivost byla vyhlášená, ale její byla jako požár ve vichřici, a nikdy se nedalo určit, která jiskra jej zažehne. Ethenielle nechtěla ani pomyslet, jaké potíže vzniknou, bude-li chtít tu ženu přimět, aby poslechla rozumné názory, pokud nebude chtít. A pak tu byla otázka sňatku.

Tenobie byla ještě mladá, i když věk, kdy se měla vdát, měla dávno za sebou – svatba však byla pro člena vládnoucího rodu povinností, tím spíše pro vladaře; bylo zapotřebí uzavřít spojenectví a zplodit dědice – přesto Ethenielle nikdy neuvažovala, že by jí nabídla některého ze svých synů. Tenobiiny nároky na manžela odpovídaly všemu ostatnímu na ní. Musel by být schopen postavit se tuctu myrddraalů naráz a zabít je. A přitom hrát na harfu a skládat básně. Musel by být schopen uvádět v úžas učence při jízdě na koni z prudkého srázu. Nebo možná do prudkého srázu. Samozřejmě by ji musel poslouchat – nakonec byla královna – jenže ona by od něj občas čekala, že nebude poslouchat, co říká, a hodí si ji přes rameno. To děvče chtělo právě tohle! A Světlo mu pomáhej, kdyby si ji přes to rameno hodil ve chvíli, kdy by ona chtěla poslušnost, nebo se před ní sklonil, kdyby chtěla to druhé. Nikdy to neřekla otevřeně, ale každá žena s trochou rozumu, která ji slyšela mluvit o mužích, si to dokázala dát dohromady. Tenobie zemře jako panna. Což znamenalo, že po ní nastoupí její strýc Davram, pokud ho po tomhle nechá naživu, nebo Davramův dědic.

Cosi upoutalo Etheniellinu pozornost a ona se prudce narovnala v sedle. Měla dávat pozor, v sázce bylo příliš mnoho. „Aes Sedai?“ vyhrkla ostře. „Co je s Aes Sedai?“ Kromě Paitarovy rádkyně všechny zástupkyně Bílé věže, její Nianh i Easarova Aisling, po zprávách o potížích ve Věži zmizely beze stopy. Jestli se Aes Sedai dozvědí něco o jejich plánech… no, Aes Sedai měly vždycky vlastní plány. Vždycky. Ethenielle by velice nerada zjistila, že strčila ruce do dvou sršních hnízd, ne jen do jednoho.

Paitar pokrčil rameny a tvářil se poněkud rozpačitě. To pro něj nebyla zrovna maličkost. Stejně jako Serailla ani on se nenechal jen tak něčím vyvést z míry. „Těžko můžeš čekat, že nechám Coladaru doma, Ethenielle,“ říkal uklidňujícím tónem, „i kdyby se mi podařilo před ní utajit přípravy.“ To nečekala. Jeho oblíbená sestra byla Aes Sedai a kvůli Kiruně měl Bílou věž v oblibě. Ethenielle to nečekala, ale doufala v to. „Coladara měla návštěvu,“ pokračoval. „Sedm jich bylo. Vzít je s sebou mi za daných okolností připadalo rozumné. Naštěstí je nebylo třeba zrovna dvakrát přesvědčovat. Vlastně vůbec.“

„Světlo sviť a ochraňuj naše duše,“ vydechla Ethenielle a totéž uslyšela od Serailly a Baldhereho. „Osm sester, Paitare? Osm?“ Bílá věž už určitě ví o každém jejich pohybu.

„A já mám pět dalších,“ přisadila si Tenobie, jako kdyby oznamovala, že má nové střevíce. „Našly mě těsně předtím, než jsem opustila Saldeiu. Náhodou, tím jsem si naprosto jistá. Vypadaly stejně překvapené jako já. Byla jsem si jistá, že jakmile zjistí, co mám v plánu – pořád nevím jak, ale věděly to – že jakmile to zjistí, poletí pro Memaru.“ Na okamžik se zamračila. Elaida se ošklivě přepočítala, když poslala sestru, aby se pokusila Tenobii zastrašit. „Místo toho,“ dodala, „Illeisien a ostatní trvaly na utajení víc než já.“

„Přesto,“ zavrčela Ethenielle. „Třináct sester. Stačí, aby jedna z nich přišla na způsob, jak poslat zprávu. Pár řádek. Zastrašený voják či komorná. Myslíte si, že je dokážete zarazit?“

„Kostky už vyletěly z pohárku,“ prohlásil Paitar prostě. Co se stalo, stalo se. Podle Etheniellina názoru byli Arafelané skoro stejní podivíni jako Saldejci.

