Cesta, Cormac McCarthy
 |
Spisovatel Cormac McCarthy (narozen 1933) patří už téměř půl století mezi velké americké autory. Rok 2007 byl pro něj z uměleckého hlediska velmi zdařilý. Filmové zpracování románu „Tahle země není pro starý“ dostalo Oscara jako nejlepší film roku a za svůj zatím poslední román „Cesta“ (orig. The Road) získal v roce 2007 prestižní Pulitzerovu cenu.
Román „Cesta“ je jistým odbočením z jeho předešlé tvorby. Tedy aspoň v žánrové oblasti. Jedná se o science fiction odehrávající se v Americe po blíže nespecifikované celosvětové katastrofě. Svět prostě shořel, nic živého téměř nikde není, vzduch je plný popílku a voda má barvu oceli. Po zemi se spíše jen plahočí pár přeživších lidí. Těmi jsou i naši dva hrdinové – muž a chlapec, otec a syn. Dvě osamělé bytosti, které putují k oceánu před nadcházející mrazivou zimou do jižních oblastí, kde muž doufá v teplejší klima.
Jejich život, to jsou vlastně jen postupné přesuny při hledání jídla a vody, dvou věcí, které nekompromisně určují jejich bytí či nebytí.
Za prioritní v díle nelze vidět jen snahu o pouhý popis katastrofického světa, ale především vztah oněch dvou postav, spojených rodinným poutem a temnou budoucností, postav přitom tak rozdílných. Muž-otec je člověk, který znal svět „předtím“, který „poté“ viděl zdivočelé hordy lidí vraždit a masakrovat ostatní. Naopak chlapec-syn se narodil jako jedno z posledních dětí už po katastrofě. Jeho mysl nikdy neviděla a nepoznala „normální“ svět (to autor krásně vypodobnil ve scéně s coca-colou). Samozřejmě jako dítě vyrůstající pod ochranářskou péčí otce pohlíží na svět a osudy ostatních přeživších trochu jinak, lidštěji. Tyto dva rozdílné pohledy vytváří hlavní dramatický náboj knihy. Muži dominuje praktická bezcitnost, nezlomná myšlenka chránit sebe a svého syna jakýmikoliv prostředky, nikomu nevěřit, všechny považovat za potenciální vrahy. Je to prototyp člověka, který nikomu nechce ublížit, ale přitom ani pomoct. Chlapec jako dítě na svět pohlíží jinak, hledá nové věci, či snad dokonce věří v dobro v lidech. Krásně je to vidět v epizodách při setkání s jiným dítětem nebo na první pohled skutečně neškodným slepnoucím starcem.
A pak je tady ještě jeden dramatický konflikt, možná bychom mohli říci ten nejděsivější, který už z tak děsivé záležitosti dělá skutečný psychologický horor. Muž jako otec dítěte a tedy i jeho ochránce už od počátku příběhu v sobě stále bojuje s jednou, pro každého rodiče hrůznou myšlenkou – má syna zabít sám, rychle a bezbolestně, než je dopadnou a budou mučit, případně jimi doplní skromné zásoby masa? To je myslím hlavní myšlenka příběhu. Ta nerozhodnost, hledání hranice, kdy už se jedná o zbytečné týraní milované bytosti, a kdy ještě je tu stále šance či naděje.
Autor vlastně stvořil nejen psychologické drama, ale science fiction a horor, to vše v jednom. Horor podobný schématu slavného „Svědectví“ od Stephena Kinga, na rozdíl od něj se však nezabývá katastrofou celoplošně, ale je to pouze takový komorní příběh dvou osob. Z toho důvodu se ani na konci nedozvíme nic o příčině katastrofy.
K celkovému vyznění dopomohl i autorův styl a jazyk, dá se říci velmi strohý, temný stejně jako svět okolo. Nezvyklé dialogy bez uvozovek, vnitřní promluvy a prosté popisy cesty. To všechno ve své jednoduchosti jen zdůrazňuje hrůzu kolem i uvnitř. Ale přitom autor vytvořil čtivý příběh, který má spád a někam směřuje. Příběh, který je pro otrlé čtenáře. I když se autor příliš nezabývá popisem krutostí doby, záměrně se tomu taky nevyhýbá. A někdy popisem a fantazií překonává i hororové výjevy S. Kinga.
- Cormac McCarthy: Cesta
- vydalo: Argo, Praha 2008
- přeložil: Jiří Hrubý
- přebal: Jozef Gertli Danglár
- 188 stran / 279 Kč
Psáno pro www.knihovnice.cz.
26. června 2008, BoboKing
