Cáry cti, Lois McMaster Bujoldová
 |
Cáry cti? Čí cti? Jaké cti? Proč cáry? Aha, ono to není o Milesi Vorkosiganovi? Tak co to je? A proč vůbec najednou máme číst nějaký příběh předcházející všemu, co jsme četli dosud? Proč autorka raději nenapíše další část jeho dobrodružství?
Inu proto, že Miles Vorkosigan vyrostl. Tedy ne tělesně, ale vnitřně se z nerozvážného a lehkomyslného fanfaróna bezhlavě se vrhajícího do dobrodružství stal mužem, kterého už netrápí pochyby o vlastní hodnotě, který pochopil, že přes všechny tělesné handicapy může pro svou zemi být stejně významný jako jeho otec. Nemá už potřebu nikomu, tím méně sobě, tuto skutečnost dokazovat, ve službě císaři postoupil do pozice, v níž jeho život sice nebude méně pestrý, ale rozhodně bude méně akční než doposud. Stal se přece otcem (byť zatím pouze náhradním), a jako takový už nemůže furiantsky hazardovat se životem.
Ale co s tak pěkně vytvořeným vesmírem? Jistě, je možno vymyslet pro Milese nějakou zapeklitou tajnou misi, ale přece jen, už by snad měl nárok na chvíli klidu. Takže co dál? No a proč nevyužít všech náznaků, nedořečených příběhů, souvislostí a proč nevylíčit to, co bylo příčinou křehkosti Milesovy tělesné schránky? Vždyť o tom, kdo a jak způsobil Milesovy problémy se zdravím, vlastně čtenář ví jen pár skoupých poznámek umístěných strategicky v průběhu líčení jeho života. Lady Cordelia, Milesova matka, je Beťanka – jak se vlastně dostala na Barrayar? Jak se seznámila s Aralem Vorkosiganem a jak došlo k tomu, že se tito původem i výchovou tak rozdílní lidé vzali? To by přece mohlo čtenáře zajímat.
Nevýhodou takovýchto prequelů je to, že vlastně od začátku víme, jak to dopadne: vezmou se. Ale cestu k tomuto známému konci je možno ztvárnit tak, aby se čtenář nenudil, aby netrpělivě obracel stránky a čekal, jaké překvapení mu autorka na další straně připravila. Těch opravdu závažných není zase tak mnoho, ale jsou v Cárech cti rozprostřeny tak, že v pravé chvíli děj, který už začínal zpomalovat, nabere zase nové tempo. Mezitím se čtenáři dostane dalších náznaků, poznámek či podotknutí, které ve čtenáři probouzejí zvědavost na události odehrávající se ještě hlouběji v dějinách Barrayaru. Věděli jste například, že sňatek s Cordelií Naismithovou nebyl pro Arala první zkušeností s institutem manželství? A že Miles Vorkosigan je Beťan více než z poloviny, neboť už jeho babička… Ale proč bych předem prozrazovala to, co si můžete sami přečíst? Snad jen to, že narození Milese Vorkosigana se v této knize nedočkáme, neboť příběh je ukončen ještě v době, kdy o potomstvu mladý pár sice vážně, ale zatím pouze uvažuje. Zato seržant Bothari se stává velmi významnou postavou. Většinu času je sice poněkud duševně mimo, ale chvíle probuzení jeho vlastního já vždycky dokážou pořádně zamotat děj.
Setkáme se i s dalšími nám už známými postavami z Barrayarské vyšší společnosti, které se zde nacházejí teprve na prahu své kariéry, například budoucí otec několika krásných dcer Koudelka je tady mladým podporučíkem, kapitán Illyan (vlastně zatím jen velitel) teprve začíná vystupovat ze stínu svého předchůdce v čele Barrayarské tajné služby a budoucí císař Gregor zatím svůj čas tráví mezi hračkami v bezpečí dětského pokoje.
Autorka si ponechala dostatek prostoru pro další před-milesovský díl nebo pro příběh, který by ztvárnil okolnosti jeho narození a neradostný průběh jeho dětství, ale zároveň učinila tolik nových náznaků, že si docela dobře umím představit část vorkosiganovské ságy odehrávající se v době mnohem dřívější, třeba v období občanské války proti šílenému císaři Jurijovi.
S nesnázemi, vyplývajícími z nutnosti dovést příběh k předem známému konci, se paní Bujoldová vypořádala velmi obratně, jak se také od této zkušené autorky dalo čekat. Hrdinům před šťastným koncem (který ovšem zas tak úplně šťastný není) nastavěla do cesty nejrozmanitější překážky politické, kulturní, zdravotní, morální i zcela nahodilé. Samozřejmě, lehkost přístupu mladistvého Milese z prvních dílů vorkosiganské ságy k problémům všehomíra i vlastního ega se jeho budoucím rodičům zase až tak úplně nedostává – jenže oni také do příběhu vstupují vlastně až ve věku, v němž autorka Milese opustila, tedy ve zralém či středním věku, s již prožitými láskami, zklamáními, prohrami i vítězstvími. Nemůžeme tedy čekat, že budou na události, dopadající s razancí parního bucharu na jejich životy, reagovat jako zamindrákovaný adolescent. Přesto tou rozmanitou sbírkou komplikací a zádrhelů prokličkují prakticky bez závažnějších děr v logice a příliš okatých zásahů vyšší moci.
Toto pokračování či vlastně předkračování příběhů o životě Milese Vorkosigana určitě potěší každého příznivce tohoto hrdiny. A toho, kdo se snad ještě s vorkosiganovským klanem nesetkal, tento příběh od četby dalších dílů zcela jistě neodradí – přestože je zcela zjevně napsán spíše pro uspokojení ženské části čtenářské obce.
- Lois McMaster Bujoldová: Cáry cti
- vydal: Talpress, Praha 2008
- přeložila: Marta Procházková
- obálka: Martina Pilcerová
- 312 stran / 269 Kč
