Vychází už podruhé a stále neztrácí své kouzlo. Zahrada sirén je první díl trilogie, která jako jediná nabízí kompaktní románový příběh ze světa Krvavého pohraničí, namísto obvyklých vypointovaných povídek, novel a samostatných knih. I rozmáchlý fantasy příběh Vladimíra Šlechty dokáže překvapit tím, jak je dobrý.

Krvavé pohraničí proslulo tím, že se sestává převážně z povídkových příběhů jednotlivých hrdinů, kteří si s časem vydobyli čtenářskou přízeň. Proslulo nálepkou „zálesácká fantasy“, která se ke krátkým útvarům hodí víc než dobře. Psát s takovou reputací kompaktní trilogii je přinejmenším podivné, protože autor, který klade důraz na drobná dramata a píše souboje o maximálně deseti dvaceti účastnících, se může při psaní rozmáchlého příběhu přecenit. Anebo ne? Vladimíru Šlechtovi se totiž sestavit a vygradovat malý velký román povedlo.

Zahrada sirén se odehrává na pozadí závažných politických událostí, ke kterým se ve světě Krvavého pohraničí schylovalo už dlouho. Podle vnitřní chronologie světa navazuje na Likarijskou trilogii (Nejlepší den pro umírání, Likario, Orcigard), ale i na romány Krvavé pohraničí a Šílený les a povídkovou sbírku Válečná lest. A to aniž bylo nutné je číst, protože autor všechny podstatné údaje sám zopakuje.

Velký román o obyčejných lidech

Ve stručnosti: dvě království Arkastie a Barro stojí na pokraji kolapsu a zachránit je může jenom to, že se spojí pod novým králem, který bude potomkem obou vládnoucích dynastií. Potomkem, kterému je osm let a sedí bezpečně zavřený v legendární Zahradě sirén. Někteří si ale takový vývoj nepřejí, a tak se ho vydávají zabít. A k tomu se přidává i řada dalších událostí – smrt mocného temného mága, rasové otázky a půtky, mor, vzdálené Impérium i jeho palnými zbraněmi ověšení nepřátelé, kteří začali pomalu kolonizovat titulní Gordonovu zemi.

I tomu nejnevnímavějšímu čtenáři musí být jasné, že všechny tyhle faktory se v kompaktní trilogii spojí do jednoho velkého finále. A přesto je Zahrada sirén zase jen obyčejný putovní román několika skupin, které se zmiňovaného královského potomka snaží zabít, anebo zachránit. I tady totiž Šlechta nedělá nic jiného, než že rozvíjí drobné osudy obyčejných hrdinů. Putuje tu manžel, který kvůli moru ztratil rodinu a snaží se najít svého syna, míšence jak lidské, tak elfí a orčí krve. Trmácí se tu těhotná elfka, jíž zemřel manžel. Klopýtá tu změkčilý a chybující syn kuchaře, který studoval s králem a musí si stůj co stůj dokazovat, že nestojí jen za starou bačkoru. A cestuje tu i malá dívenka, co umí oživovat mrtvé.

Vladimír Šlechta v pěti bodech

1. Vladimír Šlechta se narodil roku 1960 v Liberci, většinu života však prožil v Českých Budějovicích.
2. V roce 1994 vystudoval Stavební fakultu ČVUT – obor vodní stavby, a vodohospodářství ho provází v různých podobách celým jeho životem.
3. Svoji první povídku s názvem Legendární zbraň publikoval v roce 1993 v časopise Ikarie. Byla to první předzvěst série knih o majoru Oggerdovi, která v současné době čítá již pět knih (Projekt: Berserk, Ostří ozvěny, Kyborgovo jméno, Střepy z apokalypsy a Keltská brána).
4. Dalším významným projektem Vladimíra Šlechty je cyklus Krvavé pohraničí, který definoval hranice nového fantasy subžánru – zálesácké fantasy.
5. Mimo tyty cykly ještě přispěl do série JFK (díl č. 26 – Pár kapek krve) a napsal několik dalších povídek do různých časopisů a sborníků.

Třebaže v pozadí Zahrady sirén duní velké události, které otřesou celým Pohraničím, Vladimír Šlechta dokazuje, že i jádrem obřích dějinných zvratů jsou jen příběhy normálních lidí. A ty mu jdou nejlépe, protože všechny postavy tu mají stoprocentně uvěřitelné charaktery, všechny si tu prochází svým vývojem a žádná z nich není stoprocentně dobrá nebo zlá. Někteří umí kouzlit a léčit, jiní válčit, někteří myslet a mluvit a jiní dovádět pod dekou. A všichni musí pít, jíst, spát a chodit na záchod. Jsou to právě jejich drobná dramata, která knihu posouvají a nutí čtenáře číst dál.

Klasický příběh z Pohraničí

Pravda, Šlechtovi by se daly vytknout drobnosti. Na pár místech jeho zápletka ztrácí dech a epizodní postavy by si naopak zasloužily více prostoru a promyšlenější roli v příběhu – malý kralevic se například osobně objeví až v závěrečném finále, třebaže je v celém příběhu ten nejdůležitější. Knize rovněž výrazně chybí podrobná mapa, na níž by lidé mohli sledovat, kde se zrovna jednotliví hrdinové nachází. A úvodní takřka samostatné povídky neznalého čtenáře spíš zmatou, než aby navodily atmosféru a položily základy pro děj Gordonovy země.

Tyhle kiksy ovšem blednou ve srovnání s tím, v jakém světle se tu Šlechta ukazuje. Jako vyspělý spisovatel, kterému záleží na jeho hrdinech a jehož barvitý, naturalistický a logický svět bere dech. Navzdory tomu, jak epicky se tváří, proto Zahrada sirén není ničím jiným než dalším klasickým kusem z Pohraničí. Vrací se spousta postav, které už čtenáři znají, přidávají se k nim nové, a další figurují, stejně jako velké události Šlechtova světa, jen jako šedé siluety na pozadí. A na takový příběh jsou fanoušci tohohle českého fantasy světa nejenže zvyklí, ale právě takové zbožňují.

• Vladimír Šlechta: Zahrada sirén (Gordonova země 1)
• Brokilon, 2013
• obálka: Michal Ivan
• 416 stran, 298 Kč (v e-shopu Fantasye již za 268 Kč)

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení	Text, který vidíte na obrázku nalevo.
	Jiné HTML značky nejsou povoleny. Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).