Posledních 70 let nám ukázalo, že globalizace je nezastavitelný proud, který mísí všechno a všechny a neustále do sdílené kultury přimíchává nové a nové výdobytky technologie. Přesto si v tom odosobnělém světě všichni snažíme najít nějakou vlastní identitu. Původem izraelský spisovatel Tidhar Lavie vzal tuto premisu a přemístil ji do budoucnosti. Je to fascinující čtení, které vás obklopí pachy, zvuky a emocemi světa po světě.

„Změna je, dítě, jediný zákon vesmíru.“ (s. 163)

Uprostřed souměstí izraelského Tel Avivu a arabské Jaffy vyrostla během staletí Centrální stanice. Kosmoport, který proráží oblohu a z něhož startují vesmírné lodě na cestu na Měsíc, Mars a další civilizovaná tělesa Sluneční soustavy. A protože čtvrtě poblíž nádraží jsou vždycky směskou vábných i nevábných zákoutí, nejinak je tomu i tady.

Dvě soupeřící domácí etnika doplňují zástupy imigrantů z Ruska, Číny, Filipín, Afriky, pod jejichž rukama Stanice vyrostla. Mezi nimi kráčejí geneticky upravené děti ze zkumavky, kyborgizované stařenky, kterým selhávají lidské části těla, rozpadající se roboti, jež lidstvo prohlásilo za slepou uličku evoluce, polobohové, knihkupci a jedna datová upírka. Všichni věří v různé bohy, mají za sebou různé osudy plné lásky i bolesti. Nad tím vším probíhá Rozmluva – nekonečný digitální proud komunikace, v němž se skrývají tajnůstkářské post-singularitní umělé inteligence.

Švédský stůl budoucnosti

Chaosem budoucnosti, který se jako futuristické tržiště rozkládá ve stínu Centrální stanice, provází několik ústředních postav stejnojmenného románu. Každá je zcela jedinečná, a přesto je s ostatními vážou rodinná, přátelská i milostná pouta. Lavie Tidhar napsal jednotlivé kapitoly titulu jako samostatné povídky, a tak se v roli vypravěčů v er-formě střídají, stejně jako se vyvíjí i svět, který popisují. Namísto uceleného příběhu tedy autor nabízí kaleidoskop jejich vzpomínek i nadějí, kaleidoskop minulosti světa prodchnutého kosmonautikou, genetikou i digitálnem, stejně jako kaleidoskop budoucnosti, která čeká hned za rohem. Kromě prostředí a postav jednotlivé střípky ještě spojuje autorův jazyk, tu trochu rozvláčný, tu příliš zbrklý, ale vždy prodchnutý nadčasovými moudry a nádhernou stylistikou, kterou se do českého překladu podařilo převést na výbornou.

Centrální stanice je útlé dílko, které nabízí přehršel motivů a nápadů. Některé autor jen lehce naťukne, jiné dovádí do extrému. Mnohé si vypůjčil od jiných (roboti vzývají Devět miliard Božích jmen, Sinaj brázdí letmo zmínění píseční červi, groteskně filozofující výtah připomene Douglase Adamse), zatímco řadu dalších přidala jeho vlastní imaginace. Vzniká tak švédský stůl, nad nímž se dá hodovat pořád dokola, a přesto objevovat stále nové a nové prvky.

Lavie Tidhar v pěti bodech

1. Narodil se roku 1976 v Izraeli, kde také vyrostl.
2. Ve svých patnácti letech začal cestovat po světě, strávil několik let na mnoha místech, včetně Laosu a JAR a od roku 2013 žije v Londýně.
3. V češtině mu kromě Centrální stanice vyšel ještě román Usáma, v němž se prolíná současnost s alternativním světem, v němž je bin Ládin pouze tajemným spisovatelem, a alternativní historie Muž leží a sní, v níž se v 30. letech 20. století ujali v Německu moci komunisté.
4. Za svá díla obdržel mnoho cen, mimo jiné World Fantasy Award za román Usáma či Pamětní cenu Johna W. Campbella, nominace na Locus a Cenu Arthura C. Clarka za Centrální stanici.
5. Tidhar stojí také za sérií antologií The Apex Book of World SF a společně s Rebeccou Levene sestavil zborníky Jews vs Zombies a Jews vs Aliens.

Již třetí titul Lavieho Tidahara na českém trhu, autora, který si sám prošel různými životními etapami v Izraeli, Jižní Africe, Británii i v Laosu a Oceánii, je fascinující čtení o tom, jak by mohla budoucnost skutečně vypadat, když bude současné tempo technologického vývoje pokračovat. Půjde o boj udržet si vlastní identitu a vztahy, aniž by člověk přišel o střechu nad hlavou a kus žvance k obědu, ale půjde také o netušené možnosti stát se čímkoli, co si zamanete.

Centrální stanici přirovnávají v různých zahraničních recenzích k mnoha přelomovým dílům – od prózy mladého Williama Gibsona k současnému kyberpunkerovi Hannu Rajaniemovi. V žánru sci-fi působí podobné cukání v podbřišku, jako kdysi činil China Miéville se svým Nádražím Perdido v žánrech spjatých s fantasy. Nejde o nejlehčí čtení, zároveň však čtenáře nezahrnuje ani technickou hatmatilkou, ani přílišnou filozofií. Nabízí prostě jen široký kaleidoskop naší vlastní budoucnosti. A do toho nahlédne každý milovník SF rád.

• Lavie Tidhar: Centrální stanice
• Argo, 2018
• Překlad: Pavel Černovský
• Obálka: Pedro Marques
• 224 stran, 278 Kč (v e-shopu Fantasye již za 250 Kč)