Čas šelmy: Jak vypadá apokalypsa na český způsob?, Vladimír Němec, Karel Doležal: Čas šelmy
 |
Představa konce světa prostě neodmyslitelně patří k základům lidské kultury a snad u každého lidského společenství bychom našli nějakou podobu katastrofického konce civilizace. Jak bychom tedy dopadli podle českých autorů?
Nikoho asi nepřekvapí, že moc dobře ne, postapokalyptické prostředí zpravidla nehýří optimismem a neslibuje světlé zítřky. Mnohem více ho vystihuje zprofanovaný výrok: „Nemohu vám slíbit nic než krev, pot a slzy.“ A na to všechno v příbězích této antologie vskutku dojde. Lidstvo tu dojede kvůli invazi obřích inteligentních brouků, kvůli trhlinám v časoprostoru nebo si za svůj konec může samo díky nějakému z mnoha známých neduhů lidstva – experimentů, válek či ďábelských vynálezů, které se vymkly z pod kontroly. Podobně pestrý je i výběr autorů, od začínajících, prožívající své první úspěchy, až po zkušené matadory, kteří si diplomy tapetují stěny svých spisovatelských doupat.
Bohužel podobně pestrá je kvalita povídek a jejich nevyrovnanost je bezpochyby největší slabinou knihy. Hned několik autorů se nechalo unést svým světem a jeho líčením, nejčastěji se zapomněli při popisu samotné katastrofy. Taková povídka potom působí jako působivý úvod do prostředí, který je ale sám o sobě planý, pokud není děj korunován patřičnou pointou, který by příběh posunula (Tantalův návrat, Země brouků II). Jindy by sice pointa byla zajímavá, ale zanikne, protože ji chybí nahrávka od předchozího děje (Alův hostinec). Nakonec se potvrzuje i fakt, že napsat otevřený konec tak, aby to nevypadalo jako prolog většího příběhu, není vůbec jednoduché (Nad kanálem svítá).
Antologie Čas šelmy ale nabízí i několik hodně neotřepaných pohledů – je možné spatřit postapokalyptický svět očima turistické průvodkyně v Pyramidě boha světla nebo zpoza zaprášeného pultu se starými tiskovinami v Archiváři. Na poetickou atmosféru vsází hlavně Anna Šochová a Tomáš Lipner, rozdíl je jen v síle závěrečné pointy. Naopak mráz po zádech zase vyvolá Smetiště Terezy Kadečkové. Nakonec přichází jeden z vrcholů z pera Pavlíny Víznerové, které se v sugestivní povídce Plán podaří čtenáře přesvědčit, že navzdory nepřátelskému prostředí poznamenanému katastrofou je největším nepřítelem člověka temná lidská povaha. A jako velkolepý zlatý hřeb na závěr vystupuje zamyšlení od Ondreje Herce, jednoho z největších teoretiků fantastiky v československém rybníčku.
Kniha potom obsahuje ještě několik ozdob, v prvé řadě ilustrace k povídkám od různých českých tvůrců, v druhé potom trochu poezie v podobě Osmého jezdce Apokalypsy, která nabízí čtenáři spočinutí před závěrečným teoretizováním. Tak jako u jiných antologií nechybí ani drobné portréty všech tvůrců, kteří se podíleli na knize.
Čas šelmy nabízí velmi atraktivní téma a spoustu více či méně originálních pohledů na to, jak lidstvo dopadne. A i když většinou nejde o veselé čtení, nudit se u knihy nebudete. Jenom škoda, že se nepodařilo udržet vyrovnanější kvalitu textů. Někdy chybí lepší nápad, místy lehce pokulhává zpracování. V konečném důsledku jde o příjemnou, ale víceméně průměrnou postapokalyptickou žánrovou antologii.
- Vladimír Němec, Karel Doležal: Čas šelmy
- Nová vlna, 2015
- obálka: Jaroslava Makariusová
- 364 stran, 280 Kč (v e-shopu Fantasye již za 252 Kč)
