Černé sny, z těch se živí neprobudíte, Pavel Korněv: Černé sny (Příhraničí 3)
 |
Alexandr Sergejevič Ledněv, známý svému okolí většinou pod přezdívkou Led, na konci druhého dílu série Příhraničí s názvem Kluzký prošel přes Hranici, a tím se konečně dostal ze světa, ve kterém mu jdou všichni po krku a smrt ho svojí kosou již několikrát minula proklatě těsně. Mohlo by se zdát, že daleko od všech problémů může tento tvrďák začít znova od nuly a užívat si slušného života bez komplikací. Ale netrvá dlouho a Led je opět ve vleku událostí, které nevěstí nic dobrého.
Stačí jedna téměř nevinná potyčka, a zlomyslný autor Pavel Korněv ihned na počátku Černých snů v rámci protislužby posílá Leda nazpět do Příhraničí. Vyhlídka na klidný život je ta tam, takže nezbývá než se opět ověsit zbraněmi, obrnit svatou trpělivostí a vyrazit přes Hranici zpět do nehostinného světa Příhraničí sužovaného nekonečným ledem a mrazem, do města zvaného Pevnost. Jak se zdá, během doby, kdy sem Alexandr zavítal naposledy, se téměř nic nezměnilo – stále tu má mnoho známých a přátel, ale mnohem více nepřátel, kteří touží po jeho hlavě (bez ohledu na to, v kolika kusech).
Děj se tentokrát dělí na dvě části. První z nich, kratší, ale mnohem dynamičtější, je putování zasněženými pláněmi mimo zdi města. Zde se Led a jeho kumpáni setkávají s velkým množstvím velmi originálních nepřátel. Mnoho z nich obohatí čtenářův bestiář, protože se jedná o čistě slovanské, a tudíž v našich končinách i méně známé příšery, přízraky a hříčky přírody. Boj o přežití s těmito tvory, všudypřítomným sněhem a zimou a lidmi nemajícími pochopení pro vetřelce je denním chlebem a Led používá všechny dostupné prostředky, aby splnil svoji misi.
Když se Alexandrovi podaří získat předmět, který byl cílem jeho putování, děj plynule přechází do druhé části. Ta se odehrává ve zdech Pevnosti. Ve městě soupeří o nadvládu několik ozbrojených frakcí, a jak se zdá, vztahy mezi mnohými z nich se značně vyostřují. Poté, co byly vymýceny nejtěžší drogy, začíná válka s novým nepřítelem, kterým jsou mrzáci, tedy lidé zmutovaní díky nadbytku magického záření. Jak se však ukáže, i tato válka má velmi prozaický důvod. A uprostřed malé občanské války se objeví nová droga, která dokáže mnohonásobně zvýšit magické schopnosti kohokoli, kdo má byť jen špetku magického nadání…
Pobíhat a popít
Korněv nezapře svoji ruskou mentalitu. Led totiž po návratu do Pevnosti v podstatě nedělá nic jiného, než že vyhledává či náhodně potkává staré známé, od kterých zjišťuje, jaké jsou aktuální poměry a vztahy uvnitř frakcí, popíjí s nimi (a sem tam i něco pojí) a poskytuje nebo si naopak vybírá drobné službičky. A právě tyto služby jsou kamenem úrazu, protože v průběhu celé knihy je Led pouhým fackovacím panákem, který někomu neustále nějakou službu dluží, a tak nasazuje vlastní krk a tahá kaštany z ohně za jiné, aniž by z toho měl něco pro sebe. Je až s podivem, že muž, po jehož stopě jde i jeden z nejvyhlášenějších nájemných vrahů, se víceméně dobrovolně a bez vážnějšího odporu nechá vláčet od, velmi mírně řečeno, průšvihu k průšvihu a ještě je během toho na očích půlce obyvatel Pevnosti.
Pod vším tím popíjením a kocovinami jen sem tam souvisleji probublá děj. Bohužel, za celou knihu se nijak významně neposune, nedojde k žádnému významnému odhalení a nezodpovězené otázky se rychle kupí, aniž bychom se dočkali odpovědí. Tempo je rozvláčné a rozmělněné ve velkém množství zdánlivě nevýznamných drobných epizod, které však dohromady dávají vcelku zajímavý obraz. Pokud se dostanete až na konec knihy, budete mít velmi smíšené pocity: budete se těšit na další díl, ve kterém už se snad konečně odehraje něco skutečně zásadního, ale zároveň vám bude vrtat hlavou jak je sakra možné, že se za těch tři sta padesát stránek vlastně skoro nic nestalo. Aby však nedošlo k mýlce, v ději je slušné množství akce, jen je prostě utopená ve vodce a dialozích, takže ji čtenář nebude vnímat tak výrazně jako u jiných, čistě akčních, titulů.
Pavel Korněv v pěti bodech
- Narodil se v roce 1978 v ruském Čeljabinsku. Vystudoval vysokou školu s ekonomickým zaměřením.
- Jako spisovatel prorazil až v roce 2005 románem Led, první částí pentalogie Příhraničí.
- Série Příhraničí se stala jeho nejvýznamnějším spisovatelským počinem – vyšla například i v polštině.
- Kromě toho napsal několik samostatných románů a povídek a také další cykly Město Podzim nebo Exorcista.
- Tento autor, libující si především v próze akčního ražení, se v současné době věnuje spisovatelskému řemeslu na plný úvazek.
Pomyslná mlha houstne i kolem osoby hlavního hrdiny. V Černých snech předvede několik vysoce nepravděpodobných kousků (jako je ubránění se smrtícím kouzlům), které v něm samém vyvolávají otázky, jak že to vlastně dokázal. Ani tady však autor nepoodhalí oponu ani o píď, a tak nezbývá než se smířit s domněnkou, že pouhé štěstí to rozhodně být nemohlo.
A když už je řeč o postavách, pak se sluší říct, že v knize jich je vskutku velké množství, a tak bez znalosti předchozích dílů se velmi rychle ztratíte. Ale i pokud jste předchozí díly přečetli, budete chvílemi trochu tápat; přece jen obě předchozí knihy vyšly již před nějakým časem. Rozhodně se však neztratíte úplně a nenávratně, jen si nevychutnáte všechna propojení, příčiny a následky Ledových činů.
Černé sny, třetí díl série Příhraničí, je velmi rozporuplným titulem. Jak je uvedeno výše, děj se nijak zásadně neposouvá, ale je rozehráno mnoho situací a motivů, které slibují senzační vyústění. K tomu připočtěme hrdinu, se kterým se „něco“ děje… Mnoho náznaků, málo rozuzlení. I přesto by byla škoda knihu zatratit, protože tahle „velká knižní party“ je proklatě zábavná, i když mírně rozvláčná. Pokud máte rádi svižnou ryze akční četbu, pak od této série ruce pryč. Pokud ale unesete popíjení a mudrování nad sklínkou, ranní bolehlavy a větší množství dialogů ústící ve spletité vztahy, přijměte pozvání do světa Příhraničí.
- Pavel Korněv: Černé sny (Příhraničí 3)
- FANTOM Print, 2016
- Překlad: Hana Vlčinská
- Obálka: Dominik Broniek
- 352 stran, 289 Kč (v e-shopu Fantasye již za 202 Kč)