„Dál na jihu,“ dodával Easar, „by mohlo být dobré mít s sebou třináct Aes Sedai.“ To vyvolalo ticho, pouze možné důsledky visely ve vzduchu. Nikdo je nechtěl vyslovit nahlas. Tohle bylo něco úplně jiného než bojovat s Mornou.

Tenobie se najednou ke zděšení všech zasmála. Její valach zatančil, ale ona ho uklidnila. „Chci vyrazit na jih, jak nejrychleji to půjde, ale dnes večer jste zváni na večeři do mého tábora. Můžete si promluvit s Illeisien a jejími přítelkyněmi, zjistíme, jestli budete mít stejný názor jako já. Zítra večer bychom se mohli sejít v Paitarově táboře a vyptat se přítelkyň jeho Coladary.“ Návrh byl tak rozumný, tak očividně nutný, že následoval okamžitý souhlas. A pak Tenobie kývla, jako by ji to napadlo až nyní. „Můj strýc Kalyan by byl poctěn, kdybys mu dovolila sedět vedle sebe, Ethenielle. Velice tě obdivuje.“

Ethenielle se podívala na Kalyana Ramsina – seděl mlčky na koni za Tenobií, ani jednou nepromluvil a zdánlivě téměř nedýchal – jen po něm loupla okem a prošedivělý orel na okamžik změnil výraz. Na chvíli Ethenielle spatřila něco, co neviděla od Brysovy smrti, muže, jenž se nedívá na královnu, nýbrž na ženu. Ten šok byl jako rána, která jí vyrazila dech. Tenobie přelétla pohledem ze svého strýce na Ethenielle a docela spokojeně se usmála.

Ethenielle se rozhořčila. Z toho úsměvu bylo vše jasné jako voda z pramene, pokud by jí to neprozradily již Kalyanovy oči. Tahle žába si myslí, že toho chlapíka ožení s ? Tohle dítě předpokládá… Náhle vztek nahradila lítost. Ethenielle si uvědomila, že sama taky byla mladá, když zařizovala svatbu své ovdovělé sestry Nazelle. Státní sňatek, a přesto se Nazelle do urozeného pána Ismika přese všechny počáteční námitky zamilovala. Ethenielle zařizovala svatby jiných tak dlouho, až už jí ani na mysl nepřišlo, že by její vlastní sňatek znamenal velmi silné pouto. Znovu se na Kalyana podívala, tentokrát déle. Tvářil se zase správně uctivě, přesto v jeho očích viděla to co předtím. Jakýkoliv manžel, kterého by si vybrala, by musel být velmi tvrdý, u svateb svých dětí, když už ne sourozenců, však vždy požadovala naději na lásku, a pro sebe by nežádala méně.

„Místo abychom plýtvali denním světlem na mlácení prázdné slámy,“ vyhrkla téměř bez dechu, což se jí nelíbilo, „udělejme to, proč jsme sem přijeli.“ Světlo sežehni její duši, je dospělá žena, ne holka na první schůzce s případným nápadníkem. „No?“ otázala se a tentokrát byl její hlas dostatečně pevný.

Všechny přípravy proběhly v těch pečlivě formulovaných dopisech a všechny plány museli upravovat cestou na jih podle měnících se okolností. Tato schůzka měla jediný skutečný cíl, jednoduchý a starodávný obřad Hraničních států, který byl během všech let od Rozbití světa zaznamenán pouze sedmkrát. Zcela prostý obřad, který je všechny zaváže mnohem víc, než by dokázala slova, byť sebesilnější. Vládcové pobídli koně blíž k sobě, ostatní couvli.

Ethenielle zasyčela, když si nožem rozřízla levou dlaň. Tenobie se při řezání smála. Paitar a Easar jako by si vytahovali třísky. Čtyři ruce se pak natáhly, dotkly a stiskly, krev se promísila, kapky padaly na zem a vpíjely se do vyprahlé hlíny. „Jsme jednotní, až do smrti,“ pronesl Easar a všichni opakovali po něm. „Jsme jednotní, až do smrti.“ Byli zavázáni krví a půdou. Teď museli najít Randa al’Thora. A udělat, cokoliv bude potřeba. Za jakoukoliv cenu.

  • Robert Jordan: Cesta nožů (Kolo času 8)
  • Fantom Print, 2014
  • překlad: Dana Krejčová
  • 400 stran, 499 Kč (v e-shopu Fantasye již za 349 Kč)
18. července 2014, Robert Jordan

Diskuze k článku

Žádný příspěvek.

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení captcha Text, který vidíte na obrázku nalevo.

Tučné Kurzíva Podčiarknuté

Jiné HTML značky nejsou povoleny.
Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).

Kolo času 8 - Cesta nožů

Kolo času 8 - Cesta nožů
Vložit do pytle na zboží  Koupit 499 Kč 349 Kč