Jméno Vítězslav Jareš s největší pravděpodobností čtenáři fantastiky vůbec nic neřekne. Mnohem pravděpodobněji ho budou znát ti, kteří s oblibou sledují v televizi různé seriály, podílel se totiž například na Dobrodružství kriminalistiky či scénáři Kriminálky Anděl. Napsal také tři knihy, Intrikáni, Všichni proti všem a Dědeček. A právě svým čtvrtým knižním počinem, Zloději času, se vydává do vod fantastiky.

Jedná se o soubor celkem patnácti povídek, které mají všechny pár společných rysů. Mají až pohádkový nádech, autor pracuje s tajemnem a nadpřirozenými motivy. Hlavní spojitostí je ale místo, kde se příběhy odehrávají – totiž pražský Žižkov. Ten autor sám označuje za mysteriózní a nevyzpytatelný, a pokud by si náhodou čtenář při nějaké části děje ťukal na čelo, má pro to jednoduché vysvětlení. „Co se divíte… to je prostě Žižkov!"

Ve většině příběhů se také objevuje stejný tajemný charakter – Pán Vonk. Ten zastupuje jakousi vyšší moc a čtenáři brzo dojde, že to není nebe, ba právě naopak. Trestá lidi, kteří si to zaslouží, dává jim ovšem také naději a možnost napravit svůj dosavadní život. Hlavními postavami jednotlivých povídek jsou totiž nezřídka lidé špatní, příliš ctižádostiví, či trpící jinou zápornou vlastností, díky níž přijde jejich konec.

Zápletky povídek jsou různé. Kupříkladu v Poctivém zločinci se snaží novinářka přijít na záhadu pana Drábka, který chodí pravidelně darovat krev. Ovšem ve větším množství než povoluje zákon. Dokonce i ve větším množství, než kolik by měl normální člověk krve mít. Nebo povídka Anděl se točí okolo prodeje anděla pana Pírka a závislosti planetární politiky na kvalitě piva.

Vítězslav Jareš v pěti bodech

1. Narodil se v Praze roku 1969.
2. V roce 1993 založil agenturu ASTRA AT s.r.o., kde pracuje dodnes.
3. Jeho první kniha nese název Intrikáni a vyšla už před devíti lety.
4. V roce 2006 vydal knihu Všichni proti všem, o rok později titul Dědeček
5. Nyní se jakožto autor na volné noze plně věnuje literatuře.

Povídky mají spíše kratší rozsah a není tak problém přečíst je jedním dechem. Děj má spád a celí Zloději času připomínají jakési pohádky pro dospělé. Pohádky kvůli nadpřirozenu a výskytu ponaučení a pro dospělé hlavně proto, že zdaleka ne všechny mají šťastný konec.

Většina z nich je originální a zaboduje u čtenáře i závěrečnou pointou. Témata jsou různorodá a pro současnou scénu dosti neobvyklá. Přesto tomu ale tak není u všech. U pár z nich si čtenář zažije déj?vu, když se vyskytne nápad, který rozhodně neslyší prvně. Na pár místech také autor bohužel moc brzo vyzradil závěr děje.

Nic z toho ale nezmění fakt, že Zloději času se čtou dobře a zaujmou netradičními příběhy. Dalším bonusem může být pro někoho prostředí Žižkova, přece jen čtenáře, kteří zde žijí, bude určitě zajímat, jak ho Vítězslav Jareš zachytil. Jedná se tak o zajímavou knihu, která se sice v mysli něčím výjimečným neuchytí, ale času stráveného s ní čtenář určitě nebude litovat.

• Vítězslav Jareš: Zloději času
• Anahita, 2012
• 256 stran, 199 Kč

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení	Text, který vidíte na obrázku nalevo.
	Jiné HTML značky nejsou povoleny. Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).